Zvládání strachu pacienta před operací

Nezvládnutí předoperačního strachu se může projevit již v bezprostředním pooperačním období, kdy je nevyhnutelná pomoc pacientovi zorientovat se v prostoru a čase a kontrola jeho psychického stavu.


SOUHRN: Autoři se zaměřili na využívání existujících prostředků a metod působení na pacienta v rámci jeho předoperační přípravy. V medikamentózní přípravě se jedná především o využívání hypnosedativ v různých modifikacích, snahou psychologického přístupu je ovlivnit postoj pacienta k onemocnění, způsobu léčby a k získání jej pro aktivní spolupráci v tomto procesu.
Klíčová slova: předoperační příprava, strach před operací, medikamentózní příprava, psychologická péče o pacienta, pooperační péče


Vhodným využíváním existujících prostředků a metod působení na pacienta mohou zdravotničtí pracovníci pozitivně ovlivnit jeho postoje, názory a prožívání. K základním postupům předoperační přípravy patří farmakologická opatření a psychologický přístup.

Farmakologická příprava

Strach před operací ovlivňujeme medikamentózní přípravou, která je běžná a někdy dominuje nad jinými možnostmi. K tomuto účelu se využívají hypnosedativa, která se na jednotlivých pracovištích aplikují v různých modifikacích. V zásadě se používají dva postupy:

1. podávání hypnosedativ večer před operací, čímž se docílí uklidnění pacienta a navození spánku (Feldman, 1995);
2. aplikace preparátů ovlivňujících psychiku jako součást premedikace v den operace.

Psychologický přístup k pacientovi

Cílem psychologického přístupu je ovlivnit postoj pacienta k onemocnění, způsobu léčby a získání jej pro aktivní spolupráci v tomto procesu. Psychologické působení se odvíjí ve třech základních rovinách, přičemž úspěch zaručuje pouze jejich vzájemná komplexnost a propojenost (Kondáš, 1978).

1. Racionální působení na pacienta: Podstatou je vhodná a dostatečná informovanost pacienta o plánované léčbě a ošetřovatelské péči, doplněná poukázáním na úspěšnost podobného chirurgického zákroku u jiného pacienta. Nevhodná a nedostatečná informovanost pacienta může vést k iatrogenii a často nutí pacienta k získávání informací od spolupacientů nebo jiných členů ošetřovatelského týmu. Takovéto informace však mohou být nedostatečné, zkreslené nebo zveličené. Podobně je velmi důležité i naslouchání. Naslouchání, které neznamená jen slyšet, znamená především plně chápat a porozumět (Zacharová et al., 2007).

2. Sugestivní působení na představy a city pacienta: Využíváme jej tehdy, nepřijímá-li pacient naše racionální zdůvodnění a vysvětlování. Podstatou je změnit jeho citovou reakci a postoj k diagnostickým nebo terapeutickým postupům. V rámci tohoto přístupu se doporučuje upřít pozornost pacienta na rodinu, blízké přátele, kteří očekávají pozitivní výsledek operace. Právě oni mohou ovlivnit reakce a postoje pacienta. Sugestivní působení na pacienta je náročnější v porovnání s vysvětlováním a vyžaduje sebekontrolu a využívání komunikačních schopností ze strany zdravotníků.

3. Návštěva příbuzných: Dobré rodinné vztahy mohou pomoci pacientovi překonat strach, apatii nebo lhostejnost k onemocnění a k léčbě (Beran, 1992). Příbuzní dávají svou přítomností pacientovi najevo, že jim záleží na jeho uzdravení. Návštěvy však mohou působit na pacienta i negativně, pokud jsou příbuzní nerozhodní, projevují soucit, lítost, poskytují mylné informace.

Analýza důsledků nezvládnutého strachu

Pokud se v předoperačním období nevěnuje dostatečná pozornost monitorování a eliminaci nadměrného strachu, mohou se v pooperačním období vyskytnout psychické problémy (Honzák, 1995). Řadíme k nim:

Mírnou apatii, která se považuje za běžnou pooperační reakci. Může však signalizovat i hlubší pooperační depresi. Je proto důležité monitorovat projevy chování pacienta, abychom mohli konkrétní reakce správně hodnotit.

Hypochondrizaci – potlačovaný strach ve zvýšené míře upírá pozornost pacienta na jeho vnitřní procesy. Navenek se prezentuje obavou pacienta z možných komplikací, které neodpovídají přiměřenému pooperačnímu průběhu.

Zvýšený pooperační strach může způsobovat poruchy močení, zvracení a jiné komplikace. Všeobecně zpomaluje hojení i proces zotavování. Nezvládnutí předoperačního strachu se může projevit již v bezprostředním pooperačním období. V rámci psychologické péče po operaci pomáháme pacientovi zorientovat se v prostoru a čase a kontrolujeme jeho psychické rozpoložení. Můžeme se přitom setkat s některými nežádoucími stavy, jako je například:

* Dezorientovanost, která se může projevit amentním syndromem, halucinacemi (Linhartová, 2007).
* Euforičnost v podobě žoviálnosti, vtipkování a zvýšeného sebevědomí pacienta.
* Vystrašenost, která se může projevit úzkostí, strnulostí, zvýšenou vnímavostí okolí a podobně.

Návrhy na řešení

Při eliminaci nejčastějších psychologických problémů spojených s chirurgickou léčbou lze využít následující přístupy:

Uplatňování ošetřovatelského procesu, který umožňuje na základě sběru relevantních údajů o pacientovi monitorovat výskyt problémů a ve spolupráci s pacientem a jeho okolím hledat jejich řešení.

Využívání edukačního procesu v práci sestry. Strach často pramení z nevědomosti a nedostatku zkušeností s předmětem strachu. Sestra by měla v rámci svých kompetencí poskytnout pacientovi dostatek informací o operačním postupu a vést jej k osvojení dovedností potřebných ke zvládnutí dané situace.

Vypracování návrhu standardu pro realizaci perioperační péče, který bude určitým rámcovým návodem pro sledování výskytu nejčastějších psychologických problémů a jejich řešení.

Závěr

Psychologická péče sestry o pacienta je předpokladem poskytování kvalitní ošetřovatelské péče. Dává prostor pro monitorování a řešení jednotlivých problémů pacienta v různých oblastech jeho života. Součástí psychologické péče je psychologická předoperační příprava, psychologické vedení pacienta během operace (v případě svodové a lokální anestezie) a pooperační psychologická péče. Je žádoucí, aby se jednotlivé aspekty uvedené psychologické péče uváděly do praxe v plném rozsahu v práci všech zdravotnických pracovníků.


O autorovi: Prof. PhDr. Ivica Gulášová, Ph. D.1, RNDr. Zuzana Bačíková2, MUDr. Ján Hruška3, Ján Breza, ml., Ph. D. 4 Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o., Bratislava1, Regionálny úrad Verejného zdravotníctva, Považská Bystrica 2, ZDRAVSTAR, gynekologická ambulancia, Ružomberok, Katolícka univerzita, Ružomberok3, LF Univerzita Komenského, Bratislava4 (ivica.gulasova@post.sk)

1)
roky) x AST (U/l
2)
PLT (109/l
Ohodnoťte tento článek!