Změny v agenturním zaměstnávání v roce 2009 a připravovaná novelizace

Jak uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV), k 31. 12. 2009 MPSV odebralo licenci 151 zprostředkovatelským subjektům zejména proto, že nesplnily podmínky, které ukládá zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Především šlo o to, že agenturu práce neprovozoval kvalifikovaný odpovědný zástupce.

Povolení neobdrželo celkem 145 žadatelů o licenci, protože jejich žádosti vykazovaly podstatné vady, které ani po výzvě zájemci o zprostředkovatelskou činnost neodstranili. Proto už v letošním, a zvláště v příštím roce čekají oblast politiky zaměstnanosti výrazné změny, které by měly vést ke zkvalitnění služeb zprostředkovatelů zaměstnání. Do činnosti agentur práce by měla zasáhnout připravovaná novela zákona o zaměstnanosti, která počítá s větší kontrolou a se zpřísněním podmínek pro obdržení licence. V případě schválení novely zákona o zaměstnanosti dojde ke zpřísnění podmínek činnosti agentur práce za účelem vyšší kvality poskytovaných služeb a eliminace těch zprostředkovatelů, kteří často porušují zákon.

Právní úprava agenturního zaměstnávání doznala v roce 2009 významných změn v důsledku novelizací zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, provedených zákonem č. 382/2008 Sb., nařízením vlády č. 64/2009 Sb. a zákonem č. 223/2009 Sb., se kterými bych ráda ve svém souhrnném příspěvku z důvodu kontinuity na výše zmiňovanou připravovanou novelizaci zákona o zaměstnanosti seznámila čtenáře.

Zákon č. 382/2008 Sb. novelizoval s účinností od 1. ledna 2009 právní úpravu zprostředkování zaměstnání agenturami práce stanovenou zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
Vláda České republiky dále omezila agenturní práci cizinců, na základě zmocnění uvedeného v § 64 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, přijala vláda dne 5. března 2009 nařízení č. 64/2009 Sb., o stanovení druhu prací, které agentura práce nemůže formou dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele zprostředkovávat, jež nabylo účinnosti dnem 27. března 2009.

Nové nařízení vlády neumožňuje agenturám práce zprostředkovávat fyzickým osobám z nečlenských států EU formou dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele všechny druhy prací.
V důsledku transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu EU do zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, a do zákona č.223/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb, byl tímto zákonem s účinností od 28. prosince 2009 též novelizován zákon o zaměstnanosti. V případě netranspozice směrnice o službách do právního řádu České republiky by České republice hrozilo riziko zahájení řízení o porušení smlouvy ES.

Právní úprava

Agenturní zaměstnávání je formou zprostředkování zaměstnávání, která je vyhrazena pouze agenturám práce, jež ji mohou provádět na základě povolení vydávaného Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR na základě žádosti právnické nebo fyzické osoby podle ustanovení § 60 zákona o zaměstnanosti.

Agenturní zaměstnávání jako jedna z forem zprostředkování zaměstnání je blíže upraveno v hlavě páté zákoníku práce v ustanovení § 308 a 309 pod společným nápisem „Agenturní zaměstnávání“. Dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce je upravena v ustanovení § 308 zákoníku práce. Dočasné přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele a výkon práce při dočasném přidělení jsou upraveny v ustanovení § 309 zákoníku práce.

Volná pracovní místa

V zákoně o zaměstnanosti se výslovně uvádí, že oznamovací povinnost ohledně volných pracovních míst plní zaměstnavatel i tehdy, kdy hodlá obsazovat volná pracovní místa dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce.

Podle platné právní úpravy do 31. 12. 2008 nebyl úřad práce povinen nabízet a zveřejňovat nabídky volných pracovních míst u zaměstnavatele, který opakovaně a prokazatelně porušuje povinnosti vyplývající z pracovněprávních a mzdových předpisů (§ 38 věta třetí zákona o zaměstnanosti). Od přenesení kontroly těchto předpisů z úřadů práce na Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce neměly úřady práce informace o těchto porušeních, a nemohly tak ovlivnit zprostředkování zaměstnání k těmto zaměstnavatelům.

