Soudní tribunál pro asistované sebevraždy

Na konferenci v Athénách s tématem „Sebevražda, sebepoškozování a asistované umírání“ přednesla odbornice na právo z Hertfordshireské univerzity v Anglii Claudia Carrová návrh na ustavení soudního tribunálu, který by rychle, individuálně a s pochopením projednával žádosti o asistovanou smrt či sebevraždu.

Tento systém by měl umožnit lidem s nevyléčitelnou chorobou v terminálním stadiu, aby mohli zemřít důstojně a v době, kterou si zvolí.

„Asistovaná smrt by neměla být zakázána. Během života mají všichni svobodnou vůli a autonomii, aby se rozhodli, jak budou žít, ale osoba s diagnózou nevyléčitelné choroby v terminálním stadiu nemá právo ukončit svůj život a zvolit si dobu, kdy tak učiní. Zákon jim to zakazuje a také těm, kdo by jim napomáhali. Obavy, jaký efekt by legalizace sebevraždy s asistencí mohla mít na stárnoucí a vulnerabilní populaci, jsou oprávněné, ale autonomie pacientů v terminálním stadiu nevyléčitelné choroby by také měla být respektována. Je správné a nutné chránit nemohoucí pacienty před nátlakem, aby uvažovali o ukončení života a nestali se břemenem pro ostatní. Ale je tyranské nutit ty, kdo chtějí zemřít, aby zůstali na živu v bolestech a trápení,“ prohlásila Claudia Carrová.

Speciální tribunál by měl zahrnovat právníky i lékaře a jeho primárním účelem by bylo potvrdit, že pacient opravdu trpí nevyléčitelnou chorobou, která povede ke smrti v následujících 9–12 měsících. Každý pacient by pak dostal čas na „zjišťování jiných možností“ (cooling off period). Všechny diskutované případy by měly být zaznamenány a každé úmrtí zaregistrováno. Panel by měl také zajistit, aby na pacienta nebyl činěn žádný nátlak a aby asistující osoba pacientovým úmrtím nemohla nic získat.

Návrh leží v parlamentu

Dlouho očekávaný zákon o asistované smrti byl předložen britskému parlamentu 15. května 2013 lordem Falconerem z Thorntonu. Zodpovědnost podle něho mají nést dva nezávislí lékaři. Budou muset podepsat prohlášení, že věří, že nemocný má před sebou méně než 6 měsíců života, jeho choroba je nevyléčitelná, pacient je mentálně kompetentní, dobrovolně došel k rozhodnutí ukončit svůj život a za přítomnosti nezávislých svědků o tom podepsal prohlášení (příbuzní ani výše uvedení lékaři nemohou být svědky tohoto pacientova prohlášení). Nemocnému pak bude předepsána smrtelná dávka aktivní látky.

Očekává se, že podle navrhovaného britského systému bude lékařům nebo nominovanému zdravotnickému personálu dovoleno, aby pacientovi tuto látku podali, nebude-li schopen si ji vzít sám. Látka bude doručena pacientovi bezprostředně před sebevraždou. Osoba pověřená touto funkcí musí zůstat v blízkosti pacienta až do jeho skonu, a pokud se nemocný rozhodne, že svůj život neukončí, musí být tato látka ihned vrácena do lékárny.

Očekává se, že zákon bude zahrnovat cooling off období a před podáním fatální dávky bude mít pacient několik schůzek s pověřenými lékaři.

Podpora veřejnosti

Průzkumem veřejného mínění se zjistilo, že více než tři čtvrtiny anglických obyvatel toto úsilí o změnu zákona podporují a že příštím rokem všechny tři hlavní politické strany zahrnou příslib diskuse o navrhovaném zákoně do svého předvolebního programu. Ukázalo se však také, že dvě třetiny lékařů s popsanou podobou zákona nesouhlasí (budou však mít možnost službu pacientovi odmítnout).
Lord Falconer je toho názoru, že systém, který ve Velké Británii nyní platí, nutí některé pacienty s nevyléčitelnou chorobou, aby v terminálním stadiu cestovali zemřít do ciziny nebo se pokoušeli spáchat sebevraždu potají. Nový zákon bude striktně omezen jen na nevyléčitelně nemocné mentálně kompetentní pacienty, měl by chránit jak pacienty, tak i členy jejich rodin a zajistit, že k úmrtí bude docházet za spoluúčasti lékařské profese.

Ohodnoťte tento článek!