Zubní kaz

Ústní dutina je sídlem velkého počtu bakterií, jejichž počet se výrazně zvyšuje už při přechodném snížení imunity lidského organismu. Mikroorganismy hrají rozhodující roli v etiopatogenezi zubního kazu.

Při nedostatečné ústní hygieně vzniká na povrchu zubu povlak, který se za určitý čas (několik hodin) osidluje mikroorganismy a vzniká mikrobiální povlak – plak. Má svou strukturu a lze jej odstranit pouze mechanicky (zubním kartáčkem), nedá se vypláchnout. Plak se vyznačuje tím, že je nepoddajný, žlutošedý, měkký a lepivý: 1 mg 7 dní starého dozrálého plaku obsahuje 100–300 milionů bakterií. Čím víc cukrů dostávají bakterie jako výživu, tím rychleji roste plak.
Zubní kámen vzniká jen na přítomném plaku. Voda obsahující vápník nehraje žádnou roli. Minerální látky ze slin, především kalcium a fosfát, se ukládají po vrstvách a dochází tak k vápenatému ztvrdnutí. Zubní kámen, který je viditelný nad okrajem dásně, se nazývá supragingivální, a ten, který se tvoří a usazuje v parodontálním váčku, se nazývá subgingivální zubní kámen.
Supragingivální povlak je primárně lokalizován na habituálně nečistých místech zubů (predilekční místa kazu), jako jsou fisury, jamky, aproximální plošky zubu, odhalené plochy kořene. Povlak je spouštěcím faktorem při vzniku zubního kazu. Metabolické produkty bakterií, které jsou obsaženy v povlaku, jsou zodpovědné za demineralizaci tvrdých zubních tkání.
Zbytky potravy tvoří usazeniny ze zbytků jídla, především okolo zubního krčku a v interdentálních (mezizubních) prostorech (při špatném bodu kontaktu).
Příležitostná konzumace určitých potravin (čaj, káva, víno) nebo poživatin (nikotin) způsobí nepoddajné, těžko odstranitelné zabarvení (zbarvení způsobuje také např. chlorhexidin – Corsodyl).
Zubní kaz je progresivní demineralizace a destrukce tvrdé zubní tkáně. Je to infekční onemocnění s multifaktoriální etiologií, která může mít vliv na mléčný a trvalý chrup.
V etiopatogenezi zubního kazu mají rozhodující roli mikroorganismy ústní dutiny, sliny, vlastnosti tvrdých zubních tkání, kariogenní sacharidy a jejich vzájemné vztahy. Neoddělitelnou součástí prostředí ústní dutiny jsou mikroorganismy. Nacházíme zde smíšenou mikrobiální flóru (anaerobní a aerobní kmeny), která se skládá z bakterií, virů, plísní, kvasinek a prvoků. Mikrobiální osídlení ústní dutiny je vázáno na přítomnost zubů. Rozhodujícími mikroorganismy, které se podílejí na vzniku zubního kazu, jsou mikroby produkující kyseliny a odvápňující tvrdou zubní tkáň, tzv. acidofilní bakterie. Většina dominantních mikrobiálních druhů v zubním povlaku může metabolizovat sacharidy na organické kyseliny. Tyto acidogenní bakterie jsou v zubním povlaku přítomné vždy, ale u jednotlivých druhů existují rozdíly v množství, stejně jako v rychlosti produkce kyselin. Hlavními představiteli acidogenních bakterií jsou grampozitivní bakterie Streptococcus mutans a Lactobacillus acidophilus.
Zubní kaz se nedědí! Kdo má „špatné zuby“, má i špatnou ústní hygienu. Udržení zdravých zubů je možné. K tomuto pochopení je potřeba znát příčinu, která vede k onemocnění (kazu).

