Stále živý duch akademika Josefa Charváta

30. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších českých lékařů 20. století a všestranného polyhistora akademika Josefa Charváta si 31. ledna připomněla odborná veřejnost setkáním u jeho pamětní desky a následným křtem nového sborníku „Josef Charvát – Jak jsme ho poznávali“.

V Ostrovní ulici před domem č. 5, kde zakladatel české endokrinologie žil a zemřel přesně před 30 lety, 31. 1. 1984, se v ranních hodinách sešly špičky českého medicínského a akademického života, mezi jinými předseda České lékařské společnosti JEP profesor Jaroslav Blahoš, prorektor Univerzity Karlovy profesor Jan Škrha, děkan 1. lékařské fakulty UK profesor Aleksi Šedo, bývalá předsedkyně Akademie věd ČR profesorka Helena Illnerová, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Dana Jurásková, bývalý ředitel Endokrinologického ústavu profesor Luboslav Stárka nebo profesoři Josef Marek a Štěpán Svačina, tj. bývalý i současný přednosta „Charvátovy“ 3. interní kliniky – kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze.

Úcta k tradicím

Ještě před tím, než společně položili kytici k pamětní desce vedle vchodu, jednotliví účastníci krátce zavzpomínali na osobnost Josefa Charváta a okolnosti, které mají s jeho jménem spojeny. „V dobách, kdy jsem studovala, jsem neznala pojem 3. interna, zato nám byla velmi dobře známa ‚Charvátova‘ klinika, která vždy představovala špičkovou medicínu, vědu a významné lékaře i učitele – a je tomu tak dodnes. Není náhodou, že se jeho jméno stalo ‚značkou‘ symbolizující úctu k tradicím a velkým osobnostem, jež se na tomto pracovišti dodnes pěstuje. Díky jeho odkazu mohli v započatém díle pokračovat a dále jej rozvíjet další přednostové, profesoři Pacovský, Marek a Svačina. Je také dobře, že si nejen toto pracoviště, ale celá odborná a akademická obec jednou za čas touto cestou připomíná své kořeny a otce zakladatele,“ uvedla Dana Jurásková.

Josef Charvát

Oči humanisty, srdce sportovce

Profesor Šedo navázal úvahou nad významem slova „osobnost“, které právě profesor Charvát velmi dobře reprezentoval. „Ne každý profesor, ne každý odborník ve svém oboru je nutně i velkou osobností. Tou se stane mimo jiné tím, že k dosažení své odbornosti a svých cílů volí správnou cestu. Tedy nejde jen o to, kam směřuje, ale i jakým způsobem. Odborníků máme každopádně mnohem více než osobností.“

Současný děkan fakulty přidal i osobní vzpomínku na Josefa Charváta z dob, kdy sám pracoval jako sanitář na 3. interní klinice, než mu režim umožnil studovat. „Byl to laskavý a moudrý muž; nejen titán české medicíny, ale také člověk dostupný i pro toho nejposlednějšího sanitáře, který mu nesahal ani po kotníky. Choval se zkrátka úplně ‚normálně‘, jako normální člověk, což v oné nenormální době rozhodně nebylo normální.“

Aleksi Šedo dále připomněl široký záběr aktivit akademika Charváta, jeho intelektuální přínos vědě a společnosti. „Měl oči humanisty a srdce sportovce. Mně osobně byl mimořádně sympatický i tím, že se krom boxu aktivně věnoval motorismu. V právě vydaném sborníku je dokonce otištěn jeho text z roku 1927 pro časopis Motor, ve kterém popisuje, jak si jel vyzvednout motocykl BMW osobně přímo do Mnichova a putoval na něm zpět do Prahy.“

Neúnavný vypravěč

Profesorka Illnerová zdůraznila, že vedle klinické medicíny toho akademik Charvát udělal nesmírně mnoho i pro naši vědu. „Vždy jsem s trochou nadsázky záviděla Slovákům, že jejich akademie věd má svůj endokrinologický ústav, protože jsem věděla, že ta naše ho nikdy mít nebude. A to díky profesoru Charvátovi, jenž (spolu s docentem Šilinkem) založil samostatný Endokrinologický ústav a samozřejmě 3. interní kliniku. Tento obor je u nás zkrátka ‚obhospodařen‘ na špičkové úrovni právě těmito pracovišti, která by bylo zbytečné dublovat.“

Bývalá předsedkyně AV ČR dále připomněla, že Josef Charvát byl rovněž skautem, před druhou světovou válkou dokonce starostou Svazu skautů a skautek Republiky československé, a jako takový měl po celý život krom obrovského rozhledu i velký smysl pro čest. Jeho skautským působením se v právě vydaném sborníku blíže zabývá profesor Jan Pfeiffer.

