Styčné body mezi západní a východní medicínou existují

S prof. MUDr. Ing. Petrem Fialou o tom, že dávné myšlenky východních učenců lze dnes interpretovat i pomocí současných poznatků a slovníkem 21. století. Ale také o tom, že v ČR nejméně tisíc lékařů používá ve své profesi aktivně akupunkturu, v níž mají státem uznané postgraduální vzdělání. V ČR jich je dostatek a není nutné využívat čínské léčitele.

Česká lékařská společnost JEP slovy svého předsedy prof. Štěpána Svačiny zdůrazňuje, že v péči o zdraví pacientů podporuje pouze vědecky podložené poznatky léčebných věd a postupy lege artis. Jak je ověřena účinnost akupunktury?

Účinnost akupunktury je dnes vědecky ověřena i v oblasti západní medicíny založené na důkazech (EBM). Splňuje také kritéria léčení „podle lékařského umění“, byť definice „lege artis medicinae“ je značně neurčitá a nikde ve světě už ji nepoužívají. Poměrně podrobně o tom všem ostatně píši ve své nové knize „Akupunktura ve 21. století“, která právě vyšla ve vydavatelství Mladá fronta. Dlužno však podotknout, že pravlastí akupunktury patrně není jen Čína, ale že se ve stejné době používala i u nás ve střední Evropě. Svědčí pro to mimo jiné i nedávný nález Ötziho, muže z ledu, který byl v roce 1995 objeven na hranici Tyrolska a Itálie. Na jeho mumii, staré téměř 5500 let, byly nalezeny neklamné známky ošetřování míst, kterým dnes říkáme „akupunkturní body“. Na věci nic nemění, že to Číňané jen neradi slyší, neboť byli až dosud neomylně přesvědčeni, že pravlastí akupunktury je právě a jen jejich „Říše středu“. Dá se to říci také tak, že akupunktura se ve 20. století opět vrátila na evropský kontinent, kde se prováděla už před mnoha tisíci lety. Určitý problém ale je, že stále přežívají tradiční čínské interpretace. Ony se totiž v dnešní přetechnizované době mnohem lépe prodávají – špetka tajemna je přece lepší než obyčejný aspirin nebo endorfiny. Mají to rádi jak mnozí pacienti, tak i léčitelé.

Lze výsledky akupunktury posuzovat v klinické randomizované studii, která je základním kamenem vědecké medicíny?

Ano, jistě. Stačí otevřít server některé z uznávaných medicínských informačních databází (např. Cochranova knihovna, PubMed, Web of Science a podobně). Tak například v roce 2007 si dal práci vědecký sekretář Britské lékařské společnosti akupunktury Dr. Cummings z Londýna a prozkoumal vědecké práce o akupunktuře v databázi PubMed. Jejich celkový počet byl tehdy 12 173. Z toho bylo 63 nejvyššího řádu průkaznosti (metaanalýzy) a 1013 klinických studií dle náhodného výběru (randomised controlled trials). Podobně postupovali i v USA v roce 1996, než tamní Úřad pro kontrolu léků a potravin (FDA) uznal akupunkturu jako ověřenou metodu. Koneckonců i seznam doporučených indikací akupunktury, vydaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v Ženevě roku 2002, vychází právě z těchto randomizovaných studií.

Existují nějaké styčné body mezi západní a východní medicínou?

Nepochybně tu jsou, třebaže bývají často zastřené velmi květnatým jazykem a těžko uchopitelným myšlením starých čínských myslitelů. Vezměme si třeba klasický pojem východní medicíny -energii čchi. Co to vlastně je? My pro ni nemáme žádný anatomickofyziologický korelát. Jenomže i staří Číňané se ve své době snažili vysvětlit život na Zemi, daleký vesmír i lidský koloběh, a tudíž to museli zákonitě činit na úrovni své doby, tedy jinak než Západ 21. století. Říkali, že člověk musí ke svému životu čerpat energii čchi z makrokosmu a ta se v jeho mikrokosmu transformuje, aby mohl dýchat, trávit, růst. To byly ovšem před pěti tisíci lety docela přijatelné, dokonce velmi systémové představy. V Evropě jsme se s nimi v té době nemohli vůbec měřit. Nebyl to třeba předobraz toho, co ve 21. století vyjadřujeme pomocí fotosyntézy? K životu na Zemi je třeba sluneční energie z kosmu (makrokosmu) a dále vody, oxidu uhličitého a chlorofylu. Jinak by nefungovala fotosyntéza, a nemohl by tudíž existovat ani člověk (mikrokosmos). Takto vzniklá glukóza (C6H12O6), spolu se vzduchem a vodou, které umožňují existenci všeho živého, může být právě tímto prastarým symbolem energie. Její zisk činí 2870 kJ/mol a umožňuje naši existenci. Dále bychom mohli uvést třeba citrátový (Krebsův) cyklus, beta-oxidaci mastných kyselin, imunitní pochody a jiné a přiřazovat k nim starou dobrou „wej-čchi“ či „jung-čchi“ atd. Jinými slovy: dávné myšlenky východních učenců lze dnes interpretovat i pomocí současných poznatků a slovníkem 21. století. A mimochodem, ani my netušíme, proč je to s životem a fotosyntézou zařízeno právě takto a ne jinak…

Jak je pro lékaře, který používá v léčbě akupunkturu, důležité vzdělání v klasické medicíně?

Vzdělání v klasické medicíně je nepochybně prvním a nejdůležitějším předpokladem pro výkon povolání akupunkturisty. Jen lékař dokáže plně posoudit aktuální stav pacienta, určit diagnózu, další souvislosti i nebezpečí. Proto akupunktura patří do rukou zkušených lékařů, nikoli léčitelů. Koneckonců u nás dnes máme několik tisíc českých lékařů s obojím vzděláním a nejméně tisícovka z nich akupunkturu používá ve své profesi aktivně. V akupunktuře mají řádné a státem uznané postgraduální vzdělání. Netrpíme jejich nedostatkem a nevidím nutnost využívat čínské léčitele.

Kdy se lékař s oběma typy vzdělání dostává do vnitřního sporu těchto přístupů? Existují v tomto ohledu nějaké nepodkročitelné hranice, pokud jsou tedy stanoveny?

Tito lékaři se naprosto nemusejí dostávat do jakéhokoli rozporu mezi východní a západní medicínou. Stačí využívat vědomostí z obou těchto souborů informací a používat zdravý selský rozum. Mimochodem, mottem WHO pro tuto oblast je „z obou medicín to nejlepší ve prospěch pacienta“.

Jaké jsou nejnovější návrhy na použití akupunktury?

Akupunktura se dnes provádí ve většině lékařských oborů, nejčastěji ovšem při léčbě bolesti, poruch pohybového aparátu a dalších funkčních obtíží. Často ji využívají gynekologové, alergologové, neurologové, ortopedi. Mezi svými posluchači mám ovšem i psychiatry, internisty, praktické lékaře. V Německu tvoří pozoruhodně velkou skupinu třeba zubaři. Nelze říci, že by se akupunktura nějakému oboru vyhýbala.

Stále se uvažuje například o možnosti použít akupunkturu jako anestetikum u operačních zákroků?

O tom se nejen uvažuje, ale také se to provádí. Nemluvím jen o východní Asii, kde je to dost běžné, ale i o Evropě. Asi nejdále v tom pokročili na lékařské fakultě univerzity v německém Tübingenu, kde tímto způsobem provádějí anestezii u porodů císařským řezem. Nicméně pravdou je i to, že naši pacienti si povětšinou nedovedou představit, že by měli rozříznuté břicho a povídali by si při operaci v klidu se svým chirurgem, aniž by cítili bolest. To bude jeden z hlavních důvodů, proč se tato metoda v Evropě výrazněji neujala.

Zmínil jste svou novou monografii „Akupunktura ve 21. století“. Pro koho je určena?

Kniha je určena širokému spektru zájemců, především studentům akupunktury jak na lékařské fakultě, tak i v postgraduálním vzdělávání. Jistě zaujme i rehabilitační lékaře, neurology, algeziology, fyzioterapeuty. První tři díly, v nichž pojednávám o vzniku, historii a souvislostech akupunktury s východním a západním myšlením, budou zajímavé i pro širší veřejnost, která se chce o akupunktuře prostě jen něco dovědět. V tomto ohledu je to u nás dokonce první publikace svého druhu po listopadu 1989.

Vedete Léčebné a rehabilitační středisko Chvaly. V jakých oblastech léčby zde používáte akupunkturu a s jakými výsledky?

Určitě k léčbě bolestivých stavů a dalších funkčních poruch, u neurologických onemocnění a tak dále. Nejvíc u pacientů po mrtvicích nebo poraněních mozku; u nich je akupunktura výborná mimo jiné i podle statistik WHO. Díky plasticitě našeho mozku se patrně touto stimulací vytvářejí nové spoje v centrální nervové soustavě. Pracovně bychom je mohli nazvat jakýmisi „synaptickými bypassy“.

Obr. 1 Struktura leu-enkefalinu Při stimulaci akupunkturních bodů se vyplavují mj. i endogenní opiáty, např. typu enkefalinů. Některé při napíchnutí jehly, jiné při elektrostimulaci. Uplatňuje se zde mechanismus tzv. presynaptické inhibice. / Zdroj: P. Fiala, Akupunktura ve 21. století
Obr. 2 Fotosyntéza Můžeme si dobře představit, že pod pojmem „energie čchi“ si Číňané před mnoha tisíci lety představovali to, čemu dnes říkáme fotosyntéza. 6 CO2 + 12 H2O – C6H12O6 + 6 O2 + + 6 H2O / Zdroj: P. Fiala, Akupunktura ve 21. století

Ohodnoťte tento článek!