„Těší mě, že nás ministr respektuje,“ říká v rozhovoru Štěpán Svačina

Nový ministr zdravotnictví Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch nedávno jmenoval členem poradního týmu ministerstva profesora MUDr. Štěpána Svačinu, DrSc., MBA, předsedu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. O čem spolu budou jednat a co se aktuálně děje v ČLS JEP?

Pane profesore, co znamená jmenování pro Českou lékařskou společnost?

Samozřejmě mě těší, že pan ministr respektuje významnou společnost, jakou je ČLS JEP. Zejména proto, že s předchozími dvěma ministry zdravotnictví jsme se k důležitějším otázkám ani nedostali. Oceňuji také, že byla při ministerstvu obnovena vědecká rada, která má za úkol projednávat aktuální problémy medicíny a českého zdravotnictví. Že zde delší dobu chyběla, nepovažuji za správné. K řadě zdravotnických věcí je třeba zaujmout správný postoj. Mám-li uvést příklad, pak s ministrem Miloslavem Ludvíkem jsme hovořili například o tématu čínské medicíny, což považuji za okrajovou záležitost. Mnohá ze zdravotně politických či medicínských témat, jež veřejnost řeší, jsou kontroverzní a je potřeba najít odborný konsensus. Zejména, když je ve hře lobbismus a jiné zájmové vlivy. V tomto ohledu se současný ministr chová velmi rozumně.

Adam Vojtěch je ovšem ministrem zdravotnictví v demisi. Neobáváte se, že s příchodem jeho nástupce bude Vědecká rada zase zrušena a vše se vrátí do starých kolejí?

V normálních demokratických zemích se něco takového neděje, tak doufám, že ne. Ale chtěl bych připomenout, že MZ ČR se spolu s ČLS angažuje i v řadě dalších oblastí, jako jsou skupina pro e-health České lékařské společnosti nebo Rada pro primární péči. Z mého pohledu se konečně v těchto oblastech odehrává něco konstruktivního.

Jak probíhá spolupráce ČLS s dalšími subjekty, jako jsou Česká lékařská komora nebo třeba Státní ústav pro kontrolu léčiv?

Pokud si uvědomíme, co je posláním České lékařské společnosti, je jasné, že je nezbytné jednat s mnoha institucemi a společnostmi. Co se týče naší spolupráce s ČLK, určitě by bylo užitečné obě společnosti více sblížit. V zásadě jsou tyto organizace komplementární.
Se Státním ústavem pro kontrolu léčiv máme zejména poslední dva roky, od podpisu dohody, velmi dobrou spolupráci. Týká se například lékové politiky, která je řešena prostřednictvím lékové komise. V současnosti řešíme také otázky týkající se zdravotnických přístrojů. Stav kolem zdravotnické techniky byl donedávna velmi bizarní a byli jsme z toho důvodu předvoláni až k Ústavnímu soudu. V návaznosti na to vznikla přístrojová komise, která pod vedením profesora Jiřího Beneše připravuje podklady pro přijetí nového zákona.

Do funkce předsedy ČLS jste nastoupil před třemi lety po svém předchůdci profesoru Jaroslavu Blahošovi, který zde působil 25 let. Co se od té doby v ČLS podařilo a změnilo?

Podařilo se toho hodně, některé věci jsme právě jmenovali. Z dalších aktivit mohu uvést úspěšné znovunavázání smlouvy asi s deseti odbornými společnostmi, jež dosud fungovaly mimo rámec ČLS JEP. Naší součástí se tak staly například ortopedická nebo nefrologická pracovní skupina.
S kardiologickou společností nemáme zatím uzavřenou smlouvu, nicméně spolupráce zde probíhá prostřednictvím České internistické společnosti a vztahy jsou velmi dobré. Další aktivitou ČLS je nedávné založení Ústavu zdravotní gramotnosti, který má sloužit osvětě laické veřejnosti. I když si uvědomujeme, že je zde velká konkurence, snažíme se pořádat tiskové konference a poskytovat novinářům relevantní odborné informace na aktuální zdravotní témata. Na co jsem dále hrdý, je proběhlá rekonstrukce prostorů v Lékařském domě. Došlo k úpravám v několika patrech, včetně významné rekonstrukce přednáškového sálu. Naším cílem bylo vytvořit z prostoru – který připomínal někdejší sály pro stranická zasedání – důstojnější místo. Vznikly rovněž nové prostory, jež slouží sekretariátům velkých odborných společností.

V současnosti sílí hlasy po větším zapojení pacienta do zdravotní péče. K tomu má přispět mimo jiné užší spolupráce s pacientskými organizacemi. Vedle Asociace inovativního farmaceutického průmyslu se tématu věnuje také ČLS JEP.

Uvedené aktivity považuji za významné. Osobně jsem se setkal s řadou zástupců pacientů a projednávali jsme otázky, jež je trápí. S AIFP pak spolupracujeme v rámci jejich APO letní školy, která se zaměřuje na vzdělávání členů pacientských organizací. Problematice pacientů se věnuje také nově vzniklá Pacientská rada při MZ ČR. I zde jsme přislíbili maximální podporu.

Co podle vás pacienti hlavně potřebují? Určitě jsou zde velké nedostatky v informovanosti o nemocech a léčbě.

