Sestřičky nikdy nepřestanu obdivovat

Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 tradičně poskytuje záštitu tradiční soutěži Sestra roku. Předsedkyni správní rady nadace Dagmar Havlové jsme položili pár otázek.

Letos se konal již 18. ročník soutěže Sestra roku. Patronát nad akcí jste přijala již od prvního ročníku. Proč jste se rozhodla být patronkou?

Sestra roku je ocenění, které vyzdvihuje tolik důležitou a přitom náročnou profesi. Je to příležitost, jak vyjádřit uznání všem sestřičkám a zdravotnickému personálu, bez jejichž péče si nedovedu léčbu pacientů představit. Jsem přesvědčená, že bychom jim měli říkat děkuji často a hodně nahlas, proto soutěž podporuji a pravidelně předávám Čestné ocenění za celoživotní dílo v oboru ošetřovatelství.

Je podle Vás význam ošetřovatelské profese ve společnosti vnímán odpovídajícím způsobem?

Péče o pacienty je fyzicky, ale zejména psychicky náročné zaměstnání. Finanční ohodnocení zdravotních sester rozhodně není adekvátní. Jsou totiž kladeny stále vyšší nároky na jejich vzdělání, vyžaduje se od nich odborný přístup, komunikace na perfektní úrovni a přitom je jejich práce často zaměňována za roli „sekretářek“ nebo „uklízeček“. To rozhodně není v pořádku. Naštěstí se však díky počinům, jako je například „Sestra roku“ daří jejich obětavost a vytrvalost ve společnosti akcentovat.

Myslíte si, že sestra u lůžka potřebuje vysokoškolské vzdělání?

Myslím, že nejdříve by bylo potřeba se zaměřit spíše na kvalitu středoškolského vzdělání. Podle mne má pro sestřičky větší smysl co nejvíc praxe s následným odborným celoživotním vzděláváním.
Požadavky na každém oddělení se mohou lišit a pokroky v medicíně jdou velmi rychle kupředu. Ze své zkušenosti vím, že nejschopnější sestry na sobě pracují neustále a dobrovolně. Takový přístup by měl být podporován, nařizovat extra studijní roky medicínské teorie nevidím jako zásadní.

Víte o něčem, co Vám na chování sester vadí?

Myslím, že nelze hodnotit všechny sestry paušálně. Stejně jako to nelze říci o všech číšnících, řidičích autobusu nebo úřednících. Může se najít někdo, kdo svou práci nedělá rád a pak se to třeba projeví na jeho jednání, a to bez ohledu na profesi. Takový člověk není na svém místě.

Dokážou vás za léta patronátu nad soutěží příběhy finalistů něčím překvapit?

Každý příběh je jedinečný a rok co rok žasnu nad skvělou prací, kterou finalisté soutěže odvádějí. Podle mě není potřeba žádné senzace nebo překvapujícího osudu, protože i každodenní zvládání rutinních úkonů s nevadnoucím úsměvem, stále profesionálním přístupem a nezištným elánem si přeci zaslouží ocenění.
Zůstanete soutěži Sestra roku věrná i do budoucna?
Samozřejmě, dokud bude Sestra roku vyzdvihovat počiny všech pracovitých a následování hodných zdravotníků, tak je budu vždy obdivovat.

Ohodnoťte tento článek!