Proto změnou zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, došlo k rozšíření působnosti Státního úřadu inspekce práce o poskytování informace Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR a úřadům práce o uložení pokuty agentuře práce za porušení povinností, které pro agentury práce vyplývají z § 308 a 309 zákoníku práce, a o uložení pokuty zaměstnavateli za porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, jejichž dodržování orgány inspekce práce kontrolují, a to do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty. Umožňuje se rovněž, aby se údaje z informačního systému poskytovaly ministerstvu práce a sociálních věcí a úřadům práce v elektronické podobě umožňující dálkový přístup. Poskytování informací umožní úřadům práce v souladu s ustanovením § 38 zákona o zaměstnanosti nenabízet a nezveřejňovat volná pracovní místa u zaměstnavatelů, kteří porušují povinnosti stanovené v § 308 a 309 zákoníku práce, jejichž dodržování kontrolují Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce.

Úřad práce nenabízí a nezveřejňuje nabídky volných pracovních míst u zaměstnavatele, kterému byla uložena pokuta: Z důvodů uvedených v předchozím odstavci se proto nově v § 38 zákona o zaměstnanosti stanoví, že úřad práce rovněž nenabízí a nezveřejňuje nabídky volných pracovních míst u zaměstnavatele, kterému byla uložena pokuta za porušení povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů nebo za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů, které kontroluje Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektorát práce, a to po dobu 3 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty.

Povinnost agentur práce vést evidenci o své činnosti

Pro účinnou kontrolu agentur práce je třeba, aby jimi byla vedena evidence o jejich činnosti, proto se nově ukládá agenturám práce povinnost tuto evidenci vést.
Agentury práce jsou povinny vést evidenci:
a) počtu volných míst, na která je požadováno zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a),
b) jimi umísťovaných fyzických osob,
c) jejich zaměstnanců, jimž zprostředkovávají zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b).
Za nesplnění povinnosti vést evidenci hrozí pokuta až 500 000 Kč.

V této souvislosti považuji za užitečné upozornit na to, že podle zákona o zaměstnanosti se fyzická osoba dopustí přestupku a právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že neplní oznamovací povinnost podle tohoto zákona nebo nevede evidenci v tomto zákoně stanovenou, za což ji může být uložena pokuta do 500 000 Kč.

Podmínky pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání

Je-li povolení udělováno fyzické osobě, nově se od 1. ledna 2009 vyžaduje dosažení věku 18 let namísto dřívějších nejméně 23 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, odborná způsobilost a bydliště na území ČR.

Za odborně způsobilou se považuje fyzická osoba, která má ukončené vysokoškolské vzdělání a nejméně dvouletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno, anebo která má střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v konzervatoři namísto dosud uváděného ukončeného středoškolského vzdělání a nejméně pětiletou odbornou praxi v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno.

Podmínkou udělení povolení právnické osobě je splňování podmínek stanovených zákonem pro fyzickou osobu, která plní funkci odpovědného zástupce pro účely zprostředkování zaměstnání (dále jen „odpovědný zástupce“). Zákon o zaměstnanosti od 1. ledna 2009 výslovně stanoví, že fyzická osoba může být ustanovena do funkce odpovědného zástupce pouze u jedné právnické osoby a současně nesmí být sama držitelem povolení ke zprostředkování jako fyzická osoba.

Souhlas ministerstva vnitra s vydáním povolení ke zprostředkování zaměstnání: Další podmínkou pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání právnické nebo fyzické osobě je souhlas ministerstva vnitra s vydáním povolení ke zprostředkování zaměstnání uděleným na základě žádosti MPSV. Ministerstvo vnitra je povinno do 15 kalendářních dnů ode dne obdržení žádosti MPSV doručit své závazné stanovisko. Neučiní-li tak ani do 21 kalendářních dnů, má se za to, že s vydáním povolení ke zprostředkování souhlasí.

Vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání je zpoplatňovaným právním úkonem: Do 31. 12. 2008 zákon o zaměstnanosti stanovil, že podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání podléhá správnímu poplatku podle zvláštního právního předpisu, tj. zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákona o správních poplatcích podléhá správnímu poplatku nikoli podání žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání, nýbrž vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Proto byl od 1. ledna 2009 tento nesoulad v zákoně o zaměstnanosti a v zákoně o správních poplatcích odstraněn. Zákon nyní v § 61 odst. 7 stanoví: Vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání podléhá správnímu poplatku podle zvláštního právního předpisu, tj. zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Nové případy, kdy lze povolení ke zprostředkování zaměstnání odejmout: Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím vydaným ve správním řízení povolení ke zprostředkování zaměstnání odejme, jestliže právnická nebo fyzická osoba:
a) přestane splňovat podmínky uvedené v § 60 zákona o zaměstnanosti,
b) zprostředkovává zaměstnání v rozporu s podmínkami pro zprostředkování zaměstnání stanovenými v zákoně o zaměstnanosti nebo v rozporu s vydaným povolením ke zprostředkování zaměstnání nebo s dobrými mravy,
c) poruší povinnost, kterou agenturám práce ukládá § 308 nebo 309 zákoníku práce, d) opakovaně nesplní oznamovací povinnost uloženou v § 59 zákona o zaměstnanosti, nebo e) o to požádá.
Nově se od 1. ledna 2009 ministerstvu práce a sociálních věcí umožňuje odejmout agentuře práce povolení ke zprostředkování zaměstnání v případech, když neplní své povinnosti vyplývající ze zákoníku práce (§ 308 nebo 309) nebo když opakovaně nesplní svou oznamovací povinnost, kterou jí ukládá zákon o zaměstnanosti (§ 59), tj. povinnost agentury práce sdělovat pro statistické účely ministerstvu práce a sociálních věcí do 31. ledna běžného roku údaje za předchozí kalendářní rok, týkající se počtu volných míst, na která bylo požadováno zprostředkování zaměstnání, počtu jimi umístěných fyzických osob a počtu jejich zaměstnanců, kteří byli dočasně přiděleni k výkonu práce. Tyto možnosti v zákoně o zaměstnanosti dosud scházely.

Ministerstvo práce a sociálních věcí může nově povolení ke zprostředkování zaměstnání právnické nebo fyzické osobě odejmout rovněž v případě, že ministerstvo vnitra odvolá souhlas s vydáním povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Držitelé zelených karet nemohou být dočasně přidělováni k výkonu práce u uživatele

Cizinci, kteří jsou držiteli zelené karty, nemohou být přidělováni k výkonu práce u uživatele, protože smyslem zelených karet není podpora dočasného zaměstnávání, ale zejména snaha získat pro český trh práce kvalifikovanou pracovní sílu ze zahraničí, která by měla zájem se na našem území usadit. Proto se v zákoně o zaměstnanosti nově stanoví, že agentura práce nemůže dočasně přidělit k výkonu práce u uživatele zaměstnance, kterému byla vydána zelená karta.

Změny v agenturním zaměstnávání

Nařízení vlády č. 64/2009 Sb. přináší od 27. března 2009 do agenturního zaměstnávání významné změny. Zákon o zaměstnanosti ve svém § 64 obsahuje zmocňovací ustanovení, na základě kterého může vláda svým nařízením stanovit druhy prací, které agentura práce nemůže formou dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele zprostředkovávat.

Situace na trhu práce je důležitá: Z důvodu současné hospodářské recese, kdy agentury práce bez ohledu na ekonomické potíže našeho státu velmi často neodůvodněně zapůjčovaly zaměstnance ze zahraničí uživateli a sjednávaly s nimi druh práce, aniž by přitom přihlížely k situaci na trhu práce, přijala vláda k řešení této situace své nařízení, jímž stanoví okruh prací, které může agentura práce zprostředkovávat. Na základě zmocnění obsaženého v ustanovení § 64 zákona o zaměstnanosti přijala vláda dne 5. března 2009 nařízení č. 64/2009 Sb., o stanovení druhu prací, které agentura práce nemůže formou dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele zprostředkovávat. Toto nařízení vlády nabylo účinnosti dnem 27. března 2009 a vztahuje se jak na agentury práce se sídlem v ČR, tak i na agentury práce se sídlem v zahraničí, jimž bylo uděleno povolení Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky ke zprostředkování zaměstnání cizinců na území České republiky.

Nařízení vlády vychází ze současné situace na trhu práce, kdy stále ještě existuje rozsáhlá nabídka volných pracovních sil, které lze zaměstnavatelům zprostředkovávat prostřednictvím úřadů práce, ale současně některé pracovní pozice jsou stále obtížně obsaditelné, a není tudíž důvod dočasnému přidělení zaměstnání bránit.

Druhy prací, na které nelze dočasně přidělovat cizince k výkonu práce u uživatele: Nařízení vlády neumožňuje agenturám práce zprostředkovávat zaměstnání fyzickým osobám z nečlenských států EU formou dočasného přidělení na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti k výkonu práce u uživatele ve dvou případech, a to: a) pro takové druhy prací, k jejichž výkonu postačuje nižší stupeň vzdělání než střední vzdělání s maturitní zkouškou (viz § 58 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona) a b) pro práce, které nejsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení vlády.

Výčet profesí, ve kterých mohou být cizinci zaměstnáváni prostřednictvím agentur práce: Podle přílohy k nařízení vlády č. 64/2009 Sb. se podle Klasifikace zaměstnání (KZAM) vztahuje možnost využívat cizince prostřednictvím agentur práce na práci v těchto zaměstnáních: 31 technici ve fyzikálních, technických a příbuzných oborech; 32 techničtí pracovníci v oblasti biologie, zdravotničtí a zemědělští pracovníci a pracovníci v příbuzných oborech, s výjimkou lidových léčitelů (324); 7122 zedníci, kameníci, omítkáři; 7124 tesaři a truhláři; 7125 stavební montážníci; 7136 instalatéři, potrubáři, stavební zámečníci, klempíři; 7137 stavební a provozní elektrikáři; 7212 svářeči, řezači plamenem a páječi; 7222 nástrojáři, kovomodeláři, kovodělníci, zámečníci; 7223 seřizovači a obsluha obráběcích strojů; 7231 mechanici a opraváři motorových vozidel; 7241 elektromechanici, opraváři elektronických zařízení; 7411 zpracovatelé masa, ryb včetně uzenářů; 7422 umělečtí truhláři, řezbáři a výrobci výrobků ze dřeva; 7436 švadleny, vyšívači; 8211 obsluha obráběcích strojů; 8263 obsluha šicích a vyšívacích strojů; 8281 montážní dělníci montující mechanická zařízení; 8323 řidiči autobusů, trolejbusů a tramvají; 8324 řidiči nákladních automobilů a tahačů.
Jen v těchto profesích mohou být cizinci zaměstnáváni prostřednictvím agentur práce.

Výjimky z nařízení vlády č. 64/2009 Sb.

Stanovené omezení novým nařízením vlády se nevztahuje: a) na pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti uzavřené mezi zaměstnavatelem a agenturou práce přede dnem nabytí účinnosti nařízení vlády (tj. před 27. březnem 2009), b) na pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti uzavřenou ode dne nabytí účinnosti nařízení vlády, avšak v souladu s povolením k zaměstnání vydaným na základě žádosti cizince doručené úřadu práce přede dnem nabytí účinnosti nařízení vlády.
Za cizince se podle zákona o zaměstnanosti nepovažují: Pro úplnost je namístě uvést, že za cizince se podle § 88 zákona o zaměstnanosti nepovažuje občan Evropské unie a jeho rodinný příslušník a rodinný příslušník občana ČR. Podle § 3 odst. 2 a 3 zákona o zaměstnanosti mají tito rodinní příslušníci stejné právní postavení v právních vztazích upravených zákonem o zaměstnanosti jako občan ČR.

