Zvolit nejlevnější lék neznamená ušetřit

Autorka v článku velmi přehledně a názorně přibližuje relativitu uspoření finančních nákladů při ordinaci léku s nižší základní pořizovací cenou oproti ordinaci léku s cenou vyšší. Při propočítávání používá pouze prokazatelné „vedlejší“ náklady. Text může sloužit i jako návod na podobné propočítávání finanční náročnosti jiných léčebných prostředků.

SUMMARY Author of this article presents cost effectiveness of lowand highpriced pharmaceutical products. Analysis is based on the provable costs of co morbidities therapy. Text is useful as an instruction for other cost/benefit analysis.

Farmakoekonomika je interdisciplinární obor (součást zdravotní ekonomie – health economy), který spojuje metody farmakologické, klinické, ekonomické a epidemiologické. Jejím cílem je připravit podklady pro to, aby byly co nejracionálněji využity omezené zdroje ve zdravotnictví a byla zaručena návratnost zdrojů nebo úspora v dlouhodobých ukazatelích.

Farmakoekonomika nepočítá krátkodobé úspory při volbě nejlevnějšího léčivého přípravku, ale pracuje s dalšími hledisky, která lze vyčíslit.

Náklady

Přímé (léky na primární onemocnění a na léčbu komplikací, zdravotnický materiál, odborné služby, přístrojový čas, nemocniční péče, doprava pacienta…),nepřímé (ztráta pracovní schopnosti, čerpání dávek v PN, sociálních dávek…),nehmotné (bolest, strádání)

Farmakoekonomika však zohledňuje i kvalitu života, která je chorobou změněna, dovede ji „ohodnotit“ a s touto hodnotou kalkulovat. Proto byl zaveden pojem QALY (Quality Adjusted Life Years) – kolik stojí jeden rok kvalitně prožitého života, resp. kolik je systém ochoten za tento rok zaplatit. V USA to je 93 500 dolarů, ve Velké Británii 30 000 liber, v Nizozemsku 80 000 eur, v Polsku 17 500 amerických dolarů – pro ČR hodnota QALY nebyla stanovena.

Množství uvedených hledisek naznačuje, že cena léků je jedinou položkou v celém systému vzájemně se ovlivňujících nákladů vynaložených s cílem zlepšit zdravotní stav nemocného. Pro vytvoření optimalizovaného postupu při čerpání zdrojů (z veřejného zdravotního pojištění, ze státního rozpočtu, či úhrada pacientem) používá farmakoekonomika různé typy analýz. Jejich závěry by měly být podkladem pro tzv. standardy, což je – jednoduše řečeno – ufinancovatelný doporučený postup. Vzhledem k jiné struktuře nákladů (zejména podhodnocené ceně lidské práce) nelze farmakoekonomické studie a analýzy přebírat ze zahraničí.

Po kliknutí se obrázek zvětší !

Farmakoekonomická studie Příkladem je porovnání ekonomické efektivity léčby standardním (hrazeným) nejlevnějším lékem a moderním anticholinergikem.

Standardem je oxybutinin v neretardované formě: cena za denní léčbu = 11,40 Kč (15 mg). Alternativou například modernější a nákladnější solifenacin: cena za denní léčbu = 33 Kč (5 mg). Náklady na jednoho úspěšně léčeného pacienta (12 týdnů): oxybutin 5503 Kč, solifenacin 5645 Kč.

Doprovodná onemocnění (číslo označuje pravděpodobnost výskytu stavu): Oxybutinin IR Deprese: 0,394 Močové infekce: 0,078 Náklady léčby: 1060 Kč Solifenacin Deprese: 0,286 Močové infekce: 0,056 Náklady léčby: 770 Kč Pomůcky (vložky, pleny) za 12 týdnů Oxybutinin IR: 1500 Kč Solifenacin: 840 Kč

Závěr

Nižší cena (úhrada) denní dávky léku neznamená vždy úsporu nákladů. Solifenacin vs oxybutinin IR představuje srovnatelné náklady na pacienta, který dosáhne kontinence. Při zohlednění výskytu a léčby komorbidit a nákladů na inkontinenční pomůcky solifenacin dokonce náklady šetří.


MUDr. Jana Skoupá Česká farmakoekonomická společnost (ČFES) Praha

Ohodnoťte tento článek!