Třetí Béčko v ředitelském křesle a miliarda, kterou nikdo nehlídá

Martin Beneš.

Měsíc únor je v sudých rocích pro ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) velmi rizikový. Minimálně tedy pro poslední dva ředitele.

V roce 2012 odvolal ministr Heger tehdejšího ředitele SÚKL Martina Beneše. Důvody pro odvolání nijak nekonkretizoval, ale v médiích se spekulovalo o pomalém průběhu revizí úhrad léčiv a také o problémech s centrálním úložištěm elektronických receptů a o podivném financování IT zakázek.

Méně často byla zmiňována nedostatečná ochrana osobních a citlivých dat pacientů, respektive absence souhlasu k jejich shromažďování. S nějakými souhlasy si ředitel Beneš ostatně hlavu nedělal, za což mu (respektive SÚKLu) Úřad pro ochranu osobních údajů vyměřil pokutu 2,3 milionu korun. Ani pokuta pravděpodobně nebyla důvodem k odvolání.

Jednou z posledních kapek, kterými přetekl pohár trpělivosti ministra Hegera, byla urputná snaha ředitele Beneše za každou cenu prolobbovat změny zákona o léčivech, tak trochu proti vůli a snaze ministerstva. Tenkrát je ve zdravotním výboru načetl poslanec Šnajdr, se kterým byl pan ředitel Beneš „zadobře“ už z doby jeho náměstkování na ministerstvu, tedy z doby, kdy se velké peníze rozdělovaly právě na IT zakázku na vybudování centrálního úložiště.

Rozpoznatelný rukopis

V roce 2014, shodou okolností také v únoru, odvolal ministr Němeček z funkce ředitele SÚKL Pavla Březovského. Zveřejněné důvody prakticky totožné – pomalá rychlost revizí, neplnění termínů a podivnosti při financování aktivit SÚKL. Ale to jsou bolesti, které „trápí“ SÚKL dávno, skutečné důvody zřejmě zůstanou v rovině spekulací.

Možná – a to je ryzí spekulace -k odvolání Pavla Březovského přispěla i návštěva Marka Šnajdra na SÚKL v prosinci loňského roku. Trochu prý se neshodli ohledně Šnajdrovy intervence k řešení IT zakázek. A ke spekulativním odpovědím svádí i návrat Martina Beneše do středu dění kolem lékové politiky, i když v trochu jiné roli. Vrabci na střeše – ale hlavně sám Martin Beneš – už vykřikují do světa, že jeho dalším angažmá bude role poradce pro lékovou politiku na ministerstvu zdravotnictví. A je to celkem logické, protože jeho rukopis byl patrný z vyjádření, jimiž se současný ministr Němeček prezentoval před a po volbách 2013.

Apoštol svaté verze elektronizace

Novým ředitelem SÚKL je Zdeněk Blahuta, kterého ministr uvedl do funkce jako člověka se selským rozumem, doposud nesvázaného s touto institucí. Jenže selský rozum bude muset stačit, s tou neprovázaností to totiž není úplně tak, jak pan ministr prezentuje. Když v roce 2010 Zdeněk Blahuta prodal obě lékárny (jednu řetězci Dr. Max), ztratil díky tomu také angažmá v jednom z virtuálních řetězců lékáren a oslabila i jeho pozice v představenstvu České lékárnické komory, kam nastoupil z pozice náhradníka v dubnu 2010. Nabídku Martina Beneše přijal už v srpnu 2010 a v září nastoupil na SÚKL, kde jako apoštol svaté verze Benešovy elektronizace projížděl republikou s krásnou prezentací budoucích výhod elektronického předpisu.

A právě „přátelství“ s Martinem Benešem je možná pravý důvod jeho současného jmenování. Protislužbou je zatím zprostředkované vyřizování si účtů s partou ministerských úředníků, které Beneš nerad a kteří se tak trochu hamižně v mezidobí přesunuli z ministerstva na SÚKL. Asi by ale nevydrželi o moc déle ani na ministerstvu, kam se personální čistka dozorovaná „poradcem“ Benešem přesune hned po vyčištění SÚKL. Pokud se tomuto „poradci“ podaří nepatrně ovlivnit i personální výměnu na ministerském odboru farmacie, stane se odvolací řízení proti rozhodnutím SÚKL spíše parodií.

Pavel Březovský.

Strom poznáš po ovoci

Jako první, hned po odvolání náměstků a řady dalších pracovníků z ministerské party, oznámil ředitel Blahuta provedení forenzního auditu k nakládání s veřejnými prostředky. Jestli má ještě jiná zadání, například vhodně interpretovat obvinění vytvořená týmem odvolaného ředitele Březovského proti bývalému řediteli Benešovi, se nejspíš nikdy nedozvíme. Ale bude platit více než jindy Matoušovo: „Stromy poznáš po ovoci, lidi podle skutků.“ Asi nebude tak statečný, aby zveřejnil výsledky podobného auditu, jaký na jaře minulého roku ukázal, jak nezodpovědně nakládal s veřejnými prostředky bývalý ředitel Beneš. Rád bych si totiž potvrdil hypotézu, že Martin Beneš svým přístupem, kdy neplatil licenční poplatky za databázový systém Oracle, plánovaně a cíleně vystavil SÚKL do prakticky výhradní závislosti na jednom dodavateli IT řešení – Vítkovice IT Solutions.

Jenže on možná žádný audit nakládání s veřejnými prostředky neprokáže nic zajímavého, možná milion sem, milion tam. To důležité, kvůli čemu se kolem SÚKL vedou takové tanečky, totiž tak nějak náhodou veřejné prostředky nejsou. Nejde o nic jiného než o 600-700 milionů korun, které SÚKL inkasuje jako náklady na úhradu řízení a neodvádí je do státního rozpočtu. Jestli -nebo lépe až – SÚKL po schválení novely zákona o zdravotnických prostředcích začne vybírat poplatky za úkony související s těmito prostředky, naroste částka „neveřejných“ financí na SÚKL na více než miliardu korun ročně. A miliarda korun, kterou nikdo nehlídá, pro tu už se vyplatí dosadit na SÚKL poslušného a ještě poslušnějšího ředitele.

Ohodnoťte tento článek!