Podle příslušných mezinárodních smluv se za státní příslušníky Evropské unie pro účely zákona o zaměstnanosti považují též občané a jejich rodinní příslušníci dalších států Evropského hospodářského prostoru, tj. Norska, Lichtenštejnska a Islandu, a dále občané Švýcarské konfederace. Na všechny tyto osoby se omezení dané výše uvedeným nařízením vlády nevztahuje. Podle článku 10 přímo použitelného nařízení rady (EHS) 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství se za rodinu pracovníka, který je státním příslušníkem jednoho členského státu, považují bez ohledu na státní občanství tyto osoby: manžel nebo manželka a jejich potomci mladší 21 let nebo na něm závislí, příbuzní ve vzestupné linii pracovníka a jeho manžela nebo manželky, kteří jsou na něm závislí, a jiní rodinní příslušníci, kteří jsou závislí na výše uvedeném pracovníkovi nebo s ním žijí v zemi posledního pobytu ve společné domácnosti.

Změny v zákoně o volném pohybu služeb

Zákon o volném pohybu služeb přináší od 28. prosince 2009 změny ve zprostředkování zaměstnání agenturami práce. Vzhledem k tomu, že některé požadavky právního řádu ČR v oblasti volného pohybu služeb zcela neodpovídaly smlouvě ES, judikatuře Soudního dvora Evropských společenství a na ně navazující směrnici o službách na vnitřním trhu, bylo proto nezbytné pro zajištění souladu s evropským právem a umožnění snadnějšího fungování svobody poskytování služeb, aby byla do českého právního řádu implementována směrnice o službách.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č.2006/123/ES o službách na vnitřním trhu EU byla transponována do zákona č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, a do zákona č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb. Cílem nového zákona je usnadnění vstupu do podnikání a odstranění překážek bránících poskytovatelům služeb ve svobodě usazování nebo ve svobodě volného pohybu služeb. Zákon č. 222/2009 Sb. a zákon č. 223/2009 Sb. nabyly účinnosti shodně, a to dnem 28. prosince 2009.

Zákon č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb, novelizoval ve své části třicáté s účinnosti od 28. prosince 2009 zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Obecní živnostenské úřady jsou jednotnými kontaktními místy: Zákon o volném pohybu služeb stanoví, že na služby právnických nebo fyzických osob, pokud mají povolení ke zprostředkování zaměstnání (agentury práce), spočívající ve zprostředkování zaměstnání formou dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu (§ 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti), se vztahují pouze ustanovení o jednotných kontaktních místech podle § 13 až 17 tohoto zákona. Obecní živnostenské úřady stanovené prováděcím právním předpisem jsou jednotnými kontaktními místy podle zákona o volném pohybu služeb.

Služba je poskytování jakéhokoli plnění mimo výkon závislé práce: Pro účely zákona o volném pohybu služeb se rozumí službou poskytování jakéhokoli plnění mimo výkon závislé práce, a to zpravidla za úplatu či protiplnění ve smyslu článku 50 Smlouvy o Evropském společenství; za službu se nepovažuje služba obecného zájmu nehospodářské povahy. Zákon o volném pohybu služeb vymezuje, co se rozumí pojmy poskytovatel služby, příjemce služby, přeshraničním poskytováním služby a službou obecného zájmu hospodářské povahy.

Nové podmínky pro povolení ke zprostředkování zaměstnání

Stávající právní úprava zákona o zaměstnanosti stanoví, že zaměstnání zprostředkovávají za podmínek jím stanovených úřady práce a právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení ke zprostředkování zaměstnání (dále jen „agentury práce“).

V souvislosti s rozdělením režimů na ty, které spadají pod zákon o volném pohybu služeb, a ty, které pod něj s výjimkou ustanovení o jednotných kontraktních místech nespadají, zákon o zaměstnanosti nově stanovil, že zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání (dále jen „agentury práce“).

