Ztráta blízkého člověka a proces truchlení

Nemůžeš zabránit tomu, aby ti nad hlavou létali ptáci starostí a zármutku. Můžeš však zabránit tomu, aby si na tvé hlavě vybudovali hnízdo. (čínské přísloví)

Ztráta blízkého člověka znamená významný zásah do života pozůstalých, kteří často mívají pocit, že jejich život ztratil smysl. Dříve truchlící dostávali podporu a pomoc ze svého sociálního okolí. V dnešní společnosti jsou umírání a smrt víceméně tabuizovány, a proto blízcí a přátelé pozůstalých často nevědí, jak se k nim chovat, co jim říci, jak je podpořit.

Smrtí odchází člověk nenávratně. Je naprosto přirozené, že pozůstalí truchlí. Truchlit neznamená jen prožívat zármutek, směsici různých pocitů a myšlenek. Je to ozdravný proces, během něhož si truchlící budují svoji novou identitu nezávislou na zemřelém. Blízký pozůstalý při truchlení prochází několika fázemi:

* Otupělost – pozůstalí jsou apatičtí, je jim vše jedno, jsou neschopni cokoli dělat, rozhodovat.* Touha a hledání – truchlící touží po návratu milovaného člověka, nutkavé připomínání zesnulého se odehrává v denním i nočním snění. Snaží se popřít trvalost ztráty a uchovat všechny zvyky a obyčeje jako dříve. * Dezorganizace (rozvrat) – zemřelý chybí prakticky, jeho roli nemá kdo zastat (zajištění provozu domácnosti apod.). * Reorganizace/reintegrace – praktický život se obejde bez zesnulého, který dostává své místo ve vzpomínkách a vyprávěních.

Každý ale nemusí projít všemi obdobími, jednotlivé úseky se také mohou překrývat nebo střídat. Truchlení představuje určitý způsob zpracovávání ztráty. Lze hovořit o čtyřech úlohách truchlení: přijmout ztrátu jako realitu; prožít bolest zármutku; zadaptovat se v situaci a prostředí, v němž zesnulý již není; odpoutat se od zemřelého a vložit energii do nových vztahů a činností.

Co usnadňuje truchlení?

