Smích v nemocnici? Ano!

13. 1. 2010 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Souvislost mezi psychickým rozpoložením a fyzickou kondicí je notoricky známá. Strach a psychický diskomfort, který je spjat s hospitalizací, je třeba eliminovat. Jednou z nejlepších cest bývá humor, který do nemocnic přinášejí profesionální zdravotní klauni. Klíčová slova: smích, zdravotní klaun, malý pacient, geriatrický pacient, Gary Edwards


SUMMARY It is well known that there is a connection between psychological status and physical condition. Fear and psychological discomfort which is related to hospitalization should be eliminated. One of the best ways is humor, which is brought to hospitals by hospital clowns. Key words: laugh, hospital clowns, pediatric patient, geriatric patient, Gary Edwards

Jsou chvíle, kdy dětský úsměv znamená malý zázrak. Lékaři a sestry z dětských oddělení to vědí moc dobře. Smích však není pouze chvilkovým uvolněním. Kdo se od srdce zasměje, posílí svůj imunitní systém a účinně bojuje proti únavě či depresi.

Pozitivní duševní naladění pomáhá i v léčbě takových nemocí, jako je astma bronchiale nebo migréna. Smích mírní bolest a uvolňuje nervové napětí. Představuje rovněž dobrou gymnastiku a masáž pro celé tělo, neboť mimické svaly nejsou jediné, které jsou při smíchu v činnosti. Zapojují se i svaly hrudníku a břicha - chvějící se bránice pak masíruje žaludek, játra a střeva.

Nadvláda všudypřítomné bíle barvy v nemocnicích pomíjí a dětská oddělení jsou nyní barevnější a veselejší než v minulosti. Pobyt dětských pacientů v nemocnici zpříjemňují i většinou neomezené návštěvní hodiny, možnost ubytování matky či otce s dítětem v nemocničním pokoji (tzv. rooming in) a lepší technické vybavení heren. Pomoc v podobě dobré nálady přinášejí do nemocnic zdravotní klauni. Důležitou součást jejich práce představují tzv. klauniády. Tyto pravidelné „legrační vizity“ nejsou jen divadelním představením, ve kterém děti pouze pasivně přihlížejí. Naopak, zdravotní klauni přicházejí za dítětem do jeho pokoje, do jeho prostředí a každý malý pacient se stává součástí svého originálního příběhu.

Cílem je navázat s dětmi kontakt, co nejvíce je zapojit do hry a tím eliminovat pocity strachu spojené např. s lékařskými zákroky. Základním atributem každého zdravotního klauna jsou herecké dovednosti s návazností na umění žongléřské, pěvecké, hudební, magické atd. Neméně důležitá je i schopnost improvizace a empatie. Samotná činnost na pokoji je určována okolnostmi. Zohledňuje se nejen věk pacienta, jeho zdravotní stav, ale třeba i přítomnost návštěvy apod. Malí pacienti jsou nadšeni z mýdlových bublin, říkadel, loutek či písniček, zatímco starší se setkávají s pomateným doktorem a bláznivou sestrou, kteří procházejí „klaunskou“ vizitu. Jednou měří tlak pomocí balonku a pumpičky, jindy testují zrak obrovskými brýlemi, zaměňují jména pacientů a nejroztodivnějšími způsoby pracují s lékařskými rekvizitami (fonendoskop, dřívka do krku…). Také rodiče, kteří jsou v mnohdy horším psychickém stavu než jejich děti, si přijdou na své. Maminky a babičky se proměňují v hudebnice a zpěvačky a tatínkové nadšeně chytají padající klauny ženského pohlaví.

Smích v nemocnici? Ano!

Ale není to vždy tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát. Pokaždé není situace na pokojích vhodná ke „smíchoterapii“. Přístup zdravotních klaunů k jednotlivým pacientům je přísně individuální. Není možné přistupovat stejně k dítěti, které je čerstvě po transplantaci nebo chemoterapii, jako k malému pacientovi na psychiatrii. Některé dítě se zkrátka smát nechce nebo si rodič návštěvu klauna nepřeje. Výsledkem netradiční vizity nemusí být vždy smích, jak by se očekávalo. Avšak pro klauna je to příležitost stát se jakýmsi průvanem, který provětrá dusné nemocniční ovzduší, odfoukne chmurné myšlenky a pozitivně ovlivní pocity a náladu nemocných.

