Znají sestry rozsah činností, které mohou vykonávat?

V poslední době se znovu vede diskuse o tom, kdo a v jakém rozsahu může vykonávat odborný dohled nad výkonem povolání zdravotnických pracovníků, kteří nemohou pracovat bez odborného dohledu.

Novelou zákona 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče, bylo doplněno ustanovení, které říká, že odborný dohled může vykonávat také lékař, zubní lékař nebo farmaceut v rozsahu své způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání, rozsah těchto činností stanoví prováděcí předpis.

Prováděcím předpisem se rozumí vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Ten, kdo není seznámen s obsahem zákona a prováděcího předpisu, si může výklad doplněného ustanovení zjednodušit a prohlásit, že lékaři mohou vykonávat odborný dohled nad činnostmi všeobecných sester. Jenže takto jednoduše si nelze toto ustanovení vyložit.

Lékaři mohou odborný dohled vykonávat nad těmi činnostmi všeobecných sester, ke kterým mají odbornou způsobilost podle zákona 96/2004 Sb., a to v rozsahu těch činností, které jsou uvedeny v prováděcím předpise. Všeobecné sestry zastávají řadu činností. Některé mohou vykonávat zcela samostatně bez odborného dohledu, jiné s omezením spočívajícím v odborném dohledu jiných zdravotnických pracovníků.

Všeobecné sestry mohou vykonávat činnosti:*bez odborného dohledu a bez indikace, *bez odborného dohledu na základě indikace lékaře, *pod odborným dohledem lékaře, také se mohou podílet pod odborným dohledem všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí na poskytování vysoce specializovaných činností.

Rozsah činností, které mohou všeobecné sestry vykonávat, se významně rozšiřuje v případě sester se specializovanou způsobilostí. Činnosti jsou opět rozčleněny na ty, které mohou být vykonávány bez odborného dohledu a bez indikace, a na ty, které indikuje lékař. U některých klinických oborů jsou uvedeny i činnosti, které všeobecná sestra se specializovanou způsobilostí může vykovávat pod odborným dohledem nebo přímým vedením lékařů.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud se jakýkoli zaměstnavatel, zdravotnické zařízení nebo jednotlivý lékař rozhodne poskytovat zdravotní péči v určitém rozsahu, musí rozčlenit činnosti, které bude vykonávat, na ty, které spadají do kompetencí lékařů; na ty, které spadají do kompetencí všeobecných sester a všeobecných sester se specializovanou způsobilostí, které ještě dále rozčlenit na ty, jež jsou v jejich samostatné působnosti, a na ty, jež budou vykonávat pod odborným vedením či přímým vedením. Na základě formulování činností a jejich rozčlenění potom lze vytvořit potřebnou strukturu zaměstnanců z hlediska jejich odborných kompetencí.

Činnosti zdravotnických pracovníků – nelékařů jsou velmi podrobně zpracovány a jsou dobrým vodítkem při zpracování konkrétních pracovních náplní pro zaměstnance. Tím však výhody končí. Pokud se zamyslíme nad vývojem ve vzdělávání zdravotnických pracovníků a nad kompetencemi, které absolvováním studia získávají, a stejně tak nad obsahem výše uvedených činností, tak lze vyslovit domněnku, že se některé činnosti a kompetence lékařů a nelékařů mohou překrývat.

Z hlediska budoucího vývoje v poskytování zdravotní péče by bylo dobré mít popsány stejným způsobem jako u nelékařských povolání i činnosti, které vykonávají lékaři. Pokud má však mít existence popisu činností všech zdravotnických pracovníků širší dopad, tak je zapotřebí obsah prováděcích předpisů aplikovat dále, a to zejména do úhrad za zdravotní péči.

Změna kompetencí nelékařských zdravotnických povolání by se měla projevit ve formulování nových zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, změnou by měly projít i zdravotní výkony lékařů. Celý systém zařazování nových zdravotních výkonů do Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami by měl být mnohem rychlejší a měl by odrážet skutečnosti nejen obsažené v právních předpisech, ale také skutečnosti, které vyžaduje praxe. Nesoulad, který panuje v prováděcích předpisech, působí v praxi mnoho problémů.

Ospravedlnit tento stav se nedá ani nedostatkem finančních prostředků ve zdravotním pojištění. Z ekonomického hlediska by akceptace nového rozdělení kompetencí mezi lékaře a nelékaře mohla mít pozitivní dopad na úhrady za zdravotní péči i pro plátce, tj. zdravotní pojišťovny.

Ohodnoťte tento článek!