Střípky sexuologické mozaiky

Přednosta Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN v Praze doc. MUDr. Michal Pohanka, Ph. D., který je odborným garantem Pražského sexuologicko-andrologického mezinárodního kongresu, říká, že bude nutné prohloubit odbornou diskusi o léčbě neplodnosti formou asistované reprodukce.

Před časem proběhl 2. pražský sexuologicko-andrologický mezinárodní kongres, který pořádala divize Medical Services vydavatelství Mladá fronta. Program byl sestaven s důrazem na mezioborovou a multidisciplinární spolupráci. V čem vidíte přínos této akce?

Společně se nám na tento kongres podařilo pozvat přední odborníky, někteří z nich – jako například rakouský prof. Dr. Wilfried Feichtinger či prof. MUDr. Pavel Ventruba, DrSc., z České republiky – jsou špičkami svých oborů. Také se na kongresu podařilo otevřít celou řadu témat, která budou do budoucna velmi zajímavá. Sexuologie je někdy vnímána jako hraniční obor, který se zabývá zejména sexuálními dysfunkcemi a sexuálními deviacemi, ale historicky máme blízko k mužské i ženské plodnosti. Mezioborová spolupráce sexuologů s gynekology a reprodukční medicínou je zajímavá a přínosná. Protože řada pacientů řeší problémy, které bez multidisciplinární spolupráce řešení nemají.

Považujete multioborovou spolupráci v praxi za skutečně možnou, nebo je to jen nenaplněný předpoklad a jakési zaklínadlo pro oborníky, kteří v atomizované medicíně nedokáží najít společnou řeč?

Řada oborů má spoustu specializací a subspecializací, takže člověk nemůže být odborníkem ve všem. Všechno jsou to střípky mozaiky, které vytvoří zajímavý obraz. Umocňuje to i fakt, že například páry se čím dál častěji potýkají s problémem neplodnosti. Její léčba – ať už se nám to líbí nebo ne – vyžaduje multidisciplinární přístup. Musíme vzít v potaz zastoupení somatických nebo psychogenních vlivů a nedokážeme nikdy odhadnout, jaký poměr těchto vlivů u pacienta převažuje.

Klíčová je také vaše spolupráce s urologickou odborností. Jedním z dopadů, který provází úspěšnou léčbu malignit prostaty, je inkontinence moči a erektilní dysfunkce u vyléčených pacientů…

Výskyt malignit obecně stoupá, u mužů je řeší zejména urologie. Není to pouze otázka neplodnosti, ale i dalšího plnohodnotného života pacientů, což nejsou jen lidé v seniorském věku, ale stále častěji se problémy objevují také u mladých mužů. V rámci multidisciplinární spolupráce přebíráme řadu pacientů, s nimiž řešíme otázku sexuálních dysfunkcí a dalšího sexuálního života.

Jak v těchto případech tedy postupujete?

To je jasný somatický problém. Už jsou zpracovány určité algoritmy jak postupovat. V případě radikální operace prostaty se již na urologických pracovištích pacientům podávají léky, které jim jsou pravidelně podávány před operací, a další dny po operaci se v léčbě pokračuje. Jde o léky na principu inhibitorů fosfodiesterázy typu 5, které mají zajistit takzvanou časnou penilní rehabilitaci. Ve velice vysokém procentu případů dochází k obnovení sexuálních funkcí. Přestože operace může být náročná, při zvládnutém procesu rehabilitace je obnova funkcí vysoce pravděpodobná. Průkopníky v této oblasti jsou lékaři týmu prof. MUDr. Tomáše Hanuše z Urologické kliniky 1. LF UK a VFN.

Kdybyste mohl shrnout závěry pražského kongresu, jaké jsou nyní v sexuologii trendy, i třeba s ohledem na rozdíly mezi českou a zahraniční sexuologií?

Kongres byl víc směřován k andrologické problematice a asistované reprodukci. V této oblasti můžeme konstatovat, že přístupy v ČR jsou na velmi vysoké kvalitativní úrovni, srovnatelné se zahraničními pracovišti. Kongres jsme pojali jako odbornou platformu pro rozšiřování stávajících medicínských obzorů. Jedním z nich je například i komplexní medicínské pojetí surogátního mateřství, o němž se domníváme, že bude do budoucna stále aktuálnějším tématem. Se vzrůstajícím počtem sexuálních dysfunkcí párů se zvyšuje i procento párů neplodných. Snaha zabránit poklesu počtu osob v populaci bude do budoucna vyžadovat řešení, jímž bude také rozšiřování možností léčby. Právě sexuologický kongres měl nad těmito novými možnostmi navodit odbornou diskusi.

Jaké se tedy do budoucna – vedle surogátního mateřství – nabízejí další možnosti?

Nové výzkumy v rámci hodnocení spermiogramu nebo výzkumy, které zvyšují frekvenci úspěchů při asistované reprodukci. Ta se nyní stává plnohodnotným nástrojem. Dříve to sice byla úspěšná specializace, ale po dlouhé a náročné interakci s pacienty. Nyní jde o velice úspěšnou metodu a řada pracovišť dosahuje výsledků, o kterých se dříve většině z nich ani nesnilo. Dnes je už jasné, že otěhotní i manželské páry, které by před deseti lety nemohly a svou situaci řešily adopcí. V minulosti se úspěch této léčby počítal v řádu jednotek procent. Dnes jsou výsledky v desítkách procent. Využívají se mnohem lepší diagnostické a laboratorní metody, více odborníků se oboru věnuje, protože problém se profesně týká čím dál širšího spektra lékařských specializací a pracovišť.

Na kongresu jste přednášel o aktuálních možnostech léčby ženských sexuálních dysfunkcí. Jaké typy odborné pomoci jsou tedy ženám k dispozici?

Ženy na svůj ideální lék zatím čekají. Muži jsou v tomto zvýhodněni, na léčbu jejich sexuálních dysfunkcí je mnohem větší paleta přípravků. Ženám nemůžeme nabídnout lék, který by stoprocentně fungoval – už jen s ohledem na daleko větší složitost ženské sexuality oproti té mužské. Jsme zvědaví, zda u nás bude uveden na trh preparát Addyi (flibanserin), který byl již registrován ve Spojených státech amerických. Uvidíme, zda tento lék s pozitivními přísliby bude zpřístupněn také evropským pacientkám. Jinak máme řadu léčivých přípravků, které mohou sexualitu ovlivnit nebo zlepšit, ale nejde o preparáty s tak vysokou účinností, aby je bylo možné pro dysfunkce u žen paušálně použít. Jejich účinnost je dána fungováním na hormonální nebo neurotransmiterové bázi, ale jejich účinnost nebyla tak přesvědčivá jako v případě flibanserinu.

Je pro vás myšlenka mezinárodních sexuologických kongresů nosná i do budoucna?

Máme spoustu pozitivních ohlasů, takže bychom se organizací takové akce rádi zabývali i v budoucnu. Zaznamenali jsme zájem dalších zahraničních odborníků, kteří by se chtěli některých z příštích ročníků aktivně zúčastnit. Doufám, že termín třetího ročníku konference, 7.–8. dubna 2017, si najde místo v kalendářích našich kolegů.

Ohodnoťte tento článek!