Směšní doktoři a sestry s nevšedními jmény (např. sestra Sádra, doktor Motyka) přinášejí změnu, možnost „přehodit výhybku“ a vydat se jinou cestou. Cestou, která může mít podobu smíchu, úžasu nad provedeným kouzlem, radosti z malého dárečku, nebo jen potěšení z tiché písničky. Nejdůležitějším úkolem zdravotního klauna je dát dítěti možnost nadechnout se, osvěžit, uvolnit, nebo se naopak pro něco nadchnout. Klauni se orientují na tu zdravou část v malých pacientech, probouzí v nich zájem o život, což mnohdy představuje první krok k uzdravení.

A co na to malí pacienti?

Děti reagují různě, ale vždy spontánně, jak jim velí jejich přirozenost. Někdy dítě klauna doprovází a pomáhá mu jako asistent v dalších pokojích. Jindy malý pacient po autonehodě začne poprvé hýbat zápěstím a prsty (což samozřejmě není jen zásluha klaunů), třeba proto, že mu v tom předtím bránil strach z bolestivé rehabilitace. Další dítě, ač před dimisí, chce zůstat ještě jeden den v nemocnici, protože ví, že přijde sestra Svíčková. A dítě zahraničních turistů, které neumí ani slovo česky, a přesto rozumí… Jak by to ale vše mohlo fungovat bez chápavých lékařů, sester a herních terapeutek? Přestože jsou většinou velmi zaměstnaní svými povinnostmi, vítají ten svěží vítr, který zdravotní klauni přinášejí. Nepochybně i oni si zaslouží trošku radosti a pozitivní energie zvenčí.

Proč má ten doktor klaunský nos?

Doktor Kolíček a sestra Sádra přijeli opět na vizitu do nemocnice. Zaklepali na dveře pokoje, kde sledoval televizi malý Tomáš, a zeptali se, zda mohou vejít dál. Tomáš byl v pokoji úplně sám a seděl na invalidním vozíku. Neobvyklého doktora s legrační zdravotní sestřičkou pozval dál. Jeho pokoj byl však tak úzký, že se ti dva marně snažili postavit vedle sebe v tichosti. Mačkali se a strkali, což způsobilo drobné, leč veselé nehody. Například pád doktorova parádního klobouku do umyvadla, vyvolal u Tomáše okamžitý smích a v tom pochopil, že tu asi nepůjde o obyčejné zdravotní vyšetření. Měl pravdu, doktor Kolíček a sestra Sádra se sice představili jako lékaři z očního (oba měli velké brýle na očích), ale jejich oblečení připomínalo zdravotníky jen bílým pláštěm.

Smích v nemocnici? Ano!

Červený klaunský nos prozradil, že se malý pacient může těšit na neobvyklou vizitu. Komický doktor Kolíček a mile nešikovná sestra Sádra se pokoušeli vyšetřit Tomášovi zrak pomocí prázdné tabule. Když na ní opravdu nic neviděl, usoudil doktor Kolíček, že malý pacient potřebuje nové a hodně velké brýle. K napsání receptu mu ale Sádra podávala zubní kartáček a hrozně se divila, že s ním nelze nic napsat. Tomáš se už hodně smál, hlavu měl zabořenou do peřiny. Tento způsob léčení opravdu neočekával. Kolíček a Sádra rozesmátému klučinovi nechali na závěr vizity ještě malý dárek v podobě zvířátka z balonku a popleteně se snažili odejít dveřmi od skříně zpět na chodbu. To, co zažil při svém pobytu v nemocnici malý Tomáš, dnes zažívá i mnoho dalších malých pacientů.

Občanské sdružení Zdravotní klaun

Občanské sdružení Zdravotní klaun pravidelně přináší smích a radost hospitalizovaným dětem. Koncept „léčby humorem“ rozvinul v České republice Američan Gary Edwards a nyní je sdružení široce uznávané pro svou odbornost v oblasti využívání humoru ve zdravotnictví. Ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR byly realizovány pilotní projekty a výzkumy, které potvrzují pozitivní vliv programů zdravotních klaunů. Na 70 000 malých pacientů potěší každý rok profesionální klauni, kteří pravidelně navštěvují 55 velkých nemocnic v České republice.

Další projekty pro pacienty

Cirkus Paciento: Týdenní program pro malé pacienty, jehož vyvrcholením je slavnostní cirkusové vystoupení s dětmi pro rodiče, ostatní děti a zdravotní personál. Myšlenkou tohoto programu je vzbudit zájem o cirkusové umění, kouzelnické triky a tím zároveň podnítit zájem o další zážitky a poznatky. To pomáhá při uzdravování. Program je určen především, ne však pouze, dětem s dlouhodobějšími onemocněními, a je koncipován jako týdenní. Zdravotní klauni navštěvují děti, které jsou předem vybrané lékaři a sestrami na základě svého aktuálního zdravotního stavu a možností, po dobu čtyř odpolední. Na rozdíl od běžných návštěv jsou klauni v tomto případě bez kostýmů a červených nosů a předstupují před děti jako civilní osoby.

Tentokrát není jejich úkolem malé pacienty rozesmát, ale udělat z nich své spolupracovníky na celý týden. Zdravotní klaun se s dětmi během svých návštěv podělí o část svých dovedností z oblasti kouzlení, žonglování, výroby masek a užívání nejrozličnějších rekvizit. O umění rozdávat úsměv. Děti tak získají jedinečnou možnost nahlédnout do zákulisí práce klauna a zároveň si osvojí řadu triků, na jejichž zdokonalování mohou v průběhu týdne pod dohledem klaunů-profesionálů pracovat. A nejen to. Vyvrcholením této čtyřdenní přípravy je páteční „cirkusové vystoupení“ s předem připraveným a nazkoušeným programem, na kterém mají děti možnost předvést nově nabytý um svým rodičům, ostatním dětem z dalších oddělení, zdravotnickému personálu atd. Cirkus Paciento je projekt, který rozšiřuje možnosti pozitivního působení zdravotních klaunů na dětských odděleních nemocnic a zároveň posiluje aktivní zapojení dětí do vytváření dobré nálady na oddělení.

Léčba humorem pro dříve narozené: Zdravotní klauni začali v roce 2008 pravidelně navštěvovat také geriatrické pacienty. Vzhledem k tomu, že celá atmosféra klauniády je zde naprosto jiná, než je tomu u dětských pacientů, absolvovali klauni několik školení vedených zahraničními kolegy, kteří již zkušenost z návštěv zařízení pro seniory měli. Nakoupily se nové kostýmy, rekvizity a po více než půlroce příprav mohli veselí doktoři a sestřičky poprvé navštívit Léčebnu pro dlouhodobě nemocné při FN Motol, Domov pokojného stáří Kamenná v Brně a Domov pro seniory Sloupnice. Od roku 2009 také Domov pokojného stáří sv. Václava v Ostravě a Domov sv. Karla Boromejského Řepy.

Jak pro klientky a klienty, tak pro zdravotní klauny byly tyto návštěvy naprosto novou zkušeností. Z rozdováděných sestřiček a doktorů, kterých je plné oddělení, se najednou stali klauni mnohem klidnější, ochotní naslouchat a odpovídat s humorem a nadsázkou, jak jim to červený nos velí. Rychlé pohyby se zpomalily, kouzla nahradily písničky Karla Hašlera. V takovém duchu se nesou klauniády pro seniory. Zdravotní klauni se snaží přinést na geriatrická oddělení venkovní svět, humor, vzpomínky, ale hlavně chuť do života, aby pacienti nejen vzpomínali, ale měli se i na co těšit. Nemusí to být smích, stačí úsměv a nemusí to být ta nejveselejší klauniáda. I pouhé podržení za ruku, vyslechnutí příběhu a vzbuzení zájmu je v některých případech velice důležité. Klaunský nos jim v těchto případech umožňuje atmosféru odlehčit a vnést do ní jiný pohled.
Občanskému sdružení Zdravotní klaun můžete přispět poukázáním jakékoli částky na následující číslo účtu: 159172293/0600


O autorovi: Daniela Melíšková o. s. Zdravotní klaun (ahoj@zdravotni-klaun.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?