Záda a páteř – problémové partie sálových sester

Zdravotníci trpí poruchami pohybového aparátu často, proto by měli být obeznámeni s osvědčenými (efektivními) metodami, kterými si od těch nejčastějších bolestí mohou sami odpomoct.


SOUHRN: Jak vznikají bolesti zad a s tím související bolesti šíje a hlavy? Se zvýšeným psychickým napětím roste svalové napětí, člověk vykonává energeticky neekonomické pohyby, následkem čehož je pak také rychleji unaven. Tento problém se týká všech zdravotníků, perioperační sestry nevyjímaje. Proto je důležité vědět, jak pohyby správně provádět, jaké cviky využít pro prevenci a jak si již v případě vzniklé bolesti pomoci.
Klíčová slova: záda, páteř, bolest, napětí, svaly, relaxace, cvičení

SUMMARY: What is the cause of back pain and related pain of neck and head? Increased psychological tension increases muscle tone. The person makes automatic useless movements and tires more easily. It is a problem of all healthcare workers, including perioperative nurses. It is therefore necessary to know how to move properly, what are the good exercises, and how to alleviate pain that has already become.
Key words: back, spinal column, pain, tension, muscles, relaxation, exercise


V takovém provozu, jakým je operační sál, tedy alespoň z mé zkušenosti, si každý musí na své bolístky myslet sám. Bolest nám naznačuje, že máme něco z našich pohybových návyků změnit. Ale jak na to! Práce instrumentářky obnáší nejen dlouhé stání, ale i sezení u operačních výkonů, zvedání a přenášení těžkých kontejnerů s nástroji, ruční mytí nástrojů, překládání pacientů, obíhání jednoho anebo také dvou stolů, skládání prádla… Běžná praxe, ale k této maximální každodenní fyzické zátěži je nutné počítat s minimálně ještě stejně „devastující“ zátěží psychickou. Při zvýšeném psychickém napětí se automaticky zvyšuje svalové napětí, nastupuje rychleji únava a vzniká neekonomický pohyb. Musíme-li se, ačkoli nás někdo nebo něco stresuje, v práci pohybovat, dochází neekonomickými pohyby k ohrožení či poškození svalů a přichází varující nebo ochranná bolest, nejčastěji zad, ale i hlavy.

Stoj aktuálně úspěšného člověka se podobá správnému držení těla. Stoj za psychické či fyzické únavy je charakterizován zvýšeným napětím šíjových svalů, které se při dlouho trvajících stresech zkracují. Následně je hlava v záklonu, kulatá záda a vystrčené břicho. V napětí šíjového svalstva se odráží napětí psychické (této skutečnosti je využíváno např. u detektoru lži).

Obrátit se na lékaře na svém pracovišti s tím, že nás něco bolí, může mnohde proběhnout v duchu filmu Vesničko má středisková: „Nemůžu otočit hlavu… Tak se otáčej celá! Nemůžu ráno vstát, bolí mě záda… A nakonec vstaneš? No tak vidíš…“ A ještě vtipně často dodají: „To víš, nejsi nejmladší…“ Takže proto si myslete na to, jak si ulehčit a pomoct sami. (V úvodu jsem zdůraznila „jak si odpomoci od bolestí sami“… Ze zkušeností většina z nás ví, že pomoci odjinud se většinou nedočkáme, pomocnou ruku najdeme nejčastěji na konci svého ramene!) Zásadní ovlivnění bolesti je nejčastěji v našich silách a nikoli v síle či množství prášků a tabletek proti bolestem. I když po mnohých medikamentech bolest dočasně pomine, špatné zatěžování a chybné pohybové návyky se tím neodstraní. A bolest přichází znovu.

Vznik bolesti zad lze ovlivnit

Svaly jsou velice důležité prvky lidského těla umožňující aktivní pohyb. Představují asi 40 % tělesné hmotnosti. Skládají se ze svalového bříška a ze šlach upevňující sval ke kosti. Obsahují enormní počet nervových zakončení. Informace dodávané nervovými vlákny do mozku, našeho řídicího počítače, tvoří nepřetržitý proud. Stejně tak neustále mozek vydává povely do celého těla. Výsledkem je určité napětí svalových vláken, které přetrvává i ve spánku.

Funkci jednotlivých svalů posuzujeme především podle zapojování svalu do určitého pohybu. To, jak se jednotlivé svaly zapojují do pohybu, nemusí za určitých stavů odpovídat jejich předpokládané funkci.

