Trendem je individualizovaná léčba, která jde za pacientem

Určitou daní za pokrok v moderní léčbě civilizačních onemocnění je, že se pacienti dožívají komplikací chorob, mezi něž patří i chronické selhání ledvin. Moderní léčebné postupy současně umožňují, aby pacient obdržel léčbu na míru. V nefrologii stejně jako v jiných oborech platí, že včasný záchyt onemocnění dává šanci na lepší kvalitu života. Co je důležité pro správnou diagnózu a léčbu, jsme se zeptali MUDr. Vladimíra Vojance, vedoucího lékaře dialyzačního střediska Praha – Bulovka.

Myslí praktičtí lékaři dostatečně na onemocnění ledvin?

Problém nevidím ani tak v tom, že by na onemocnění nemysleli, spíš je třeba se dohodnout na určitých parametrech a hodnotách vyšetření, které by měly vést k odeslání pacienta do nefrologické ambulance. Nefrolog totiž lépe vyhodnotí jednotlivé odchylky, stanoví diagnózu a nastaví léčbu. Další sledování pak může probíhat opět v ordinaci praktického lékaře. Snížená funkce ledvin trápí mnoho pacientů, zejména se pak týká těch starších. Důležité je, aby byly jejich hodnoty správně interpretovány. Stejně tak je důležité nepřehlédnout onemocnění, které by mohlo funkci ledvin zhoršovat. Týká se to například hypertenze, kterou je třeba adekvátně léčit.

Stačí pro záchyt ledvinových onemocnění běžné preventivní prohlídky?

Ano. Jsou však rizikové skupiny pacientů, kde je třeba na vznikající onemocnění více myslet. Mezi rizikové faktory patří věk nad 50 let, hypertenze a diabetes mellitus. Na možné postižení ledvin pak ukazuje zvýšená hodnota kreatininu a urey v krvi, dále přítomnost proteinurie či hematurie. Záchyt těchto parametrů by měl vždy vést k podrobnějšímu nefrologickému vyšetření, léčbě a sledování.

Uvádí se, že výskyt onemocnění ledvin stoupá. Hraje v tom roli stárnutí populace?

Samozřejmě, že se stárnutím populace přibývá civilizačních onemocnění. Díky moderní léčbě se pacienti s kompenzovaným diabetem či hypertenzí dožívají vyššího věku, ale také komplikací svých chorob, jako je právě chronické onemocnění ledvin.

Liší se přístup k nemocem ledvin u mladších jedinců a starých pacientů?

K pacientům přistupujeme vždy individuálně. Při výběru léčby zvažujeme kvalitu jejich života a přihlížíme k tomu, zda určitá zátěžová vyšetření budou mít přínos ve smyslu následné léčby a zlepšení stavu pacienta. Nemá smysl je provádět jen pro potvrzení diagnózy nebo proto, že to patří do obvyklého diagnostického postupu. V úvahu bereme také fakt, že starší senioři často užívají velké množství léků, a tedy není vždy vhodné léčit je intenzivně a přidávat jim další zatěžující farmaka.

Změnil se v posledních letech přístup k léčbě pacientů s chronickým onemocněním ledvin ve smyslu indikace k dialýze, transplantaci či konzervativní léčbě?

Zásadní kontraindikací dialýzy při selhání ledvin je odmítnutí ze strany pacienta a velmi pokročilé nádorové onemocnění. Při zvažování, kdy zahájit dialyzační léčbu u ostatních, zejména u starších pacientů, jsme v současnosti o něco konzervativnější než dříve. Při znalosti vývoje renálních parametrů pacienta často vyčkáváme, neboť studie ukazují, že konzervativní přístup, zahrnující dietní a farmakologická opatření, je srovnatelný s léčbou dialyzační. Výhodou jsou i dostupné léčebné postupy, jako je peritoneální dialýza, kterou lze provádět v domácím prostředí, nebo domácí hemodialýza. Trendem dialyzační léčby obecně je jít za pacientem. Podmínkou však je, aby nemocný dobře spolupracoval.

Ohodnoťte tento článek!