STOP dekubitům

Téma prevence dekubitů je klíčové v oblasti předcházení poškození pacientů v průběhu poskytování zdravotní péče a je z pochopitelných důvodů jednou z priorit ošetřovatelství.

Proleženiny představují velký problém, s nímž se potýkají zdravotníci na celém světě. Evropský poradní sbor pro otázky proleženin European Pressure Ulcer Advisory Panel (dále jen EPUAP) definoval dekubity jako oblast lokalizovaného poškození kůže a podkožní tkáně způsobené tlakem, smykem, třením anebo jejich kombinací.

Nejkritičtějšími neboli predilekčními místy vzniku defektů měkkých tkání jsou místa s kostními prominencemi, tedy křížová krajina (sakrální oblast), paty, kotníky, zevní hrany chodidel, oblasti trochanterů (oblast kyčlí) a kolena.

Dekubity se podle závažnosti dělí do pěti stupňů, přičemž ten nejméně závažný se projevuje ostře ohraničenným zarudnutím kůže, které při vitropresi přetrvává. Uvedené stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní. U druhého stupně dochází k povrchovému poškození epidermis, což vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, jenž nezasahuje pod kůži. U třetího stupně vzniká nekrotický vřed, který prostupuje všemi vrstvami kůže, případně až k vazivovému obalu svalů, ten zůstává nepoškozen. Čtvrtý stupeň se vyznačuje vředem s rozsáhlými nekrózami, jež zasahují svaly a šlachy. U pátého stupně nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost. Mortalita pacientů s dekubitálním vředem je čtyřikrát vyšší než u stejné skupiny pacientů bez vředu. Je proto důležitá důsledná prevence vyžadující intenzivní péči o kůži a polohování pacienta.

Systematická prevence a péče v ÚVN

Problematika dekubitů je v Ústřední vojenské nemocnici dlouhodobě řešena. Máme totiž propracován celý systém prevence jak jejich vzniku, tak i péče o pacienta s již vzniklými proleženinami. Základem je provádění vstupního ošetřovatelského vyšetření a identifikace rizik spojených s poskytováním ošetřovatelské péče. V této souvislosti je vedena evidence pacientů s rizikem vzniku dekubitu, včetně evidence pacientů, kteří s ním do nemocnice již přicházejí, nebo u nichž došlo k jeho vzniku právě v době hospitalizace.

Péči o pacienta zajišťuje ve spolupráci s lékařem ošetřovatelský tým složený ze sester, ošetřovatelek, sanitářů, fyzioterapeutů a nutričních terapeutů. Cílem ošetřovatelské péče je předcházet vzniku dekubitů při dodržování zásad prevence jejich vzniku. V ÚVN se zaměřujeme na odstranění působení tlaku, jež působí na postiženou oblast, polohování pacientů na lůžku nebo na vozíku v pravidelných časových intervalech za využití antidekubitních matrací a pomůcek. Nezbytná je zvýšená hygienické péče a včasná mobilizace pacienta s využitím kompenzačních pomůcek. Predilekční místa jsou ošetřována speciální ochrannou kosmetikou. Pokud je přijat pacient s dekubity, pak jsou ošetřovány terapeutickými obvazovými. Velký význam má rovněž rehabilitační ošetřování, sledování bolesti či zahájení případné analgetické terapie. U všech rizikových pacientů je ve spolupráci s nutričním terapeutem zajišťována vyvážená strava, mnohdy obohacená o vhodné nutriční doplňky, a je sledován příjem stravy. Součástí úspěšné léčby je edukace pacienta, včetně jeho rodiny.

Sledování dekubitů i výměna odborných informací

Proleženiny jsou častým problémem zejména u imobilních, zpravidla starších pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. Často je tak řeší na odděleních následné péče, odděleních sociální péče, ale i na odděleních akutní péče u nemocných s náhle vzniklou imobilitou. Ke vzniku dekubitů dochází totiž i při ošetřování nemocných v domácím prostředí.
K ošetření již vzniklých poškození jsou využívány terapeutické obvazové materiály,

a to podle aktuálního stavu rány. Převazy jsou prováděny v pravidelných intervalech, dle léčebného a ošetřovatelského plánu. V úvahu se bere nejen stav rány, ale i celkový stav pacienta. Ošetřování se řídí doporučenými postupy léčby (EPUAP), kde se uvádí, že pokud dekubit nevykazuje zlepšení během 14 dnů, je nutná změna léčby. Nedílnou součástí převazu je i pořizování fotodokumentace a její ukládání v ošetřovatelské dokumentaci, což umožňuje lepší sledování vývoje rány.

Sledování dekubitů je v ÚVN, jež se účastní projektu „Šetření dekubitů na národní úrovni“, jedním z indikátorů kvality péče. Pracuje se s využitím již existující metodikou prevalenčního sběru dat. Formou hlášení nežádoucí události provádějí v zařízení incidenční šetření dekubitů, které přináší přesnější výsledky hodnocení s možností vyhodnocení dynamiky změn vzniklých proleženin.

Bez výměny odborných informací a zkušeností s ošetřováním pacientů s dekubity by nedocházelo k zlepšování péče. Takovou příležitost poskytl například kazuistický seminář, který ÚVN pořádala u příležitosti celosvětového dne STOP DEKUBITŮM, vyhlášeného na 16. listopadu 2017. Byl věnován právě problematice prevence, sledování a ošetřování dekubitů a určen zejména nelékařským zdravotníkům pracujícím na lůžkové části, poskytujícím základní ošetřovatelskou péči, ale i sestrám, specialistkám na hojení ran. Prezentace jednotlivých kazuistik přispěla k prohloubení znalostí a připomenutí dovedností ošetřování dekubitů.

O autorovi| Mgr. Karla Libertová, členka týmu kvality péče ÚVN, foto: ÚVN Praha

Ohodnoťte tento článek!