Jednou fixované návyky lze předělat, přebudovávají se však obtížně. Základní vlastností svalu je schopnost zkracovat se. Při významném zkrácení ztrácí sval především svoji elasticitu a po určité době i sílu. Zkrácený sval je aktivován při nejrůznějších pohybech více, než mu odpovídá, ale především zkrácený sval dovede měnit pohybové návyky. Aktivuje se přednostně i v situacích, kdy by neměl být aktivován nebo dokonce by měl být v aktivním útlumu.

Svalové skupiny vytvářející protitah ke svalům zkráceným se reflexně oslabují. Svaly zad, které mají významný sklon ke zkrácení, jsou zdvihač lopatky, trapézový sval, vzpřimovač páteře a čtyřboký sval bederní. Jsou to svaly, které se aktivují při udržování vzpřímeného držení těla. Únava v nich nastupuje pomaleji a při přetěžování se nedají dokonale protáhnout a tím se zkracují. Na správném držení těla se podílí samozřejmě ještě množství dalších svalů, a to nejenom zádových, ale i svalů na přední části hrudníku a svaly břišní.

Páteř má z pohledu ze strany tři prohnutí – prohnutí v oblasti krční a bederní páteře se nazývá lordóza, prohnutí hrudní páteře je označováno jako kyfóza. Tato prohnutí umožňují dostatečnou pružnost páteře a vzájemné optimální postavení obratlů. Poslední části bederní páteře jsou nejpohyblivějšími a nejpřetěžovanějšími částmi celé páteře. Zde také nejčastěji dochází k výhřezu meziobratlové ploténky a degenerativním změnám obratlů.

Držení těla a všechny pohyby mohou být provedeny tak, že se struktury šetří vhodným zatěžováním nebo přetěžují. Toto tvrzení a následující pravidla tvoří základ pro pochopení konstrukce držení těla.
Jak správně sedět? Správný sed začíná již při ranní kávě. Vsedě se naše tělo samozřejmě vlivem působení gravitace propadá do uvolněného sedu, při kterém jsou záda zakulacená a pánev sklopená dozadu. Správné držení těla vsedě není na první pohled nejpohodlnější pozicí a po chvilce může být i bolestivé. Důvodem jsou nesprávným držením těla zkrácené a oslabené svaly.

Nácvik správného sedu:

1. dolní končetiny od sebe, nohy pod koleny v mírné zevní rotaci,
2. sklopíme pánev dopředu,
3. vytáhneme se z pasu – můžeme si představit, že nás někdo tahá za vlasy v nejvyšším bodě na temeni,
4. opravíme držení ramen, volně, dole, vzadu, stáhnout lopatky k sobě + nezapomeneme na správné dýchání – zkuste dýchat do břicha. Jak správně ze sedu vstávat? Většina lidí vstane tak, že zakulatí nejprve záda a pak švihem kyčlí dopředu vstane. Z různých negativních stránek tohoto stylu vyberme nejzásadnější, to znamená, že dojde k přetížení bederní páteře, čímž je vyvolána bolest.

Správným postupem je předklonit trup s rovnou páteří – páteř se předklání jako „prkno“, když jsme předkloněni tak daleko, že se hýždě zvedají ze sedadla a těžiště se přenáší dopředu, vstaneme automaticky tak, že se pohyb uskuteční zejména v kyčelních kloubech a nikoli v bederní páteři.
Dalším úskalím pro naše záda je předklon. Všechny činnosti, které musíme vykonávat v mírném předklonu a s protnutými koleny musíme zařadit k činnostem výrazně ohrožujícím bederní páteř. Pomůžeme si tím, že posuneme jednu nohu o několik centimetrů dopředu, rozkročíme se, případně položíme chodidlo přední nohy na malý stupínek.

Správný a nesprávný způsob zvedání předmětů

Záda a páteř – problémové partie sálových sester

Těžší předměty nikdy nezvedáme s protnutými koleny natažených dolních končetin a ohnutou páteří. Nejlepší je zvedání těžších předmětů se zpevněným trupem stylem vzpěračů činky. Výchozí polohou je postoj s nohama dosti od sebe, trupem co nejblíže u předmětu a rovnou páteří. Nadechnout, nemluvit a zvednout co nejrychleji předmět, co nejblíže trupu. Pohyb má být při zvedání břemene rychlý a přesný, přesto se však nemá uskutečňovat švihem. Musíme-li břemeno položit stranou, nikdy se neotáčíme pouze trupem, neboť tak dochází k obávanému zatížení v rotaci, kterým se meziobratlová ploténka přímo ničí. Vždy si přešlápneme na místě, při otáčení trupu do strany.

