Zdravotní stav bezdomovců

Přestože bezdomovectví představuje v České republice každodenní realitu a mnoho z nás se s bezdomovci setkává, neexistuje doposud ustálená definice bezdomovectví, což působí řadu komplikací, zejména při snaze o jasné vymezení této skupiny.

Jeden z pohledů na bezdomovce je ten, že se jedná o stav extrémní sociální izolace bez možnosti, dovednosti či ochoty jednotlivce tento stav změnit. K jednotlivým aspektům této definice: Omezené možnosti představuje vysoká nezaměstnanost, absence sociálních bytů s regulovaným nájmem. Mezi bezdomovci je také mnoho lidí pouze se základním vzděláním, popřípadě po výkonu trestu, což tyto občany na trhu práce znevýhodňuje.

Získat potřebné dovednosti je pro lidi bez domova vlivem např. duševního onemocnění poměrně problematické. Mnoho bezdomovců se rekrutuje z ústavní péče, která dostatečně je nepřipravuje na samostatný život. Problematika ochoty je často dána jak nedostatečnou motivací pro změnu situace, tak i objektivním zjištěním, že situaci změnit nelze (např. časté neúspěchy v hledání práce vedou nakonec k rezignaci). Mnohým klientům se naprosto rozpadly rodinné vztahy, které jsou důležitým preventivním činitelem proti sociálním propadům.

Příčiny zdravotních potíží

Zdravotní potíže působí tyto faktory: špatná strava, nevyhovující nebo žádná možnost bydlení, a tudíž i dodržování hygieny a rytmu aktivity a odpočinku, většinou nedostatečné oblečení.

Ztráta sociálních vazeb pouze umocňuje stresové zatížení a psychické strádání. Bezdomovci nevyhledávají lékařskou péči nebo jen sporadicky. Trpí jednak běžnými chorobami, jednak nemocemi, které jsou charakteristické pro tuto sociální skupinu a jsou vyvolány celkovým oslabením chronicky stresovaného organismu. Je již dlouho známé, že imunitní systém jedince je v přímé vazbě na centrální nervovou soustavu a jeho funkce je úměrná psychické pohodě pacienta. Uplatňuje se nejen v obraně proti infekci, ale například i v rychlosti hojení ran a boji organismu s nádorovým bujením.

Zánětlivá a kožní onemocnění

U lidí bez domova jsou diagnostikovány časté záněty horních i dolních cest dýchacích. Vhodné je zastavit se u tuberkulózy. Národní jednotka pro dohled nad tuberkulózou v roce 2003 za pouhých 12 měsíců vyšetřila kolem 1600 bezdomovců: 40 jich muselo být hospitalizováno, byla u nich zjištěna závažná plicní onemocnění (rakovina plic, zápaly plic). TBC bylo zjištěno u 16, u 6 z nich vysoce infekční případy. Relativní počet TBC onemocnění u bezdomovců je v podstatě 100krát větší než u běžné populace.

Z dalších onemocnění: u bezdomovců se častěji vyskytují celkové virové infekce, v letních měsících pak průjmová onemocnění. Z kožních chorob, které jsou nejčastější a nejnápadnější, jsou to kožní bakteriální streptokokové a stafylokokové infekce, plísně, bércové vředy, zavšivení, svrab.

Civilizační a chronické obtíže

V důsledku nevyhovující životosprávy nacházíme zvýšený sklon k onemocnění vředovou chorobou žaludku a dvanáctníku, nemocím jater. Ledviny trpí nejen špatnou životosprávou, ale i opakovaným prochlazením.

Užívání drog, duševní choroby

U mladších klientů, kteří užívají drogy, se objevuje hepatitida typu C, bohužel někdy také HIV pozitivní test. U starších bezdomovců se objevuje spíše problém závislosti na alkoholu. Jak závislost na omamných a psychotropních látkách, tak závislost na alkoholu často přechází k psychickým chorobám.

