Sympatibulum České společnosti pro sexuální medicínu 2016

Ve dnech 27.–28. května proběhlo Sympatibulum České společnosti pro sexuální medicínu 2016. Účastníci konference vyslechli 35 odborných přednášek v paralelních sekcích. Obohacením programu bylo i sympozium společnosti Berlin-Chemie Menarini ve formě pódiového vystoupení lékařů na téma mužských sexuálních dysfunkcí.

Česká společnost pro sexuální medicínu (ČSSM), člen European Society for Sexual Medicine, v rámci svých aktivit na domácí půdě i letos uspořádala sympatibulum v jarně rozkvetlém historickém městečku Český Krumlov. Stalo se tak ve spolupráci se Sexuologickou společností ČLS JEP a Okresním sdružením ČLK JEP Český Krumlov. Generálním partnerem kongresu byla firma Berlin-Chemie Menarini.
V prostorách Městského divadla v Českém Krumlově zároveň proběhla valná hromada ČSSM, která v rámci generační výměny zvolila nového předsedu, jímž se stal MUDr. Ondřej Trojan, FECSM. Společnost povede spolu s radou ve složení prof. PhDr. Petr Weiss, Ph. D., MUDr. Petra Vrzáčková, Ph. D., FECSM, Mgr. Kateřina Klapilová, Ph. D., a MUDr. Marek Broul, Ph. D., FECSM.
Jak jsme již zmínili, během sympatibula účastníci vyslechli několik desítek přednášek. Zde se pokusíme přiblížit alespoň několik příspěvků. Nejprve vybíráme z andrologické sekce:

Návrat erekce po radikální prostatektomii

O sexuálních dysfunkcích spojených s uroonkologickým onemocněním hovořil MUDr. Libor Zámečník, Ph. D, FEBU, FECSM. Nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů (incidence 133/100 000) je karcinom prostaty. Zlatým standardem v léčbě nádoru ohraničeného na žlázu je radikální prostatektomie, ale navzdory nejmodernějším technikám jejího provedení, a to včetně robotické operace, dojde u většiny mužů v souvislosti s operací nejen k poruše kontinence moči, ale i k erektilní dysfunkci. Na zachování, respektive obnovení, erektilní funkce po prostatektomii se podílí nejen zvolená chirurgická technika, ale i zkušenost operatéra, zachování neurovaskulárních svazků, stav erektilní funkce před operací, výskyt komorbidit a v neposlední řadě forma adjuvantní terapie. Všechny studie zároveň potvrzují zásadní roli rehabilitace penisu v návratu erekce po operačním výkonu, a to nezávisle na tom, zda šlo o otevřenou, laparoskopickou nebo robotickou operaci. Poškození struktur penisu takto radikálním zásahem je komplexní, větší nebo menší je ale míra tohoto poškození a vratnost funkčního stavu.
Orgány zbavené nervového zásobení nebo s přerušeným cévním zásobením atrofují. „Co se netrénuje, to zakrní. V penisu je sice hladká svalovina, ale i tu je třeba nějakým způsobem ‚trénovat‘,“ upozornil MUDr. Zámečník. Důležité je časné obnovení oxygenace tkání penisu medikamentózním navozením erekce do doby, než se obnoví poškozené nervové zásobení a nastoupí erekce spontánní, což trvá zpravidla 6–8 měsíců. Ale i v případech, kdy k obnově spontánní erekce nedojde, „rehabilitovaný“ penis umožní optimální reakci tkání a tím i nižší dávky medikace nutné k dosažení erekce. Časné podání inhibitorů PDE5 nebo intrakavernózních injekcí PGE1 prokazatelně urychluje nástup spontánní erekce, zlepšuje reaktivitu a snižuje dávku nutné medikamentózní podpory v dalším průběhu. Dále s MUDr. Lukášem Bittnerem, FEBU, FECSM, oba lékaři prezentovali výsledky studií na téma „erektilní dysfunkce a karcinom prostaty“ z pohledu suplementace testosteronem – zákaz podávání hormonální terapie testosteronem při karcinomu prostaty se již nejeví jako absolutní.
V další části představili své výsledky prvních operací inflatabilních protéz penisu, konkrétně i na kazuistice pacienta po radikální prostaktetomii, u něhož nebyla úspěšná ani jedna ze stávajících metod léčby erektilní dysfunkce. K implantaci penilní protézy lékaři přikročili ve III. linii léčby této sexuální poruchy.

