Z redakční pošty

Hledáte prostor pro ventilování svých zkušeností, názorů, reakci na události z oboru či ze společnosti, zveřejnění prohlášení, poděkování apod.? Pro tyto účely, ale i další dopisy redakci je určena rubrika Fórum.

Rok reminiscence v Domově Pohoda, p. o., v Bruntále

Význam slova reminiscence pochází z latinského reminiscere (vzpomenout si, rozpomenout se, obnovit v paměti). Cílem reminiscenčního setkávání uživatelů je možnost hovořit o své minulosti, o svých vzpomínkách, prožít si pocit souznění se skupinou vrstevníků, sdílet s ostatními vzpomínky vázané na společná témata (mládí, svatba, vojna, práce apod.). Reminiscence je vzpomínání, vyvolávání vzpomínek a jejich podporování. Techniku lze využít nejen u osob s demencí, ale i pro aktivaci dlouhodobě ležících uživatelů. Reminiscence respektuje prožívání zážitků z dětství, manželství, pracovních činností, koníčků a jiné. Velmi vhodnou pomůckou pro terapii jsou rodinné fotografie a vzpomínání na jména osob a společné zážitky. V Domově Pohoda, p. o., reminiscenční terapii využíváme rok a v současné době je již samozřejmou součástí poskytované péče. Reminiscenci se věnují v domově dvě proškolené pracovnice, přičemž jedna se zaměřením na reminiscenci individuální a druhá skupinovou. Individuální reminiscence probíhá převážně na pokojích uživatelů, pro skupinovou reminiscenci byla vytvořena speciální reminiscenční místnost, která je vybavena dobovým nábytkem, vyzdobena památnými předměty, fotografiemi a starožitnostmi, což účinek reminiscenční terapie ještě podtrhuje. S ročním odstupem můžeme hodnotit, jaká pozitiva má reminiscenční terapie pro uživatele a co jim přináší. Do vzpomínkových terapií nezapojujeme pouze aktivní seniory, ale také ty, kteří příliš nekomunikují, jsou pasivní, ale přece po svém vnímají a své vzpomínky spoluprožívají se svými vrstevníky.
Ludmila Holodňáková, zaměřující se na skupinovou reminiscenci, ke svým zkušenostem s reminiscenční terapií a jejímu přínosu pro uživatele dodává: „Po roční práci je zřejmé, jak je tato metoda pro naše uživatele důležitou formou aktivizace. Skupinová setkání uživatele více sbližují, jsou rádi, že si mohou u šálku dobré kávy povídat, mají radost, když se mohou o své životní zážitky a zkušenosti podělit s druhými, věkem sobě rovnými klienty. Pochvalují si, že prožívají příjemné chvíle spolu s ostatními a nemusí být sami na pokojích. Stávají se otevřenějšími, jsou také velmi rádi, když se pak potkávají na jiných společenských akcích v našem domově a vědí, že se znají ze skupinové reminiscence, a radostně na sebe také mávají. V příjemném prostředí reminiscenční místnosti, vybavené dobovým nábytkem, naši uživatelé velmi kladně reagují na společná setkání u vzpomínek. Někteří si reminiscenci doslova zamilovali a přejí si opakovaně navštěvovat společná sezení. U vzpomínání se setkávám u některých i s emočními projevy, např. v podobě pláče. Tady je velmi znát energie skupiny, soucit a podpora ostatních, kdy v danou chvíli není plačící uživatel na svůj projev životního prožitku či smutku sám. Někteří uživatelé také mezi sebou navazují přátelství a rádi se pak setkávají i mimo skupinová sezení. Společná vzpomínání jim také pomáhají uvědomit si množství osobních prožitků, se kterými se následně dokážou smířit, a také v duchu, ještě i dnes, poděkovat svým již dávno nežijícím rodičům a blízkým za to, co pro ně v životě udělali a znamenali. Je příjemné také sledovat, jak se naši uživatelé na sebe vzájemně těší. Reminiscence je opravdu důležitou a přínosnou aktivitou nejen pro samotné uživatele, ale také pro mne. Jako koordinátor skupinové reminiscence si také uvědomuji, jak velkou mi naši uživatelé projevují důvěru. Ve chvíli, kdy mohu naslouchat životním osudům a příběhům, cítím, jak mne obohacují, mají pro mne velký význam a mezi našimi seniory dozrávám. Tyto zkušenosti jsou velmi důležité pro mou další práci v přímé péči.“

