Zátěž sester v péči o umírající

„Pracovní zátěž je daná mírou vyváženosti mezi výkonovou kapacitou člověka na jedné straně a požadavky a podmínkami, za kterých se uskutečňuje, na straně druhé. V případě, že jsou obě dvě složky v rovnováze, je pracovní zátěž přiměřená.“ (Komačeková, 2009).

Zdravotnická povolání patří z hlediska vlastní odborné přípravy i konkrétního profesionálního výkonu mezi povolání náročná. Objektem práce zdravotnického pracovníka je nemocný člověk. Těžce nemocní pacienti představují pro zdravotníky velkou zátěž. A to jak fyzickou, tak psychickou. Těžká fyzická práce v ošetřovatelské péči, spojená především s manipulací s pacienty a břemeny, může vyústit ve zdravotní problémy, především v oblasti pohybového aparátu.

Péče o umírajícího a kontakt s jeho nejbližšími je pro ošetřující personál silně stresující. Zdravotníci odvádějí odbornou práci, která má mnohdy negativní dopad nejen na jejich fyzickou a psychickou kondici, ale dotýká se i jejich společenského života (složka sociální) – v holistickém pojetí člověka jako biopsychosociální bytosti jsou u zdravotníků negativně ovlivněny všechny tyto složky. Přesto se v současnosti nedá hovořit o tom, že by byla práce zdravotnického personálu dostatečně společensky a finančně doceněna.

Je nezpochybnitelné, že právě sestra je hospitalizovanému pacientovi z ošetřujícího týmu nejblíže. Žádá se od ní vysoká odbornost, profesionální zralost a mistrovství v komunikaci. Spolupráce s nemocným je často těžká a od sestry se vyžaduje, aby byla obětavá, laskavá, trpělivá a psychicky i fyzicky zdatná.

Má-li zdravotník všechno, co se od něj očekává, v přiměřeném rozsahu zvládat, musí být schopen účinně regenerovat svoje fyzické a psychické síly a průběžně kompenzovat i nadměrné psychické a fyzické zatížení. Zodpovědnost za pacienty vede sestry k plnému nasazení, často až na hranice jejich sil. Má-li sestra dobře pracovat a starat se o pacienty, je potřeba, aby i ona byla v dobré kondici. Toho může dosáhnout za předpokladu kvalitní duševní hygieny, odpočinku a odpovídajících pracovních podmínek.

Výzkumné šetření

Cíle: V průzkumu jsem se zabývala třemi oblastmi, které jsem se snažila pomocí dotazníkového šetření zmapovat. Stanovila jsem následující cíle:
* Cíl 1: Zjistit, jak jsou sestry fyzicky zatíženy na geriatrickém oddělení a v hospici.
* Cíl 2: Zjistit psychickou zátěž sester na geriatrickém oddělení a v hospici.
* Cíl 3: Zjistit, v jakém rozsahu probíhá duševní hygiena u sester na geriatrickém oddělení a v hospici.

Metodika průzkumu: K výzkumu jsem použila metodu sběru dat pomocí anonymního dotazníku. Dotazník obsahoval 27 otázek. Otázky byly uzavřené a polouzavřené. 1.–5. otázka byly obecné a zbylé se vztahovaly k cílovým oblastem.

Charakteristika vzorku respondentů: Osloveno bylo celkem 100 respondentů z geriatrických oddělení a hospiců. Na vybraném vzorku respondentů jsem sledovala následující atributy: pohlaví, věk, profesní vzdělání, délka praxe ve zdravotnictví a délka pracovní směny.
Hospic (50 osob)

* Pohlaví – 49 žen (98 %).
* Věk – většina respondentů je starších 36 let (56 %).
* Profesní vzdělání – zde je výrazná převaha SZŠ (80 %), zbytek studuje nebo absolvoval některou formu terciálního vzdělávání (VOŠ, VŠ).
* Délka praxe – 14 % respondentů má praxi do 1 roku, 20 % v rozmezí 1–5 let, 16 % 5–10 let, 50 % nad 10 let.
* Délka pracovní směny – většina respondentů pracuje na 12hodinové směny (90 %).

Geriatrie (50 osob)

* Pohlaví – 46 žen (92 %).
* Věk – většina respondentů je ve stáří do 35 let (68 %).
* Profesní vzdělání – zde je výrazná převaha SZŠ (70 %), zbytek studuje nebo absolvoval některou formu terciálního vzdělávání (VOŠ, VŠ).
* Délka praxe – 14 % respondentů má praxi do 1 roku, 38 % v rozmezí 1–5 let, 24 % 5–10 let, 24 % nad 10 let.
* Délka pracovní směny – většina respondentů pracuje na 12hodinové směny (92 %).

Výsledky

Fyzická zátěž sester na geriatrii a v hospici: Z průzkumu vyplynulo, že v daném hospici se až 54 % respondentů během denní služby stará o více než 15 klientů (podle některých informací se jedná často až o 27 klientů na jednu sestru). Nejčastěji uváděným fyzickým zátěžovým faktorem, který hraje roli v práci sester, byla „manipulace s imobilními pacienty“ (v hospici 48 % a na geriatrii 39 % respondentů).

