Život pacienta po prodělané myelitidě

Myelitida je zánětlivý neurologický proces míchy nejasné etiologie. Může vzniknout z důvodu virové, bakteriální nebo specifické infekce, které se objevují jako komplikace jiných infekčních nemocí. Nejčastěji postihuje osoby mezi 15. a 35. rokem věku.


SOUHRN: Myelitida je zánětlivý proces v míše, který zanechává trvalé následky. Jaké jsou nejčastější příznaky myelitidy a jaké dopady může mít onemocnění na život nemocného, shrnuje následující článek s kazuistikou.
Klíčová slova: myelitida, neurologie, likvor, porucha čití


Myelitidy lze podle průběhu rozdělit do dvou základních druhů, na akutní a chronickou. Akutní myelitida často vzniká po úrazech, při infekčních onemocněních, nachlazení nebo velké, nepřiměřené zátěži, která závažně oslabí organismus. Hlavním a prvním příznakem bývá vysoká teplota, bolest v zádech podle lokalizace zánětu, postupně dochází ke slabosti končetin. Opět se příznaky liší podle lokalizace zánětu. Jestliže je zánětem postižena šíjová oblast, bývají zasaženy všechny končetiny a je riziko ochrnutí dýchacích svalů, nastupují žaludeční obtíže, pozorujeme rozšíření a později zúžení zorniček, typická je vysoká teplota a vyšší tepová frekvence. Postihuje-li zánět míchu v oblasti C2-T1, může dojít k motorickému i senzitivnímu postižení horních i dolních končetin. Při postižení části hrudní míchy (T1-12) dochází ke spastické paraplegii. Při postižení nižší části míchy (L1-S5) jsou zasaženy spíše neurony dolních končetin, dochází k obrně močového měchýře a konečníku. Akutní myelitida je vždy velmi závažné onemocnění, které může končit i smrtí. Pacient je celkově oslabený a ohrožený vznikem dekubitů a následnou celkovou sepsí. Prognosticky je úplná úzdrava velikou vzácností.

Pacienti, kteří přežili akutní fázi, mívají trvalé následky charakteristické pro výše zmiňovanou lokalizaci zánětu. Končí více či méně postiženi nebo upoutáni na invalidní vozík nebo při závažnějším postižení upoutáni na lůžko.

Obr. 1

Chronická myelitida vznikající bez předchozí akutní fáze se rozvíjí na podkladě zánětlivých změn, celkového oslabení organismu z důvodu poruch výživy, tělesného nebo duševního vyčerpání nebo prochladnutí. Chronická myelitida se chová podobně jako akutní, ale příznaky přicházejí pozvolně a nenápadně.

Kazuistika

Pacientka E. F., 28 let, vdaná, dvě dcery (6 a 8 let). Aktivně hraje volejbal a provozuje cykloturistiku. Pracuje jako sestra. Dne 26. 9. 2000 přišla do neurologické ambulance s problémy nejisté etiologie.

První příznaky: Udává, že 25. 9. 2000 pocítila silnou až bodavou bolest za pravým uchem. Nevěnovala tomuto jevu větší pozornost. Později při vaření a při manipulaci s horkou poklicí zjistila poruchu termického čití. Přestože se cítila slabá, jela na kole na noční směnu. Stále vnímala zvláštní pocity, kterým nerozuměla a které si neuměla vysvětlit. V práci zjistila, že má poruchu nejenom termického, ale také algického čití, a to na celé pravé polovině těla od klíční kosti dolů. Pociťovala nepříjemný chladivý pocit na odhalené pravé paži. Na ošacených částech těla tento vjem chyběl.

Změřila si teplotu, kterou měla mírně zvýšenou na 37,2 °C. Ještě v práci se telefonicky spojila s neurologem, který si ji ihned po směně pozval na konzultaci, zároveň ji upozornil, aby již nic nejedla, že ihned ráno provedou CT vyšetření. Do rána se ještě připojil pocit neobratnosti pravé ruky a nejistota při chůzi. Teplota ustoupila.