Jak je zmíněno již v úvodu, v domově se věnujeme kromě skupinové reminiscence také individuální formě této terapie. Při individuální reminiscenci se terapeut věnuje jednomu uživateli a terapie probíhá nejčastěji přímo na jeho pokoji. Při individuálním setkání dochází k vytvoření blízkého vztahu mezi uživatelem a terapeutem. Uživateli se dostává pocitu, že je vnímán a respektován. Při terapii je oceňována hodnota jeho života.
Individuální reminiscenci se věnuje Alice Lileková, která po roce hodnotí přínos reminiscence pro uživatele i pro ni samotnou: „Při své práci jsem si jako každý pečovatel často povídala s uživateli. O tom, že se dá povídání využít jako jedna z terapeutických metod – zvaná reminiscence – jsem se dověděla z odborného tisku. Tato metoda mě zaujala a byla jsem velmi ráda, když jsem mohla absolvovat vzdělávací seminář na téma reminiscence a poté jsem se mohla této metodě v domově věnovat. Zaměřuji se na individuální reminiscenci, pro kterou si vybírám uživatele úzkostné, ostýchavé, jejichž povaha jim nedovoluje uvolnit se při vzpomínání ve skupině. Při těchto setkáních uživatelé velmi kladně vnímají, že jsem si vyčlenila čas, během kterého se budu věnovat jen jim, nebudu nikam odbíhat nebo řešit jiné problémy. V dnešní uspěchané době je pěkné, že v reminiscenci máme na povídání prostor a já i uživatel si vychutnáváme pocit, že je to jen náš čas.
Uživatelé se při individuální reminiscenci cítí v bezpečí, dokážou se otevřít a velmi často se stává, že některé informace získané od uživatele při těchto setkáních lze uplatnit při individuálním plánování.
Při reminiscenčních sezeních se setkávám s nejrůznějšími osudy. Nedávno jsem si povídala s uživatelem, který je v domově teprve krátce a který je oproti většině obyvatel domova o generaci mladší. V jeho vzpomínkách je vidět velký rozdíl, nezažil válku, hlad ani bídu. Přesto byl rád, že se mohl vypovídat a zavzpomínat si. Pozitivní vliv reminiscence v praxi jsem viděla vloni, když jsem vzala uživatelku na návštěvu zdejší cukrárny. Uživatelka, která v mládí bydlela v Olomouci, byla šťastná, vzpomněla si, že chodila s přítelkyněmi zamlada v Olomouci také do kavárny, i zdejší kašna jí připomínala olomoucké náměstí a její vzpomínky se rozběhly částečně samy.
V současné době s uživateli sbírám staré recepty s oblíbenými jídly z jejich dětství. Všichni uživatelé, které jsem dosud oslovila, vzpomínali na chudé dětství, všichni zažili bídu, jedli prostá jídla, většinou brambory s mlékem, a kousek masa měli jen v neděli. Zároveň ale tyto lidi spojuje fakt, že i když byli hodně chudí, byli šťastní.
Až získám potřebné zkušenosti, chtěla bych se věnovat i lidem trpícím demencí a vracet je do úseku jejich smyslové paměti, která zůstává dlouho zachována. Myslím, že tomu můžeme říkat ve finále jakkoli -reminiscence, povídání, vzpomínání – ale lidé, které v domově máme, jsou tou poslední pamětí národa a vyplatí se věnovat čas jejich vzpomínkám a zkušenostem. Reminiscenci vidím rozhodně jako přínos pro domov a hlavně pro uživatele. Každý den v práci vidím, jak každého uživatele potěší, když pečující projeví zájem o jeho osobu, jak se má, jak se cítí.“

O autorovi| Miroslava Sedláková1, Bc. Marcela Matůšú2 vedoucí přímé péče1, vedoucí sociálního úseku2 Domov Pohoda, p. o., Bruntál

1)
R
Ohodnoťte tento článek!