Sociální poradna

Mám 27letého syna, který zatím nikdy nepracoval. Tvrdí mi, že práci nemůže najít, protože ho všude odmítají kvůli tomu, že nemá praxi, a bez VŠ by prý byl ztracen. Když mu bylo 12 let, začala jsem se rozvádět s jeho otcem, který byl závislý na hracích automatech a měl násilnické sklony. Syna jsem se vždy snažila všeho uchránit. Měla jsem výčitky, že mu péči dlužím za zkažené dětství. Dobře se učil, ale nikdy neměl pořádné kamarády. Také jsme se často stěhovali, jeden čas jsme dokonce bydleli v azylovém domě. Když se syn dostal na gymnázium, říkala jsem mu, aby si našel brigádu, což slíbil. Čas plynul, skončilo i rozvodové řízení (bohužel smrtí jeho otce, který měl autonehodu). Syn v dědictví získal majetek v podobě nemovitostí. Začal studovat filosofii na VŠ, ve 2. ročníku se přihlásil ještě na práva. Filosofii však opustil, že si dodělá jen práva, ale ve 3. ročníku byl vyloučen. Měl přítelkyni, kterou mi nikdy ani pořádně nepředstavil. Pak se chytil kamarádů a peníze mizely neznámo kam. Dnes z dědictví nemá nic, o přítelkyni už nemluví a kamarádi se k němu neznají. Teď dokonce chce, abych ho živila a podporovala, mám prý k němu vyživovací povinnost. Já si ale myslím, že by studium mohl dokončit dálkově a začít se o sebe starat sám. Přemýšlím, do jaké míry může syn mít pravdu… Adriana V., Benešov Na vývoj nezaměstnanosti má vliv několik vnějších faktorů, ale nezaměstnanost jedince ovlivňují i jeho vnitřní – osobnostní – faktory. Za mladého nezaměstnaného se považuje člověk ve věku 15 až 24 let, který aktivně a neúspěšně hledá práci. Česká republika problém mladých nezaměstnaných dlouho neznala. V roce 2012 se vyšplhal počet uchazečů o zaměstnání do 25 let evidovaných na úřadech práce (ÚP) na necelých 99 tisíc (zhruba 18 % z celkového počtu nezaměstnaných). Ke konci roku 2011 to bylo bezmála 92 tisíc mladých lidí, přičemž v roce 2007 bylo mladých nezaměstnaných do 25 let přibližně 55 tisíc.
Váš syn je dospělý, zdravý a zodpovědný za svůj život. Podle vašich slov si aktivně práci nehledá. Podle toho, jak situaci popisujete, určitě povinnost podporovat jeho zahálčivý život nemáte. Vyživovací povinnost k dospělým dětem zůstává např. v případech těžce postižených dětí.
Komisař pro zaměstnanost, sociální věci a začlenění v Evropské komisi Lászlo Andor vytvořil takzvaný systém záruky pro mladé. Inspiroval se v zemích, kde už podobná politika funguje (Finsko). Principem je, že každý Evropan mladší 25 let by měl podle programu do 4 měsíců po ukončení školy či po propuštění z práce dostat nové místo nebo alespoň získat školení, které mu práci zajistí. Rakousko s nejnižší nezaměstnaností mladých (8 %) a celkovou (4,9 %) ze zemí EU zavedlo podobnou iniciativu, tzv. záruku vyučení (něm. Ausbildungsgarantie). České úřady práce spolupracují také se školami a zaměstnavateli, míra nezaměstnanosti je odvislá i od tvorby nových pracovních míst. Aktuálně se realizují v rámci krajů projekty „Praxe pro mladé do 30 let“ jako pomoc nezaměstnaným mladým lidem.
Uvádím tyto příklady, abychom si uvědomili, že jednotlivé státy a EU vynakládají nemalé prostředky na snížení nezaměstnanosti obecně, ale i nezaměstnanosti ohrožených skupin.
Není tak úplně pravdou, že bez vysoké školy je syn ztracen. Vysokoškoláků je někde i přebytek, proto mnohdy pracují na nižších postech. U vašeho syna je třeba se věnovat změnám vnitřního postoje a motivace, ale i dalším okolnostem, které ho vedou k tomuto způsobu života. Pro vás to znamená vymezit si základní pravidla a hranice, kde již vaše pomoc končí, čímž mu dáte jasně najevo, že přišel čas přebrat zodpovědnost za vlastní život.

O autorovi| odpovídá Bc. Jana Bednářová, sociální pracovnice

Ohodnoťte tento článek!