Znalost zásad péče o pacienty s HIV

AIDS je onemocnění, které je v současnosti stále ještě neléčitelné, a právě proto je velmi důležitá prevence, neboť virus HIV může postihnout každého z nás. Kdo na prevenci nemyslí a nerespektuje určitá preventivní opatření a hygienické zásady, je potenciálně infikovaný.


SOUHRN: Cílem příspěvku je poukázat na úroveň vědomostí sester v kontextu uplatňování hygienických zásad v ošetřovatelské péči o HIV pozitivního pacienta. Sestra by měla dodržovat pravidla a požadavky, aby chránila sebe, ale i pacienty a ostatní spolupracovníky. Prostřednictvím jejího uvědomělého přístupu se snižuje riziko přenosu infekčních onemocnění.
Klíčová slova: infekce, AIDS/HIV, hygiena a epidemiologie, HIV a zdravotnický pracovník, ošetřovatelská péče


Zdravotničtí pracovníci jsou v rámci výkonu své práce vystaveni riziku různých infekčních onemocnění. Sestra při poskytování ošetřovatelské péče přichází do kontaktu s velkým počtem lidí a tímto způsobem se i vystavuje riziku.

Metodika průzkumu a zpracování výsledků průzkumu

Hlavní metodou průzkumu byl anonymní dotazník vlastní konstrukce, který se skládal ze 3 demografických položek (pohlaví, nejvyšší ukončené vzdělání a oddělení, na kterém respondent v současnosti pracuje), 15 položek dotazníku bylo uzavřených a 1 položka otevřená. Průzkum jsme realizovali ve Fakultní nemocnici v Trnavě v časovém období od 28. 2. 2011 do 18. 3. 2011. Dotazník jsme adresovali sestrám na interní, chirurgické, traumatologickoortopedické, onkologické, infekční, gynekologicko-porodnické klinice, klinice anesteziologie a intenzivní medicíny, klinice pneumonologie a ftizeologie a na kožním, neurologickém, urologickém oddělení, ale i sestrám v ambulancích příslušných klinik. Adresovali jsme 165 dotazníků (100 %), celková návratnost byla 105 dotazníků (64 %), 3 dotazníky jsme vyřadili pro jejich neúplnost. Vyhodnocovali jsme tedy 102 dotazníků. K interpretaci výsledků jsme si zvolili zhotovování tabulek a grafů v počítačovém programu Microsoft Office Excel.

Výsledky průzkumu

95 % respondentů odpovědělo, že k dostupným cestám přenosu HIV infekce patří přenos pohlavním stykem a krevními deriváty, avšak vertikální přenos uvedlo pouze 9 % respondentů.

38 % dotázaných respondentů uvedlo, že se v průběhu své praxe ve zdravotnickém zařízení již setkalo s ošetřováním HIV pozitivního pacienta, a 62 % respondentů se s ošetřováním takových pacientů za dobu výkonu své profese ještě nesetkalo.

Až 97 % respondentů používá při všech činnostech, které to vyžadují, příslušné ochranné prostředky.

89 % respondentů odpovědělo, že věnuje přiměřenou pozornost dezinfekci rukou před každým kontaktem s pacientem i po něm.

Při odběru krve otevřeným systémem s používáním rukavic uvedlo 53 %, že používá rukavice, 24 % respondentů uvedlo, že spíše používá rukavice, pouze 6 % respondentů uvedlo, že při odběru biologického materiálu – krve otevřeným systémem nepoužívá rukavice, a 17 % respondentů uvedlo, že při odběru biologického materiálu – krve otevřeným systémem spíše rukavice nepoužívá.

Žádný z respondentů na dotazníkovou položku „jak postupovat po poranění se jehlou infikovanou od HIV pozitivního pacienta“ neuvedl všechny možné a dostupné způsoby. Větší část odpovídala, že po poranění jehlou infikovanou od HIV pozitivního pacienta je potřebné místo vpichu dekontaminovat, ohlásit a zapsat úraz, udělat kontrolní odběry, ale žádný respondent nezmínil postexpoziční profylaxi, kterou ordinuje lékař a která by měla být podána nejpozději do 72 hodin. Na otázku týkající se nasazování ochranných krytů na použité jehly odpovědělo 41 % respondentů, že plastové kryty při manipulaci s ostrými předměty (jehly) používá, 20 % respondentů uvedlo, že spíše používá, pouze 30 % respondentů nedává plastové kryty na ostré použité předměty (jehly) při manipulaci s nimi a 9 % respondentů při manipulaci s ostrými předměty (jehly) plastové kryty spíše nedává.

Diskuse

V práci jsme se zaměřili na problematiku vědomostí a poznatků sester v uplatňování hygienických zásad ošetřovatelské péče o HIV pozitivní pacienty. Dodržování hygienických a profylaktických zásad při ošetřovaní pacientů s HIV/AIDS je důležitou součástí ošetřovatelské péče. Proto jsme se rozhodli zaměřit právě na znalosti sester o tomto onemocnění a na jejich uplatňování v praxi, zejména na uplatňování profylaktických, hygienických a bariérových zásad. Využívání těchto opatření je prevencí jak pro sestry před možným infikováním, tak i pro pacienty, kdy lze při dodržování těchto pravidel oddálit zhoršení stavu či komplikace u pacienta. Tím, že sestry budou dodržovat právě takové základní restrikce, je možné předejít mnoha problémům. Ošetřování pacientů je jednou z nejtěžších profesí, je to profese, která je považována za rizikovou. Při práci s lidmi sestra musí dávat pozor na to, aby neohrozila své zdraví, ale ani zdraví pacienta. Proto je důležité, aby sestra měla jak praktické zručnosti, tak i teoretické vědomosti.