Subjekt, který chce poskytovat služby v oblasti zprostředkování zaměstnání formou podle § 14 odst. 1 písm. a), tj. vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly, a formou podle §14 odst. 1 písm. c), tj. poradenská a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí, zákona o zaměstnanosti, musí být starší 18 let, být způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, odborně způsobilý a mít v ČR bydliště nebo doručovací adresu. Z uvedeného důvodu zákon o zaměstnanosti nově stanovil, že podmínkou udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání fyzické osobě vymezené zákonem o volném pohybu služeb je dosažení věku nejméně 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, odborná způsobilost, bydliště na území České republiky, a pokud takové bydliště nemá, uvedení doručovací adresy na území ČR.

V případě právnické osoby vymezené zákonem o volném pohybu služeb je podmínkou udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání formou vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, jenž hledá nové pracovní síly a formou poradenské a informační činnosti v oblasti pracovních příležitostí, splňování podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti (dosažení věku nejméně 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, odborná způsobilost a uvedení doručovací adresy na území ČR) odpovědným zástupcem.

Žádost o povolení ke zprostředkování zaměstnání lze podat též prostřednictvím obecního živnostenského úřadu: Nově se umožňuje, aby žádost o povolení ke zprostředkování zaměstnání mohla být podávána na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR nebo prostřednictvím jednotného kontaktního místa, tj. obecního živnostenského úřadu.

Vyžaduje se, aby doklady, které dosvědčují určitou právní skutečnost, jež jsou vyžadovány zákonem o zaměstnanosti (např. doklad o dosaženém vzdělání), byly předloženy v ověřeném opise nebo ověřené kopii, pokud zákon o volném pohybu služeb nestanoví jinak.

Zákon o zaměstnanosti nově stanoví, že v případě právnické nebo fyzické osoby vymezené zákonem o volném pohybu služeb se podává žádost o povolení ke zprostředkování zaměstnání formou uvedenou v § 14 odst. 1 písm. b), tj. zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, samostatně.

Zavádí se možnost vzniku oprávnění uplynutím lhůty, kterou požaduje směrnice o službách v čl. 13. Toto ustanovení je implementováno v § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb. Zákon o zaměstnanosti tuto možnost upravuje následovně. Povolení ke zprostředkování zaměstnání formou uvedenou v § 14 odst. 1 písm. a) a c) právnické nebo fyzické osobě vymezené zákonem o volném pohybu služeb vzniká též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb.

Povolení ke zprostředkování zaměstnání se vydává na dobu neurčitou: Nově se explicitně vymezuje, že povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) lze udělit na dobu 3 let (tedy na dobu určitou) s tím, že povolení lze vydat opakovaně. Zákon o zaměstnanosti ve své právní úpravě nově stanovil, že povolení ke zprostředkování zaměstnání se vydává maximálně na dobu 3 let, s výjimkou povolení ke zprostředkování zaměstnání formou uvedenou v § 14 odst. 1 písm. a) a c), které se právnickým nebo fyzickým osobám, na něž se vztahuje zákon o volném pohybu služeb, vydává na dobu neurčitou. Povolení ke zprostředkování zaměstnání vydané na dobu určitou lze vydat opakovaně.

Přechodná právní úprava správních řízení již započatých

Přechodné ustanovení řeší právní úpravu správních řízení, jež byla započata před nabytím účinnosti právní úpravy možnosti vzniku oprávnění uplynutím lhůty. Správní řízení započatá před účinností zákona č. 223/2009 Sb. se dokončí podle dosavadních právních předpisů, tedy tak, že možnost vzniku oprávnění uplynutím lhůty se nebude na tato správní řízení vztahovat. Dále přechodné ustanovení řeší právní úpravu povolení, která byla udělena před účinností zákona o volném pohybu služeb. Tato povolení zůstávají v platnosti v rozsahu a za podmínek, za jakých byla udělena.

Přechodné ustanovení zákona o zaměstnanosti zní takto: Řízení o povolení ke zprostředkování zaměstnání, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. zákona č. 223/2009 Sb.), se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. zákona č. 223/2009 Sb.).


O autorovi: Mgr. Olga Bičáková, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i., výzkumná skupina Trh práce a zaměstnanost, Praha

Ohodnoťte tento článek!