Žiju, dýchám, jsem…

Každé ráno vstáváte s hlavou plnou musím: připravit snídani, postarat se o děti, zvládnout práci, pak znovu děti, navařit, uklidit, odpovědět na e-maily… plus milion dalších věcí, které odkládáte na jindy. Máte někdy pocit, že přežíváte, ale nežijete? A dá se to nějak změnit?

Moje kamarádka Blanka se o jistou změnu pokusila. Žila několik let v kolotoči rodinných i pracovních povinností, když ji napadlo vyzkoušet experiment: co se stane, když jednou všechna ta „musím“ bude prostě ignorovat? Co se stane, když vypne mobilní telefon, počítač, když neuvaří, neustele postel, ve které se bude celý den povalovat… když zkrátka bude jen sama se sebou? Nestalo se vůbec nic. Všechno fungovalo i bez ní. Když mi tuto historku vyprávěla, místo aby se ze svého zjištění (svět se nezboří, když si občas dáte pauzu) radovala, prohlásila, že tohle bylo poprvé a naposledy. „Knížka mě bavila asi deset minut. Zapnula jsem tedy televizi, že se podívám alespoň na některá z té hromady dévédéček, která jsem chtěla vidět. Na žádné jsem se nedokázala soustředit. Šla jsem na kávu, ale když jsem v deset dopoledne opouštěla kavárnu, neměla jsem představu, co budu dělat dál…“ vypráví. Jako by si s tím volným dnem najednou nevěděla rady. Zvláštní. A to obzvlášť dnes, kdy si všichni stěžujeme, že v současném světě povinností nemáme ani chvilku pro sebe. Přitom najít si trochu času je úplně to nejjednodušší, co pro sebe můžete udělat. Není to o přemýšlení, KDE ten čas proboha vzít, ale spíš o tom, UMĚT to bez výčitek udělat, a také JAK nebo ČÍM ho (ne)vyplnit, abychom byli spokojení. Protože to se nám, zdá se, daří čím dál méně.

Dělat, nebo prostě být?

Slovní spojení „čas pro sebe“ lze podle psycholožky Leony Dyrehauge chápat dvojím způsobem: buď být o samotě a věnovat se tomu, co nás baví, nebo být v kontaktu se sebou samým, se svým já. Dalo by se možná říct – trochu lenošit. Ale nechme teď teorii stranou. Jak na to, abychom se naučili získat nějaký čas jen sami pro sebe? A hlavně abychom si ho užili? Prvním krokem podle Leony Dyrehauge je, abyste zapomněli na veškeré pocity viny. Více než dvě stě padesát let je nám vštěpována morálka výkonu a pocit povinnosti, kterých není jednoduché se zbavit. „Pod tlakem civilizace (a rodičů) jsou zejména ženy až příliš nastavené na výkon,“ vysvětluje psycholožka Martina Tichá. Dodává, že od toho se pak z pohledu většiny žen odvíjí i pojetí volného času: musím cvičit (abych byla krásná), musím číst (abych byla chytrá), musím do přírody (abych byla zdravá), musím se podívat večer na zprávy (abych nepůsobila hloupě). „Nejde jenom o to si čas najít, ale především naučit se o něm jinak přemýšlet, tedy pootočit optiku vidění světa od dělám – musím – výkon k žiju – dýchám – jsem. Nejsme přece na světě jenom proto, abychom pořád něco dělali, ale abychom prostě byli. Nejde tedy tak úplně o to, co k nám jde zvenku (dělej to a to a budeš takový a takový), ale o to, co jde zevnitř – že dělám, co cítím, že dělat chci,“ říká Martina Tichá.