K průzkumu jsme využili metodu zmiňovaného dotazníku, kde odpovídalo 102 sester s různým stupněm vzdělání, nejčastěji na otázky odpovídali respondenti s vyšším odborným vzděláním (48 %). Po vyhodnocení se nám ukázalo, že početnější skupinou respondentů byly ženy (98 %) a nejvíce rozdaných dotazníků se nám nazpět vrátilo od respondentů z interní kliniky (32 %).

Jak ve své publikaci uvádí Mayer (2005), krev, resp. jiná tělní tekutina, představuje u zdravotnických pracovníků (ZP) vysoké riziko infikování se, protože s ní často přicházejí do styku. V tomto případě je nejrizikovější tělní tekutinou krev. Podle Mayera je výhodné, aby se dodržovala bezpečnostní a ochranná pravidla, bezpečné pracovní zručnosti a návyky, dodržování bariérových opatření, bezpečná manipulace s biologickým materiálem, s kontaminovanými předměty a bezpečná manipulace s injekčními jehlami či dalšími ostrými předměty, stejně jako i využívání inovací, které zvyšují bezpečnost a ochranu při práci. Důležitosti využívání bariérových ošetřovacích technik přikládá význam také Podstatová (2009), která tvrdí, že takový přístup v ošetřování vede k prevenci vzniku a šíření profesionálních či nozokomiálních infekcí.

Šrámová (2001) konstatuje, že nenasazování krytů na použité kontaminované jehly patří mezi profylaktická opatření. Také se nedoporučuje oddělování jehly od stříkačky. Tyto zásady jsou uvedeny kromě jiného i ve Zbierke zákonov č. 331/2006 – Nariadenie vlády Slovenskej republiky o podrobnostiach o požiadavkách na prevádzku zdravotníckych zariadení z hľadiska ochrany zdravia.

Dalším důležitým aspektem je dezinfekce rukou u zdravotnických pracovníků. Podle Bobáľa (2008) jsou ruce ošetřujícího personálu velkým rizikem, protože představují jeden z nejčastějších činitelů při přenosu infekce, zejména nozokomiálních nákaz (NN). Podle Hulkové (2006) je až 60 % všech NN přenášených právě rukama ZP. Bobáľ (2008) také uvádí statistiky, které ukazují, že pouze 14–59 % lékařů a 25–43 % sester mezi jednotlivými ošetřovatelskými výkony či vyšetřeními pacientů věnuje pozornost právě mytí rukou. V našem průzkumu však vyšlo, že pozornost dezinfekci rukou před každým stykem a po něm věnuje až 89 % sester. Avšak namístě je otázka, nakolik byly sestry upřímné při vyplňování dotazníku.

Dalším preventivním opatřením je nošení a používání rukavic a jiných ochranných prostředků v ošetřovatelské praxi. Na otázku, zda sestry využívají ochranné prostředky při výkonech, které to vyžadují, až 97 % respondentů průzkumu uvedlo možnost „ano“.

Také početnější skupina v našem průzkumu uvedla, že používá rukavice při odběrech krve. Při otevřeném systému odběru krve 53 % sester uvádí využívání rukavic, 24 % volilo odpověď „spíše ano“, 6 % sester rukavice při tomto výkonu nepoužívá a 17 % spíše nepoužívá. Při uzavřeném vakuovém systému odběru krve z našeho průzkumu vyšlo, že rukavice používá 48 % sester a 10 % spíše používá, 13 % sester uvedlo, že je nevyužívá při tomto způsobu odběru krve, a 29 % sester uvedlo odpověď „spíše ne“. Zde si také můžeme položit podobnou otázku o pravdivosti vyplnění dotazníků. Kapounová (2007) uvádí, že v roce 2003 probíhal výzkum v 11 fakultních nemocnicích ČR. Tohoto výzkumu se zúčastnilo 15 000 ZP. Výzkum byl zaměřen zejména na poranění ZP ostrými předměty a skutečnosti, které tento výzkum odhalil, byly více než alarmující. Rukavice při zavádění periferního žilního katétru používá pouze 30,3 % ZP, 45,2 % při odběrech krve, 20,8 % při aplikaci i. v. injekce, 10,3 % při aplikaci i. m. či s. c. injekce, 46,5 % ZP při jiném invazivním výkonu. Dalším pozoruhodným zjištěním bylo, že 0,7 % sester nepoužívá rukavice vůbec. Mokráš, Bálint, Stankovič (1998) uvádějí, že je nutné, aby se ke každému pacientovi „přistupovalo“ jako k potenciálnímu HIV infikovanému. A právě takto by měli na tuto skutečnost nahlížet zdravotničtí pracovníci, kteří se běžně dostávají do kontaktu s krví či jiným nebezpečným biologickým materiálem.

Závěr

Na základě vyhodnocení našeho průzkumu můžeme konstatovat, že úroveň poznatků sester o HIV/AIDS hodnotíme pozitivně, avšak v některých otázkách sestry měly ještě určité rezervy, jako např. ani jedna sestra z celkového počtu respondentů neuvedla správný postup ošetření po poranění jehlou infikovanou od HIV pozitivního pacienta. Můžeme však dále konstatovat, že sestry dbají na ochranu svého zdraví, jakož i zdraví pacientů.


O autorovi: Jana Trávničková 1, Mgr. Zuzana Karabová2 Studentka1, Katedra ošetrovateľstva Trnavskej univerzity v Trnave, FZaSP1,2 (janatravnickova@zoznam.sk, zuzana.karabova@truni.sk) Literatura k dispozici u autorek.

Znalost zásad péče o pacienty s HIV
Ohodnoťte tento článek!