Příčiny a faktory ovlivňující vznik kazu

Bakterie: Některé bakterie, především streptokoky a laktobacily, jsou schopny fermentovat cukry, přitom vznikají kyseliny, pH klesá. Tyto kyseliny způsobují odvápnění skloviny – demineralizaci. Prevencí poškození zubů vlivem působení bakterií je důkladná ústní hygiena.
Cukry: Nacházejí se jednak v přírodní formě v potravinách, které denně konzumujeme, např. ovocný cukr, hroznový cukr, mléčný cukr, jednak jako cukr, který neobsahuje žádné stavební látky (bílkoviny, minerály, vitaminy) a je rozšířený jako sladidlo na slazení pokrmů a nápojů ve všech civilizovaných zemích. Právě tento cukr dokážou bakterie zkvasit na kyseliny. Prevencí je úprava výživy.
Zuby: Predilekční místa jsou taková místa na zubech, ve kterých nejčastěji vzniká zubní kaz. Jsou to fisury, aproximální plochy, gingivální plochy. Na vznik zubního kazu má vliv také postavení zubů. Stísnění, sklony a rotace podporují vznik zubních kazů, protože vytvářejí retenční místa. Plak v těchto prostorech může nerušeně růst a často se tam zachytávají a zůstávají zbytky jídla.
Slina má schopnost neutralizovat vzniklé kyseliny. Současně může v minimálním rozsahu remineralizovat už odvápněný povrch skloviny. Během 8 hodin spánku je vyprodukováno 0,03 ml/min slin, v bdělém stavu 0,47 ml/min, při jídle 2,50 ml/min.
Prevencí je podávání fluoridu.
Čas: Aby došlo k zřejmému odvápnění – kariézní lézi, musejí kyseliny, které vznikají při kvašení cukrů bakteriemi, působit na sklovinu určitý čas – Stephanova křivka.
Ovlivňující faktory: Zvyšují nebo snižují působení výše uvedených příčinných faktorů kazu. Jsou to: * druh a příjem potravy, * množství nánosu (síla vrstvy plaku), * rychlost produkce kyselin a množství kyselin, * sliny, jejich množství a složení, * pufrová kapacita – neutralizační schopnost sliny proti kyselinám, * tvar zubů a jejich postavení, * činnost jazyka a tvářového svalstva.
Tyto ovlivňující faktory jsou individuální, mají různý účinek, jsou dědičné nebo podmíněné prostředím. Laik proto chápe vznik kazu jako dědičný předpoklad. Vznik kazu však neovlivňuje dědičnost. Kaz je onemocnění, které začíná, až když jsou dány příčinné a ovlivňující faktory. Bez bakterií nevznikne žádný kaz! Bez cukrů nevznikne žádný kaz.
Karies je označení choroby, která se projevuje bílými odvápněnými zónami, hnědavými fleky na sklovině, tmavými zabarveními nebo defekty („dírami“ v zubu). Stejně tak může být příčinou pro uvolnění nebo ztrátu už existujících výplní. Průvodními jevy pokročilého zubního kazu jsou stále přetrvávající nebo sporadické bolesti a také extrémní citlivost zubů při sladkých, horkých nebo studených jídlech. Často se však velmi dlouho neukazují žádné nebo jen malé bolestivé symptomy. Kromě vyjmenovaných znaků se karies určuje při stomatologickém vyšetření, vizuálním kontaktem na světle prostřednictvím sondy nebo na rtg snímku.

Vývojová stadia zubního kazu

Kaz je pomalý pokračující proces, který začíná na povrchu skloviny pod bakteriálním povlastomatologie kem – plakem – a vede postupně k odvápnění skloviny = demineralizaci. Po odvápnění je postupně napaden a rozpuštěn i dentin. Kaz může postihnout sklovinu i dentin. Takzvaná začínající kariézní léze – iniciální léze – se nachází ve sklovině. Projeví se jako křídová skvrna na povrchu skloviny. Tato skvrna je odvápněná sklovina. V tomto stadiu se ve sklovině nenacházejí žádné bakterie. Pokud bude v tomto stadiu zub důkladně čištěn, proces nebude pokračovat, kaz se zastaví = remineralizace. Při nedostatečném čištění zubů vznikne ve sklovině díra a do zubu vnikají bakterie. V tomto stadiu už pacient pociťuje bolest na chemické a fyzikální podněty.
Sekundární kaz je nový defekt na okraji výplně. Recidivou kazu rozumíme opětovné vzplanutí nebo progresi kazu, který nebyl v průběhu stomatologického ošetření dostatečně odstraněn. Zastavený kaz se klinicky jeví jako hnědý a na povrchu tvrdý. Eroze vznikají častým přímým působením kyselin na čisté tvrdé zubní tkáně.
Časový faktor je rozhodující pro celý demineralizační proces během dne. Možnost tvorby kyselin závisí na trvání povlaku a tvoření kyselin. Povrch zubu musí být dostatečně dlouho v kontaktu s plakem, aby se sklovina odvápnila. Při demineralizaci je účinek kyselin zředěný a neutralizovaný slinami. Při přísunu cukrů se opět tvoří nové kyseliny. Proto je potřeba pro účinnou profylaxi přizpůsobit příjem cukrů během dne.
Kyseliny rozpouštějí povrch zubů demineralizací. Pokud bylo působení kyselin krátké a občasné, může povrch zubů do značné míry remineralizovat z minerálů slin a nevzniká tak žádný trvalý defekt. Při častějším působení kyselin vznikají ireverzibilní ztráty tvrdých zubných tkání. Eroze je lokalizované plošné rozpuštění skloviny, které vzniká vlivem chemickým (kyseliny). Hlavní příčinou nejsou bakterie. Eroze nevznikají na rozdíl od kazových lézí vlivem metabolické činnosti orálních mikroorganismů. Časná léze se diagnostikuje jen velmi těžko. Typická struktura skloviny je změněná. Sklovina je hladká a matně se leskne.
U pozdních lézí je odhalený dentin: I. třída – povrchová léze, pouze na sklovině, II . třída – lokalizovaná léze, podíl obnaženého dentinu je menší než třetina celkové plochy léze, III . třída – generalizovaná léze, podíl obnaženého dentinu je větší než třetina celkové plochy léze.
Ztrátu tvrdých zubních tkání podmíněnou erozí pacient primárně nevidí. Ke vnímání bolesti dochází až s přibývající hloubkou léze v dentinu. Střídají se intervaly bolesti (aktivní fáze) s intervaly, kdy pacient bolesti nepociťuje (klidová fáze). Expozice kyselin může mít různé příčiny, a to nadměrnou konzumaci ovocných šťáv s obsahem kyselin, limonád (kokakola), jogurtů. Konzumace citrusových plodů více než 2krát denně zvyšuje riziko erozí 30–40krát.
Zubní kaz i zánět dásní vzniká působením bakterií, které se hromadí ve formě plaku na hůře čištěných místech. Jedná se o špatně přístupná místa, jako jsou krčky zubů, mezizubní prostory a okolní dásně. Jsou to právě bakterie, které svým působením narušují zubní sklovinu a způsobí nakonec vznik kazu a které narušují dáseň – ta se brání, což se projevuje právě zánětem. Dásně krvácejí, jsou oteklé, citlivé a začervenalé.
Pokud je zánět přítomen několik let, vede i k narušení hlubších struktur, jako je okolní kost a závěsný aparát zubů. Tehdy už hovoříme o parodontitidě (parodontóze). Jejím konečným stadiem je viklavost a vypadávání zubů, provázené bolestmi, otoky a zápachem z úst.