* Možnost být s umírajícím – společně prožité poslední dny připravují obě strany na odchod.* „Dobrá věta“ o okolnostech smrti – pro pozůstalého hraje výraznou roli, jak si bude představovat okolnosti smrti, když sám u zesnulého nebyl. Osoby, které u úmrtí byly, mohou svým sdělením prospět truchlícímu („zemřel klidně, bez bolesti“, „odešel během spánku“). * Umývání a oblékání zesnulého – dnes již málo časté, pouze hospicové programy včetně hospicové domácí péče se snaží obřad umývání a oblékání podporovat a zachovat. * Úmrtní oznámení – přemítání nad úmrtním oznámením a jeho sestavování jsou způsoby, kterými si pozůstalí zemřelého zpřítomňují a zároveň se s ním veřejně loučí. * Pohřeb – patří k rituálům přechodu, tzn. k rituálům, které pomáhají překonat přechod do dalšího období. Pohřební obřad je veřejnou tečkou za úmrtím milovaného člověka. Účast lidí na něm vyjadřuje vztah k zesnulému i pozůstalým. Pohřební rituál je v současné době opomíjený, tím se pozůstalí připravují o účinnou složku truchlení. * Smuteční oděv – nošení smutku je způsob, který upozorňuje na ztrátu: „Jsem pozůstalý, nedivte se, pokud se chovám jinak, mějte ke mně ohled, prožívám těžké období.“ V současné době pozůstalí tohoto označení svým oděvem téměř nevyužívají. * Naděje, že se člověk neztrácí do prázdna – řada lidí si po úmrtí blízkého člověka vytvoří představu, kde se zesnulý nachází – například posmrtný život. * Víra – náboženské přesvědčení může být výrazným zdrojem podpory truchlících. Pro mnohé pozůstalé je důležité obrátit se k víře, jiným se stává, že v této době víru ztratí, vyčítají, zlobí se na Boha. * Čas a výročí – zpracování hluboké ztráty se děje v časových úsecích 6 týdnů, 6 měsíců, roku a 2 let. Člověk by měl mít ohled sám k sobě, aby si dovolil být na veřejnosti jiný -nevýkonný, smutný. Pozůstalého podpoří, pokud si na něho v době výročí úmrtí vzpomeneme – zatelefonujeme, napíšeme dopis.* „Chození na hrob“ – je důležité mít nějaké místo, kam se pozůstalí mohou vracet, chodit o výročí úmrtí, na Dušičky, Vánoce. * Vzpomínková setkání – představují další kroky na cestě k rozloučení s důležitým zemřelým člověkem. Tato péče o pozůstalé patří ke standardním službám hospiců, některých domovů důchodců a domů pokojného stáří, v mnoha pomáhajících profesích však chybí. * Příležitost odčinit vinu – pozůstalí netrpí pouze neurotickými projevy viny. Nejednou se jedná o skutečnou vinu vůči zemřelému. Možnost odčinění viny (třeba nějakou dobu se starat o umírající), má-li člověk dojem, že v péči o svého blízkého selhal, usnadňuje truchlení. * Možnost vymluvit se, vyplakat, sdílet – lidé opakovaně dosvědčují, jak důležitá byla pro ně v období zármutku možnost mít se komu vypovídat, ventilovat své emoce, podělit se o svou bolest. Zdrojem sociální opory může být truchlícímu rodina, přátelé, spolupracovníci. Lidé se často bojí setkání s pozůstalým, nevědí, jak se zachovat. Přiznejme si svoji bezmocnost, nejlepší je zůstat přirozený a pravdivý. Je možné, že slov nebude třeba, ale spíše objetí, stisk ruky.

Mnohým pozůstalým pomáhá, když pociťují naši spoluúčast nejen verbálně, ale i tělesnou blízkostí. Pokud si nejsme jisti, jak se zachovat, zeptáme se: „Nejraději bych tě objala -nevím ale, jestli ti to bude příjemné“; „Chceš mi vyprávět o…“ apod. Je také důležité dát druhému najevo, že ho přijímáme takového, jaký je, se všemi jeho emocemi, myšlenkami, chováním.

Pozůstalí se někdy mohou domnívat, že jejich zármutek je znakem slabosti, a proto se ho snaží nedávat najevo anebo zármutek potlačují. Otevřený žal a neskrývaný pláč však otevírají proces dlouhodobé obnovy duše i těla. Nekomplikované truchlení trvá asi jeden rok. Nelze přesně stanovit jeho optimální délku a intenzitu, protože každý člověk se vyrovnává se ztrátou jinak. Vzhledem k tomu, že truchlení ztratilo přirozenost jako smrt, potřebují někteří pozůstalí pomoc odborníků -psychologů a psychoterapeutů (přetrvává-li závislost na zemřelém, pocity viny, deprese).


SOUHRN

Truchlení je přirozená reakce na úmrtí blízké osoby. Během procesu truchlení se pozůstalý odděluje od toho, koho ztratil. Náležité obřady a chování sociálního okolí mohou proces truchlení podpořit a umožnit tak pozůstalému vrátit se k normálnímu společenskému životu.

SUMMARY

Grieving is a natural reaction to the death of a close person. During the grieving process the bereaved is separating himself from the person he has lost. Proper rituals and sensitive behaviour of the people around the bereaved person can promote healthy grieving and help the person get back into the normal social life.


O autorovi: PhDr. Eva Poláchová, Caritas – VOŠ sociální, Olomouc (eva.polachova@caritas-vos.cz)

Ohodnoťte tento článek!