Proto jsme zřídili Ústav zdravotní gramotnosti. Považuji za nesmyslné, že Evropská unie stále nepovoluje cílit reklamu na léky směrem k nelékařské veřejnosti. V době, kdy existuje internet – a pacient, který se prohlásí za zdravotnického pracovníka, si může přečíst úplně všechno – se tento zákaz naprosto míjí účinkem. Často cituji větu, kterou prohlásil jeden europoslanec: „Pacient je poslední evropský spotřebitel, který je oddělen od pravdivé reklamy.“ Bohužel tato skutečnost extrémně nahrává různým podvodníkům a informacím založeným na nevědecké medicíně.

Jak přispívá ČLS JEP k větší informovanosti lékařů? Vidíte zde také nějaké výzvy?

Je trochu problém nabídnout něco, co jde napříč obory. To se týká jak odborných konferencí, tak časopisů odborných společností ČLS, kterých vychází kolem čtyřiceti. Cílí totiž většinou úzce na vlastní obor a je pro ně obtížné podchytit specialisty z jiných odvětví. Jsem rád, že se nám podařilo zachránit alespoň Časopis lékařů českých, který se snaží publikovat mezioborová témata.

Ze zahraničních průzkumů mezi lékaři vyplývá, že odborníci jsou přesyceni opakujícími se informacemi a že jim naopak chybí to, co by vědět potřebovali. Jako šéfredaktorku odborného měsíčníku by mě zajímalo, které informace podle vás lékaři postrádají?

Z mého pohledu řada odborných časopisů, bohužel, funguje jako věšák na reklamu. V nedávné době téměř celá redakční rada z jednoho takového časopisu, nevydávaného Českou lékařskou společností, odstoupila.
Myslím, že lékařským časopisům chybí konfrontace se světovou medicínou.
Když se podíváte na některé zahraniční časopisy cílící na širší lékařskou veřejnost, naleznete tam řadu opravdu poučných článků, jako jsou třeba diferenciální diagnostika určitého příznaku, algoritmy léčby nebo využití nových vyšetřovacích metod. Periodika mají tedy jinou kvalitu než mnohé přehledové české časopisy. Ale asi mají také jiný rozpočet…

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že není snadné získávat nové autory. Jakoby čeští lékaři neradi psali složitější zamyšlení nad léčbou. A na kongresech mezi přednášejícími vídám už po léta stále stejné tváře…

Já vidím spíše velké rozdíly mezi americkými a evropskými lékařskými kongresy. Na evropských setkáních je patrná snaha, aby každý doktorand měl čárku, byť jen za posterovou účast na konferenci, zatímco americké kongresy jsou edukativnější, více prostoru je zde věnováno novinkám ve vědě a výzkumu.

V loňském roce vydalo nakladatelství Mladá fronta knihu „Jan Evangelista Purkyně a jeho význam pro současnou i budoucí medicínu“, která vznikla pod vaším vedením. Publikace byla pokřtěna na sjezdu ČLS JEP, věnovanému výročí tohoto velikána, jehož jméno nese právě Česká lékařská společnost. Byla akce úspěšná?

Určitě ano. Sjezd probíhal v důstojném prostředí Senátu ČR a účastníci se dozvěděli nejen mnoho nového o J.
E. Purkyňovi, ale celý následující den se pak představitelé jednotlivých medicínských oborů v Lékařském domě zamýšleli nad tím, kam jejich obor směřuje. To bylo velmi zajímavé. Ohlasy na knihu jsou také velmi pozitivní a kromě toho, že ji obdrželi účastníci sjezdu, ji využíváme k reprezentačním účelům.

Jste tedy spokojen, jak se pod vaším vedením vyvíjí Česká lékařská společnost?

Nechali jsme si s podporou AIFP udělat analýzu od firmy Ernst and Young a byl jsem mile překvapen, že nás lékaři hodnotí vesměs kladně. V čem bychom se jistě mohli zlepšit, jsou naše kontakty s regionálním zdravotnictvím. Je škoda, že v mnoha městech zanikly spolky lékařů. Naopak jsou města, kde fungují dobře – například v Plzni, Uherském Hradišti, Zlíně ale i jinde. Pokud bude zájem o vznik nových spolků a spolupráci, rádi aktivity podpoříme.
Děkuji za rozhovor

Vidím nedostatky v informovanosti pacientů o nemocech a léčbě

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA

Od 2015 je předsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně * Od 2001 je přednostou III. interní kliniky – kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN, kde působí již od roku 1981, vede také ambulanci pro obezitu, diabetes a metabolická onemocnění * V letech 1993–2005 byl proděkanem a poté děkanem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy * Je členem vědecké rady 1. LF UK, loni byl jmenován členem vědecké rady MZ ČR * Od roku 1990 se zaměřuje na výzkum v oblasti metabolické péče, informatiky, diabetologie a obezitologie a hormonálních regulací * Byl řešitelem cca 10 klinických studií z oblasti diabetologie, obezitologie a metabolických onemocnění * Je školitelem v Oborové radě fyziologie a členem Oborové rady Biofyzika, předsedou oborové rady Biomedicínská informatika * Aktivně se účastnil více než 100 zahraničních kongresů * Je držitelem četných ocenění (medaile UK a 1. LF k 650. výročí UK, pamětní Sylabova medaile Svaz diabetiků, stříbrná a zlatá medaile UK, Felberova medaile ČVUT 1. stupně, medaile lékařských fakult UK Plzeň a UKom v Martině). **

Ohodnoťte tento článek!