V odlehčeném duchu zavzpomínal na Josefa Charváta profesor Blahoš. „Seznámil jsem se s ním jakožto s recenzentem naší knihy ‚Endokrinologie‘, kterou jsme sepsali s docentem Otakarem Blehou. Ihned mi opravoval maďarskou výslovnost jména Selye a zkoušel mne, zda umím něco maďarsky. Spokojený byl, až když jsem v této řeči řekl ‚rukulíbám‘. Stejně zabrat nám dával s latinou, dokonce i v humorné tyreologické hymně o endemické strumě, kde nám našel gramatickou chybu v souslednosti časové. Byl to také neúnavný vypravěč a sběratel politických vtipů, dokázal nám je vyprávět hodiny. Kdyby v jeho pracovně byly štěnice, už jsme dávno všichni seděli.“

Duchovní otec kybernetiky u nás

Vzpomínkový den následně pokračoval v Akademickém klubu 1. LF UK (Faustově domě), kde byl pokřtěn zmíněný novinkový sborník textů týkajících se osobnosti Josefa Charváta.

Jednou z méně známých skutečností je, že krom zásluh o dynamický rozvoj moderní české interny, endokrinologie nebo imunologie stál i u počátků zájmu o kybernetiku coby teoretický obor u nás. Jeho článek „Cybernetismus, nauka o kontrole a spojích v živé hmotě a ve strojích“ byl otištěn v Biologických listech již v roce 1949. Následovaly debaty v neoficiálních „kybernetických kroužcích“, jichž se pravidelně účastnil a které vyústily ve zformování Československé kybernetické společnosti ČSAV; lze jej tedy považovat za jednoho z jejích duchovních otců.

Kuriózní byla jeho nominace na prezidenta republiky coby nestranického kandidáta proti Ludvíku Svobodovi během pražského jara 1968. O rok později byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy, funkci však nemohl vykonávat, protože vládou nebyl v úřadu potvrzen.

Josef Charvát: Jak jsme ho poznávali

Myšlenku udržet, myšlenku opustit

Kniha s názvem „Josef Charvát – Jak jsme ho poznávali“, jež byla v rámci akce pokřtěna, obsahuje především výpovědi 18 pamětníků a z různých úhlů pojaté aspekty této mnohovrstevné osobnosti. Vedle toho přináší ukázky z jeho širšího myšlenkového záběru a filozofického pohledu na svět, mj. z esejistických textů vydaných pod názvy „Život adaptace a stress“ a „Člověk a jeho svět“ nebo jeho dosud nepublikované texty zednářské.

Profesor Svačina coby jeden z hlavních autorů knihy dodal, že krom již zveřejněných materiálů existují i archivní nahrávky, například zajímavých diskusí za účasti Josefa Charváta, dále soukromé nahrávky pamětníků či záznamy osobně přednesených písní (akademik byl mimo jiné náruživým zpěvákem). Tyto materiály jsou zpracovávány pro Ústav dějin lékařství 1. LF UK. Chystá se také dosud nevydaná část Charvátových deníků týkající se druhé světové války a poválečného období, a to pro Nakladatelství Lidové noviny. Stěžejní část Charvátových pamětí a deníků vyšla v roce 2005 péčí vydavatelství Galén pod názvem „Můj labyrint světa“.

Křest a vzpomínkové dopoledne shrnul spolueditor knihy a primář 3. interní kliniky Petr Sucharda. „Pana profesora už jsem zažil jen jako mladý lékař. Pamatuji si však, že ještě v 85 letech přednášel třicet minut ‚spatra‘ a neměl problém myšlenku udržet, ale ani opustit, jak říkají klasici českého humoru. V každém případě je fascinující, kolik lidí, kteří jej znali, se v pohledu na tohoto velkého člověka zcela shoduje. Skutečně to není náhoda.“

Velmistrovský projev

Kulturní a duchovní rozměr celé akci dodali svým vystoupením kytarový mistr Miloslav Klaus a herec Alfred Strejček, jenž svým nezaměnitelným hlasem přednesl ukázky z textů Josefa Charváta. Mezi nimi vynikl především jeho velmistrovský projev při rozpuštění zednářské lože v roce 1950. Mimo jiné tehdy připomněl, že zednářství stojí na náplni a moudrosti starší než všechna náboženství i společenská zřízení, jeho základy koření v prastarých kulturách. Nejde o vnější formu věci, její ritualizovanou podobu, ale o nejstarší tradici humanismu, všelidskou myšlenku přesahující jednotlivé obce, společenství či národy. Ani různé režimy či ideologie ji proto nemohou potlačit a každý si ji může nést v sobě, ve svém srdci. Profesor Šedo v té souvislosti doplnil, že Josef Charvát skutečně vykazoval všechny zednářské ctnosti: umírněnost, sílu a výkonnost, moudrost a spravedlnost. „Byl silný duchem, umírněný srdcem, moudrý hlavou a to vše samozřejmě vedlo k tomu, že mohl být i spravedlivý.“

Stále živý duch akademika Josefa Charváta
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů