Smůla dvacátého ministra

Ministerská kancelář v budově na Palackého náměstí zažila malé jubileum. Usedl do ní přesně dvacátý ministr zdravotnictví samostatné České republiky – jednatřicetiletý ambiciózní právník Adam Vojtěch, před volbami poradce ministra financí Andreje Babiše a zdravotnický expert hnutí ANO.

Ačkoli v době psaní tohoto textu ještě neznáme programové prohlášení nové vlády Andreje Babiše, lze celkem s jistotou tvrdit, že zlatým písmem se Vojtěch do dějin českého zdravotnictví nezapíše. Především kvůli věcem, které je při přemýšlení o jeho ministerské kariéře potřeba vytknout před závorku. První z nich je starý známý mamutí střet zájmů Vojtěchova stranického a teď už i vládního šéfa. Fond Hartenberg, jeden z nejaktivnějších investorů v českém zdravotnictví, už sice není přímo Babišův, ale má k němu pořád zatraceně blízko. Jakékoli politické aktivity Babiše nebo jemu loajálních lidí ve zdravotnictví jsou proto předem problematické.

Druhé břímě, jež si s sebou Vojtěch ponese, ať bude dělat cokoli, je samotná politická situace kombinovaná s Babišovou neschopností dojednat vlastní vládě podporu ve sněmovně. Lze si představit dočasné vládnutí a hledání ad hoc podpory pro jednotlivé návrhy, ale to je stěží mechanismus, jímž by se dalo ve zdravotnictví prosadit něco důležitého.

Přitom je to vlastně škoda. Nový ministr to sice určitě ještě párkrát schytá za svůj věk, nelékařské vzdělání a mladické účinkování v SuperStar, ale to je hodně krátkozraká kritika. Vojtěch se během pár let vypracoval z nuly v celkem respektovanou personu, která českému zdravotnictví nepochybně rozumí. Už jeho dopisy Svatopluku Němečkovi či Milanu Kubkovi (podepsané samozřejmě Andrejem Babišem) patří po odmyšlení politicky útočné omáčky k tomu lepšímu, co bylo v žánru analýzy českého zdravotnictví napsáno. Vojtěch po celé minulé období pečlivě navštěvoval jednání sněmovního zdravotnického výboru a trpělivě se potkával se všemi zdravotnickými aktéry. Víc poslouchal, než mluvil, a z jeho posledních výstupů je patrné, že o situaci a problémech zdravotnictví má solidní přehled, navíc nezkreslený například dlouholetým šéfováním velké fakultní nemocnice.

Vlastně by to s jiným stranickým zázemím a v jiné politické situaci mohl být docela zajímavý materiál na ministra. Už jeho první návrhy redukce akutních nemocničních lůžek a koncentrace specializované péče jsou v obecné rovině zcela rozumné, a navíc sympaticky nepopulární. Důraz na kvalitu péče, přemýšlení o úloze úhradové vyhlášky, hledání řešení pro dlouhodobou péči, strukturování pojistného, to jsou všechno dobře trefená témata, v nichž nejde primárně o sběr politických bodů, ale o systémová opatření, o nichž by stálo zato vést seriózní debatu. A na ministerské straně by v ní stál někdo, koho zdravotnictví nejen živí, ale taky zajímá a baví a kdo je schopen jakéhosi makro náhledu. To se přinejmenším o posledních dvou ministrech říci nedá.

Jenže Andrej Babiš celou svou první vládu proměnil v mocenskou šarádu vystavěnou na ublíženém handrkování se sněmovnou. To je prvním předpokladem špatného vládnutí, což se nutně dotkne i rezortu zdravotnictví. A v tomto případě lze skutečně říci, že je to pech. Mohlo to být zajímavé.

O autorovi| Martin Čaban, autor je komentátorem deníku E15

Ohodnoťte tento článek!