Na mou otázku, co by sestry navrhovaly pro zmírnění jejich zátěže, se respondenti z obou pracovišť přiklonili ke stejné odpovědi. Nejčastěji navrhovali „posílení počtu sester na směně“ (hospic 72 %, geriatrie 68 %). Je patrné, že oba typy sledovaných zdravotnických zařízení jsou personálně poddimenzované. Dalším zjištěním bylo, že 40 % sester z obou pracovišť se domnívá, že na ně „ve zvýšené míře působí zátěžové faktory, které mohou vést ke vzniku syndromu vyhoření“. Z toho vyplývá, že sestry jsou si vědomy náročnosti své profese a možných dopadů na svůj fyzický i duševní stav. Sestry na obou pracovištích hodnotí svou práci jako fyzicky i psychicky náročnou (hospic 84 %, geriatrie 80 %). Většina dotazovaných z obou typů pracovišť hodnotí jako náročnější denní službu (hospic 70 %, geriatrie 64 %).

Psychická zátěž sester v péči o umírající: Tato část výzkumu byla zahájena otázkou na téma víry. Většina sester z hospice i geriatrie odpověděla, že nejsou věřící (shodně 64% podíl respondentů). Pozitivním zjištěním byl fakt, že v obou zařízeních sestry vnímají péči ve svém zdravotnickém zařízení jako práci v multidisciplinárním týmu – v hospici tak odpovědělo 100 % a na geriatrii 94 % dotazovaných. Za další pozitivum by bylo možné označit fakt, že většina dotazovaných sester odpověděla kladně na otázku, zda mají zájem o svou práci a práce je uspokojuje – přesto se jako spokojenější jeví být sestry z hospice (98 %) než z geriatrie (78 %). Nejvýznamnějším zátěžovým faktorem pro sestry z obou pracovišť jsou stresové situace (hospic 50 %, geriatrie 70 %). V hospici sestry ve vyšší míře uváděly i problém s konflikty na pracovišti (50 % hospicových sester). Na druhém místě je podle dotazovaných geriatrických sester těžká péče o umírající pacienty (uvedlo 52 % dotázaných) – sestry v hospici jsou v tomto ohledu odolnější (42 %). Vyšší míra odolnosti hospicových sester v souvislosti s umíráním se projevila i v otázce smrti a umírání jako zátěžového faktoru. Zatímco 46 % geriatrických sester vnímá tento faktor jako výraznou psychickou zátěž, v hospici jej uvádí pouze 24 % sester.

Rozsah duševní hygieny: Průzkumem bylo zjištěno, že v hospici probíhají výukové programy se zaměřením na duševní hygienu, syndrom vyhoření apod. – uvádí to 90 % dotázaných. Překvapivé však je, že podobné programy neprobíhají na geriatrii, tvrdí to 78 % dotazovaných geriatrických sester. Dalším vážným zjištěním bylo, že zhruba polovina sester se nedokáže oprostit od myšlenek na práci ani po odchodu ze služby.

Co se týká schopnosti sester relaxovat, nejvíce jich odpovědělo, že praktikují aktivní i pasivní odpočinek (hospic 84 %, geriatrie 54 %). Nezanedbatelná část sester v obou typech zdravotnických zařízení má za to, že kvůli práci nežijí zdravým životním stylem (hospic 40 %, geriatrie 54 %).

Závěr

Výsledky průzkumu, který měl za cíl zmapovat míru fyzické a psychické zátěže sester ve zdravotnických zařízeních geriatrického a hospicového typu a rozsah aplikované duševní hygieny u pracovníků těchto zdravotnických zařízení, poukazují na přítomnost některých nedostatků a významných rizikových faktorů v péči o nesoběstačné, těžce nemocné a umírající pacienty.
Dá se říci, že se potvrdila úvodní domněnka zvýšené fyzické a psychické zátěže pracovníků na těchto typech oddělení, stejně jako nedostatečná prevence rozvoje syndromu vyhoření. Při srovnání obou typů pracovišť lze konstatovat, že více nedostatků je na odděleních geriatrie – zejména pak v oblasti duševní hygieny a prevence syndromu vyhoření. Nejzávažnějším problémem společným pro oba typy zařízení je nedostatečné personální zajištění směn, které je ze strany sester negativně vnímáno zejména v průběhu denních služeb.

Jako doporučení pro praxi bych navrhovala zavedení výukových programů na odděleních geriatrie a posílení počtu sester na denní službě, čímž by se zátěž zdravotnického personálu zmírnila.


O autorovi: Lenka Novotná1, Mgr. Markéta Valentová2, Studentka oboru všeobecná sestra1, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně1,2 (lenka.novotna87@seznam.cz)

Ohodnoťte tento článek!