Proč je důležité nedělat nic…

Když dneska někde řeknete, že ve volném čase neděláte nic, jste přinejmenším divní: jak nic? Neučíte se žádný cizí jazyk? Nechodíte do posilovny nebo na jógu? Nemáte žádné zvíře?!!! Mít volný čas, který trávíte pouze sami se sebou, se dneska nenosí; ve společnosti jste za lenochy. Nechápejte mě špatně: nevolám po volném čase bez koníčků, tedy pokud v něm zůstane alespoň trocha „volnosti“ pro vás samotné. Existuje totiž mnoho důvodů, proč je to důležité. Chvíle, které strávíme tzv. sami se sebou, nám především umožňují zůstat v kontaktu s naší nejvnitřnější osobností, naším jádrem. „Jedině tak jsme schopní zorientovat se v tom, co v životě chceme, a jsme pak rovněž schopní být v kvalitním kontaktu s druhými,“ říká psycholožka Leona Dyrehauge. Zvláště ženy se podle

odbornice snadno nechají ovlivnit pohledy a názory druhých. Abyste nebyli snadno manipulovatelní, je důležité udělat si sám v sobě pořádek. Někteří lidé toho dosahují prostřednictvím psaní diáře nebo blogu, jiní kontaktem s psychoterapeutem. Málokdo si přitom uvědomuje, že stejný cíl splní pobyt o samotě, kdy budete mít čas a možnost si ujasnit: tohle jsem já, takové mám období, tohle bych chtěla a tohle naopak nechci. Tohle nefunguje a tohle zkusím změnit. O samotě nejenže si můžete nejlépe všimnout, do čeho vás tlačí okolí, ale může vám najednou třeba „docvaknout“ řešení problému, které tak dlouho hledáte, může přijít nápad, který vás posune dál, nebo jakákoli jiná inspirace. Brilantně o tom ve své knize Jak být líný píše Brit Tom Hodgkinson, podle

něhož je to právě čas pro sebe nebo chcete-li lenost, která stvořila takové geniální osobnosti jako Aristotela, Friedricha Nietzscheho, Oscara Wilda nebo koneckonců i Steva Jobse.

Nelenoším, ale žiju

Tím, že si občas dopřejete chvíli pro sebe, posíláte sami sobě důležitý signál: mám se rád a aspoň pro sebe něco udělám. Muži to minimálně v nalezení takových chvil mají možná o něco jednodušší, nekladou na sebe totiž tak vysoké nároky. „Nenechají si zkazit náladu třeba nedokonalým úklidem nebo špatnou známkou dítěte,“ říká Martina Tichá a pokračuje: „A také si víc umějí hrát; dělají věci prostě proto, že se jim zrovna chce, spontánně.“ Podle odbornice je v zásadě jedno, co budete o samotě dělat. Můžete meditovat, ležet v posteli a zírat do stropu, sedět u akvária a sledovat rybičky, popíjet kávu na balkoně a nebo „koukat do blba“. Pokud nevíte, jak na to, zkuste se na chvíli vrátit do dětství, kdy k vám takové chvíle přicházely jaksi samozřejmě: sedli jste si k potoku, voda a myšlenky plynuly, vy jste prostě byli a dávalo vám to smysl. V dospělém životě to podle Martiny Tiché může fungovat úplně stejně. „Zkuste si alespoň občas na pár minut sednout a nechat svoje myšlenky jen tak plynout, aniž byste je hodnotili. Pozorujte věci kolem sebe, uvědomujte si je, žijte v přítomnosti. Důležité je říct si, že se,neflákáte‘, ale prožíváte sami sebe, čímž v konečném důsledku prospíváte nejen sobě, ale všem kolem, což v žádném případě nelze považovat za sobectví, spíše právě naopak,“ naráží psycholožka na věc, která nás v souvislosti s volným časem často trápí: totiž pocit, že si ho bereme na úkor druhých a že tím někomu ubližujeme – partnerovi, dětem, šéfovi, přátelům. Martina Tichá doporučuje, abyste si volný čas zapracovali přímo do vašeho diáře. „Volné chvilky

do něj totiž patří stejně jako povinnosti,“ říká. Zkrátka a dobře si zapíšete: 17.30–18.00 – volno, a čím ho vyplníte, je jen na vás. Nenamlouvejme si ale, že být sám se sebou, dívat se do svého nitra a klást si záludné otázky je jednoduché a bezbolestné. Na druhou stranu, jak kdysi pravil C. G. Jung: „Bez útrap se nezmění nic, tím méně pak lidská přirozenost…“

(převzato z časopisu Moje psychologie 12/2012)

**

Je jedno, co budete o samotě dělat. Můžete meditovat, ležet v posteli, pít kávu nebo jen tak „koukat do blba“…

Ohodnoťte tento článek!