Druhá generace na scéně

Nejen jako vysoce fundovaní sexuologové, ale i jako nadějní amatérští divadelníci se projevili doc. PhDr. Dr.phil. Laura Janáčková, CSc., MUDr. Petra Vrzáčková, MUDr. Marek Broul, MUDr. Zlatko Pastor, Ph. D., MUDr. Ondřej Trojan a MUDr. Libor Zámečník. Tuto neobvyklou příležitost dostali díky sympoziu firmy BerlinChemie Menarini, nazvaném Druhá generace na scéně. Sympozium bylo věnováno léčbě mužských sexuálních dysfunkcí, především dysfunkci erektilní.
„Režisér a moderátor“ Zlatko Pastor na pódiu krumlovského divadla s nonšalancí a humorem sobě vlastním vedl „herecký tým“ svých shora jmenovaných kolegů. „Herci“ (vyjma Ondřeje Trojana, který představoval zkušeného sexuologa i na scéně) hráli prolínající se dvojrole. V první z nich představovali manželské páry, které přišly k lékaři s problémy v sexuálním životě. Vtipně, neurážlivě a velmi věrně zpodobnili základní typy pacientů v sexuologické ordinaci. Ve druhé „roli“ byli fakticky sami za sebe, tedy odborníky, kteří scény glosovali a snažili se pro nešťastné partnery najít uspokojivé řešení situace. A tak se na scéně ocitla, brilantně představena, i ona „druhá generace“, totiž avanafil, druhá generace inhibitorů PDE5 představující individualizovanou léčbu erektilní dysfunkce podle preferencí a reálných očekávání pacientů i jejich partnerek.

Proč ženy chtějí otce u porodu?

Proporčně byla na sympatibulu zastoupena i feminologie, i z této sekce tedy zmíníme alespoň jeden z příspěvků.
O jednom z fenoménů dnešní doby, totiž o přítomnosti otce dítěte u porodu, hovořila MUDr. Eva Šteflová. Převod porodů z domácností do porodnic, ke kterému došlo v minulém století, bezesporu přinesl významné zlepšení perinatálních výsledků. „Současně se ale rodička ocitá v pro ni neznámém prostředí, byť se zkušeným týmem odborníků. Právě v tom vidím kořeny touhy velké části žen po přítomnosti otce u porodu,“ vysvětlila gynekoložka. Jeho hlavní úlohou je být emoční podporou rodičky, což ženy samozřejmě hodnotí velmi kladně. Přítomnost partnera jim pomáhá lépe zvládat stres a paniku a méně vnímat bolest.
Je-li muž svolný a chtějí-li to oba, je to ideální situace, která pro otce může přinášet psychologicky kladný prožitek pomoci matce svého dítěte, pozitivní vliv na další soužití partnerů a v neposlední řadě potencuje jeho intenzivní vztah k novorozenci. To vše ale neplatí o každém otci, který se dostaví k porodu. „Není příliš vzácnou výjimkou setkat se na sále s otcem spícím, čtoucím, hrajícím si, s otcem kontrolorem a kritikem, nebo dokonce takovým, pro něhož je porod atrakcí,“ podotkla MUDr. Šteflová. Ona sama také rozhodně doporučuje, aby bylo ženě ponecháno alespoň malé soukromí i proto, že detailní pozorování genitálu při porodu se někdy negativně promítá do budoucího sexuálního života.
Odpověď na otázku, zda si vzít otce dítěte k porodu, tedy není a nemůže být paušální.

Sexuální dysfunkce u psychiatricky nemocných

Nepochybně z hlediska andrologie i feminologie je velmi živá otázka souvislostí sexuálních dysfunkcí a psychiatrických dysfunkcí.
Pokud jde konkrétně o psychotické poruchy, uvádí se výskyt sexuál ních dysfunkcí častěji u mužů než u žen. Psychotičtí muži také mají podstatně méně často fungující partnerský vztah než ženy se stejnou diagnózou. Kolem 40 % psychoticky nemocných mužů a žen nemá žádný partnerský vztah. „U psychotických poruch se vyskytují různé sexuální dysfunkce, některé z nich v souvislosti s antipsychotickou a antidepresivní medikací,“ řekl ve svém příspěvku doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
Jak přednášející dále připomněl, psychiatři (ale nejen oni) se ve svých ordinacích často setkávají s neurotickými pacienty a pacientkami. Sexuální život pacientů trpících sociální fobií ovlivňuje jak redukce partnerských vztahů, tak i redukce sexuální apetence a vzrušivosti. Jak někteří psychiatři uvádějí u anxiózní poruchy, generalizovaná úzkostná porucha narušuje sexualitu méně než porucha obsedantně kompulzivní. Anxiolytika nepředstavují pro sexuální dysfunkce specifický faktor, ale mohou snižovat apetenci obecně sedativním účinkem.
K rozvoji sexuálních dysfunkcí nepochybně přispívají některá antidepresiva. Při medikaci tricyklických antidepresiv (amitriptylin, clomipramin) se u téměř třetiny pacientů projevuje porucha erekce, pokles apetence a anorgasmie. Ještě větší výskyt těchto poruch (25–75 %) je za podávání SSRI (například citalopram, escitalopram, paroxetin) a u SNRI (duloxetin, venlafaxin). U posledně uvedených léků se výskyt sexuálních poruch pohybuje v rozmezí 58–70 %.
„Psychiatrická onemocnění jsou často doprovázena sexuálními dysfunkcemi. Jejich rozvoji bohužel mnohdy napomáhá léčba psychofarmaky, zejména antidepresivy a antipsychotiky, ale farmakogenní sexuální dysfunkce naštěstí dovedeme účinně zlepšovat. Lékaři by měli u psychiatrických pacientů a pacientek soustavnou pozornost věnovat i jejich sexuálním problémům,“ uzavřel svoji přednášku docent Zvěřina.

Zleva Marek Broul, Laura Janáčková, Zlatko Pastor, Ondřej Trojan, Petra Vrzáčková a Libor Zámečník

Ohodnoťte tento článek!