Při nošení břemen je důležité, aby břemena nebyla přenášená s polohou těla v záklonu a aby, pokud je to možné, nebyla těžší břemena pouze v jedné ruce. Nenoste těžkou nákupní tašku v jedné ruce, ale rozložte si nákup do dvou nebo několika menších tašek. Často je toto zatížení poslední kapkou, která vyvolá po stresu pracovního dne konečné bolesti v zádech.

Stoj a držení těla: Při vzpřímeném stoji se celý náš život „musíme bránit“ gravitaci. Aby při stoji pracovala svalovina s co nejvýhodnější vynakládanou silou, je nutno zaujmout polohu vstoje tak, aby pánev byla mírně překlopena dopředu a hlava držena vzpřímeně. Tuto polohu lze dobře nacvičit, opíráme-li se vstoje lehce zády o zeď. Přitiskneme-li trup volně ke zdi, musí být možné vsunout bez velkých obtíží ruku za bederní páteř. Chodidla při stoji svírají úhel 30–40° a při delším stání je velmi dobré přenášet váhu těla ze špiček na paty, aby se zamezilo přetížení zejména zádového svalstva. Na správné držení těla jako nácvik působí i nošení břemen na hlavě.

Chůze je náš charakteristický znak: Podle chůze lze již na dálku poznat známého člověka. Všechny typy chůze jsou vyvolány nebo doprovázeny změnami v hybném systému. Vhodný typ chůze – zůstává vzpřímená poloha těla doporučovaná již při stoji, špičky nohou nesmí směřovat dovnitř, ale rovně a mnozí autoři doporučují dokonce mírnou zevní rotaci chodidel. Při kontaktu přední nohy se zemí našlápneme nejprve patou, pak se odvíjí celé chodidlo přes zevní hranu nohy.

Strečink: Po déletrvajícím zatížení určitých svalových skupin, vždy ale po krátké regeneraci, je vhodný strečink – protahovací cviky. V našich silách je několik takových protahovacích cviků pravidelně preventivně či po zátěži sami provádět. Jedná se o cviky pro zkrácení nejčastěji postižených svalových skupin.

Strečink provádíme principiálně tak, že zatlačíme asi 7 sekund ve směru, ve kterém se sval stahuje a následně 20–40 sekund vytahujeme.

Velký sval prsní: Postoj – zatlačíme lokty a dlaněmi do hrany, uvolníme a posuneme celé tělo v hlezenních kloubech dopředu o několik centimetrů a setrváme v této poloze 20–40 sekund.
Zvedač lopatky a horní trapéz: Hlavu uchopíme rukou ze strany shora, natočíme k rameni, zatlačíme do ruky a protáhneme.

Krátké šíjové svaly: Stojíme, ruce za hlavou u temena hlavy a zatlačíme do nich při nádechu, při výdechu se díváme dolů a protahujeme. Neposouváme hlavu dopředu, ale tlačíme bradu k hrudní kosti.

Horní část trapézu a postranní kývač: Jako u zvedače lopatky, ale hlavu nestáčíme ke straně. Šikmé břišní svaly a postranní svaly trupu: Stojíme tak, že jedna noha je položena za patou druhé, uchopíme stranově shodné zápěstí a táhneme ke straně opačné. Nedochází ani k předklonu, ani k záklonu.

Tak bychom mohli pokračovat a krásně protáhnout celé tělo. Má-li někdo zájem o podrobnější a rozsáhlejší informace, domnívám se, že vám vše mohou demonstrovat a naučit vás správný postup v každé nemocnici na fyzioterapeutickém oddělení. Totéž platí i pro posilování oslabených svalů. U posilování je velice důležité správné provedení cviku, proto je vhodné začít po konzultaci s odborníkem.

Závěrem ještě dobře míněná rada: co nejčastěji a co nejdéle relaxujte. Relaxace neřeší náš problém, relaxace nám však významně pomůže s problémem se vyrovnat.


O autorovi: Jaroslava Řimsová, Ortopedicko-úrazové oddělení, operační sál, Nemocnice Kladno (j.rimsova@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!