Již sám fakt, že je člověk delší dobu bezdomovcem, vede mnohdy k psychickému postižení. Někdy je těžké rozhodnout, zda sociální propad osoby vedl k psychické poruše, nebo naopak. V každém případě bývá obtížné tyto chronické bezdomovce motivovat, neboť u nich dochází ke stupňování pocitů méněcennosti, které se často mění v apatii a chronický depresivní syndrom. Jiným způsobem reakce jsou různé typy neuróz či zvýraznění psychopatických rysů osobnosti. Problémem je, že psychicky nemocní bezdomovci nemají vesměs pravidelnou psychiatrickou péči a neberou léky.

Zdravotní péče

Samostatnou kapitolu tvoří lékařská péče pro tyto lidi a její dostupnost. Výhodou jsou zřízená zdravotnická zařízení při charitativních organizacích. Faktem však je, že v praxi jich mnoho není. V Praze je situace taková, že vlastní ordinaci s praktickým lékařem, kam mohou bezdomovci docházet, provozuje pouze o. s. Naděje v Bolzanově ulici. V současné době je však přechodně přemístěna do Armády spásy. Ošetření na úrovni středního zdravotnického personálu poskytují i další organizace. Také za normálních okolností bývá ale situace kritická, když bezdomovci potřebují nějaké speciální vyšetření nebo hospitalizaci. Samozřejmě není k dispozici jejich kompletní zdravotnická dokumentace, obvykle mají dluhy na sociálním i zdravotním pojištění. Bezdomovci bývají propouštěni z nemocnice, jestliže je potřeba lůžko uvolnit pro akutního pacienta, i když jejich zdravotní stav vyžaduje ještě následnou péči. Pomáhající organizace ovšem nedisponují žádnými zařízeními, kde by se bezdomovci mohli doléčit.

Sociální pracovníci v nemocnicích nebo zaměstnanci charitativních organizací pro takové pacienty běžně vyřizují léčebny dlouhodobě nemocných nebo ústavy sociální péče. Někdy se stává, že bezdomovec, propuštěný z nemocnice, je ještě týž den znovu hospitalizován. Ovšem pokud se následná péče nepodaří zajistit, bezdomovci se dostávají do těžko řešitelných situací.

Kdo pomáhá

Mezi aktéry, kteří pomáhají situaci bezdomovců v Praze řešit, patří jednak ministerstvo práce a sociálních věcí, které poskytuje finanční dotace pro charitativní organizace. Dále tyto dotace poskytuje i Magistrát hlavního města Prahy a některé městské části, zejména MČ Prahy 1.

Je vhodné ještě zmínit pomoc magistrátu v zimě 2006, kdy v období velkých mrazů zřídil spolu s pomáhajícími organizacemi zimní krizové středisko pro lidi bez přístřeší na Letné. Další pomocí magistrátu byly oceňované programy vyhledávání TBC u populace bezdomovců a sociálně slabých občanů. Mnohé případy TBC tak byly včas podchyceny.

Tento program probíhá již od roku 2003, řešitelem projektu je Národní jednotka pro dohled nad tuberkulózou. Přímými poskytovateli služeb bezdomovcům jsou nestátní neziskové organizace, z nichž v Praze patří k největším již zmíněná Naděje, Armáda spásy, Česká katolická charita.

Je nezbytné, bez ohledu na to, nakolik jsou bezdomovci obětí vlastní lehkomyslnosti, své choroby či zlé vůle jiných lidí, poskytovat jim zdravotní péči nejen jako reakci na akutní problém, ale zejména preventivně, z důvodu ochrany zdraví celé společnosti.


SOUHRN

Bezdomovci jsou v důsledku svého způsobu života ohroženi různými zdravotními obtížemi. Jedná se zejména o choroby infekční, kožní, civilizační a nezřídka duševní. Mají bezdomovci právo na lékařskou péči, když někdy dobrovolně hazardují se svým zdravím, když mají dluhy na zdravotním pojištění? Zákon říká, že ano, v praxi to bývá složitější.

SUMMARY

Homeless people are due to their life habits at risk of acquiring various health problems, particularly infectious, skin, industrial and mental diseases. Should the homeless have the right to get access to medical care when they sometimes willingly behave haphazardly and do not pay health insurance? According to the law yes, but in practice it is not that easy.


O autorovi: Jana Vargová, ordinace praktického lékaře o. s. Naděje, Praha (VargovaJana@seznam.cz)

Zdravotní stav bezdomovců
Ohodnoťte tento článek!
1 (20%) 1 hlas/ů