Obnažené zubní krčky

Kdo to nepocítil na vlastní kůži, netuší, jakou bolest dokážou způsobit odhalené zubní krčky. Po konzumaci sladkosti, kyselého jablka či po sklence vína nebo džusu dají otevřené zubní kanálky odhalených zubních krčků o sobě okamžitě vědět. A jaká je naše reakce na citlivost a nepříjemnou bolest zubů? Přirozená, vynechávání nebo předčasné ukončení čištění zubů.
Zvýšenou citlivostí a bolestivými reakcemi zubů na potraviny s obsahem agresivních látek nebo na tepelné podněty či dokonce na dotyk trpí asi 40 % lidské populace. Příčinou je obnažený dentin a otevřené ústí tzv. dentinových tubulů, což jsou mikroskopické kanálky vedoucí do zubní dřeně – živého jádra zubu – k povrchu zubu. V zubní dřeni se nacházejí nervová zakončení, jež jsou při odhalených zubních krčcích vystavena vnějším vlivům, které mohou způsobit podráždění a bolest. Citlivé zuby často reagují i na dotyk zubním kartáčkem. Bolestivost při čištění zubů potom vede k zanedbávání ústní hygieny a problémy s chrupem se stále stupňují.
K obnažení dentinu dochází při poškození skloviny nebo v důsledku ústupu dásní a odhalení zubních krčků při chronickém zánětlivém onemocnění známém jako parodontóza a jedinou prevencí je důsledná ústní hygiena. Častými příčinami poškození skloviny jsou však také různé špatné návyky. Používáním příliš tvrdého zubního kartáčku v kombinaci s necitlivým způsobem čištění zubů si můžeme časem zranit dásně i sklovinu. Také okusování tužek, překousávání nití či otevírání láhví pomocí předních zubů našemu chrupu rozhodně neprospějí.

**

Literatura

ANTOŠOVÁ, A. Naše skúsenosti s bakteriálnym testom CRT. Stomatológ I. 2000. roč. X, s. 4. ISSN 1335-0005. HELLWIG, E.; KLIMEK, J.; ATTIN, T. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. 332 s. ISBN 80-247-0311-4.
MONDOK, D. Čo všetko si prajú vaše ústa. Stoma tip. 2007. s. 6–7. ISSN 1214-147X.
SMRČEK, J. Zvýšená kazovosť zubov. Stoma tip. 2007. s. 2. ISSN 1214-147X.

Souhrn Hlavním cílem článku je poukázat na příčiny vedoucí ke vzniku zubního kazu a stručně charakterizovat ovlivňující faktory, které se podílejí na tomto problému. Sestry vybavené těmito informacemi pak mohou erudovaně obeznámit klienta, čeho se má vyvarovat. Klíčová slova: zubní kaz, příčiny, ovlivňující faktory, vývojová stadia zubního kazu

O autorovi| PhDr. Silvia Rošková Stredná zdravotnícka škola, Kukučínova 40, Košice (sisasilvia@zoznam.sk)

Ohodnoťte tento článek!