První vyšetření: Pacientku vyšetřil neurolog. Byla jí odebrána krev na základní biochemické, mikrobiologické a hematologické vyšetření, moč na kultivaci, citlivost a sedimenty. Lékař v neurologické ambulanci ani po odebrání anamnézy a po objektivních vyšetřeních (stimuloval ji jehlou, chladil ji různými předměty) stále nebyl schopen diagnostikovat její obtíže. Pouze jí naznačil, že se s největší pravděpodobností podle příznaků a vzhledem k věku jedná o demyelinizační onemocnění, tedy roztroušenou sklerózu (RS) nebo iktus. Ihned jí vystavil PN. Dále ji odeslal na EEG, EMG, oční vyšetření, ORL vyšetření zaměřené na vyšetření celého sluchového a rovnovážného aparátu. Ihned doporučil přijetí na neurologické oddělení s plánovanou lumbální punkcí. Všechna vyšetření, jak fyzikální, tak laboratorní, byla negativní nebo s fyziologickým výsledkem.

Stav při přijetí se nelišil od stavu v ambulanci při první návštěvě. Na neurologickém oddělení pacientce po všech vyšetřeních upřesnili, o jaká onemocnění se může jednat. CT vyšetření vyloučilo iktus, ale tyto příznaky mohou mít příčinu v již zmiňované RS, dále v myelitidě nebo v tumoru v míšní oblasti. Byla provedena lumbální punkce a další krevní vyšetření na zjištění imunoregulačního indexu. Likvor byl odeslán na vyšetření k vyloučení herpes zoster, klíšťové encefalitidy, RS.

Léčba: Okamžitě byla nasazena infuzní terapie Solu-Medrolem v dávkách (3krát denně 500 mg a později 3krát denně 250 mg), doplněná perorálním podáváním KCl, Ranisanu, Pyridoxinu a aplikací vitaminu B12 i. m. Dále jí byla doporučena RHB stimulující porušené čití dolní, a zejména horní končetiny.

Během hospitalizace a při vyšetřeních pacientka velmi dobře spolupracovala, pociťovala však neustálé obavy z možných diagnóz. Pacientka, jakožto zdravotnice, měla značný přehled o možnostech vývoje předpokládaných diagnóz. Manžel ji denně v nemocnici navštěvoval, ale dcerky s sebou tak často nebrával. Pacientka neměla dost psychických sil se před dcerami těšit z jejich přítomnosti. Jelikož se stav nehoršil a po infuzní terapii Solu-Medrolem se mohlo přejít na kortikoidy podávané perorálně (Prednison), byla pacientka po osmi dnech propuštěna do domácího léčení. Po propuštění z nemocnice stále přicházely v úvahu tři diagnózy: tumor, RS a myelitida. S tímto vědomím odcházela k rodině. Ještě za hospitalizace byla objednána na magnetickou rezonanci. Ta měla vyloučit, že se jedná o tumor nebo o zánětlivé změny na míše.

První výsledek: Na magnetické rezonanci bylo zjištěno hypersignální ložisko v oblasti C5-7 o velikosti asi 8 mm. Pacientka byla ihned informována, že se nejedná o tumor. Diagnostika se tak zúžila na dvě možná onemocnění: RS a prodělaná myelitida.

Obr. 2

Praktické dopady onemocnění: Stále užívala Prednison, po kterém se cítila velmi unavená a měla chudé chuťové vjemy. V prvních dnech od ztráty čití měla subjektivní problémy s udržením moči, ale objektivně inkontinentní nebyla, v sexuálním životě změny nepociťovala. Asi po třech týdnech od prvních příznaků se snažila více zapojovat do svých původních aktivit. S většími či menšími úspěchy jezdila na krátké vyjížďky na kole, hrála volejbal, snažila se začleňovat do běžného života. Problémy se nemírnily, ale nutno dodat, že se ani nezhoršovaly. Byl předpoklad, že si na poruchy termického i algického čití musí zvyknout. Z jejího pohledu, kdy se starala o rodinu, nacházela spíše praktické problémy. Jelikož neměla zpětnou kontrolu chladem, stávalo se jí, že vyprané prádlo sundala ještě vlhké. Problémy nastávaly při řízení vozidla, kdy jí chyběly informace o tom, jakou silou šlape na plynový pedál (překračovala rychlost). Často si způsobila krvavé, bolestivě vyhlížející záděry. Umývala nádobí v příliš horké vodě a z toho důvodu měla pokožku na pravé ruce hrubší a zdevastovanější než na ruce levé (viz obrázky). Jiným problémem bylo to, že se jí občas podlomila pravá noha. Při jízdě na kole se jí postižená noha z pedálu smekala. Měla problémy s termoregulací. S postupem času se se svým novým tělem začala smiřovat a poznávat jeho reakce. Šest týdnů po prvních příznacích požádala o zrušení PN. Lékař uznal, že pobyt mezi lidmi ji psychicky zvedne, a tak 1. 11. 2000 nastoupila opět do pracovního procesu v třísměnném provozu. Její handicap ji v její práci neomezoval, pouze zjišťovala mírnou změnu nebo spíše neurovnanost rukopisu. Stále však čekala na výsledek likvoru. Ten měl potvrdit nebo vyloučit RS.

Konečná diagnóza: Přibližně po sedmi týdnech (28. 11. 2000) od prvních příznaků byly známy výsledky vyšetření likvoru. RS byla vyloučena, pacientka prodělala myelitidu a tento stav je zřejmě konečný. Zhoršovat by se neměl a pacientka se musí naučit s tímto změněným tělem žít, naučit se jej poznávat podle možností. Lékař jí doporučil užívat Prednison 5 mg ráno obden a do měsíce vysadit, zároveň vysadit KCl a zvýšit přísun vitaminů skupiny B. Na kontrolu byla pozvána v červnu. Jelikož se stav neměnil, na kontrolu se nedostavila, ale předem se v ambulanci neurologie omluvila. Na další kontroly již zvána nebyla. Nyní je to deset let, stále jsem s ní v kontaktu. S postižením se vyrovnává velice dobře, ale vyrovnává se dosud. Stále jezdí na kole, dokonce víc než kdy předtím. Svou poruchu termického i algického čití se naučila využívat. V postižené ruce je schopna udržet sklenici s horkým čajem, bere z plechu ještě teplé cukroví, na pravou ruku nepoužívá při vaření chňapku. Nyní ve svém postižení vidí hodně výhod. Nevýhody přehlíží. Ale čeho si všimla? Přestože bere do postižené končetiny horké věci, nikdy se jí neudělal puchýř. Na levé ruce jej měla po spálení mnohokrát, ale pravá ruka byla vždy bez defektu. Občas ji překvapí úder do „brňavky“. Rozdíly mezi úderem do pravé a levé brňavky jsou značné, ale těžko popsatelné. Ještě po deseti letech života s poruchou termického a algického čití se pacientka těžko vyrovnává s termoregulací. Stále pociťuje chladivý „průvan“ okolo pravé poloviny těla, jinak se zdá, že je s tímto postižením sžitá. Vzhledem k předpokládaným prognózám, které se z možných diagnóz mohly vyvinout, je za tento stav vděčná.

Život si užívá, negativa přehlíží. Je šťastná za život, který dnes, po prodělání tak závažného onemocnění, prožívá. V životě je aktivní, ale řízení auta se raději vyhýbá.


O autorovi: Eva Waignerová, DiS. Psychiatrická léčebna Jihlava (e.waignerova@plj.cz)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Život pacienta po prodělané myelitidě
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 2 hlas/ů