Tucet evergreenů českého zdravotnictví

Když před čtrnácti lety vyšel sborník „Zpráva o léčení českého zdravotnictví aneb Zdravotnická reforma včera, dnes a zítra“, bylo z jeho názvu patrné, že jde o vděčné a nevyčerpatelné téma.

Už tehdy jsme si z toho minimálního postupu vpřed dělali legraci. Vydrželo nám to dodnes a tehdejší klíčová slova znějí pořád stejně nadčasově. Z jednoho jediného důvodu – v českém zdravotnictví se toho sice událo hodně, ale z tehdy identifikovaných koncepčních otázek „k řešení“ se nevyřešilo nic. Jsou to evergreeny českého zdravotnictví, snad jen s tím rozdílem, že o nějakém „reformním drajvu“ dnes nemůže být ani řeči.

1. Jasné vymezení role státu, zdravotních pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče

V této oblasti nadále panuje velkolepý zmatek; ministerstvo zdravotnictví v podstatě funguje jako ústřední orgán zdravotnické lobby ve vztahu k ministerstvu financí v boji o přísun peněz „do systému“.

2. Posílení odpovědnosti zdravotních pojišťoven jako nákupčích péče

O tom, že by snad zdravotní pojišťovny sehrály nějakou důstojnou roli, se již ani nehovoří, neboť převaha poskytovatelů nad zdravotními pojišťovnami je jednoznačná a má tendenci se zvyšovat.

3. Možnost volby zdravotně pojistných plánů

O tom, že by pojišťovny mohly nějak diferencovat svůj pojistný produkt a kromě základního plánu mohly nabízet i něco levnějšího (například díky gatekeepingu praktickým lékařem) a něco dražšího (například zahrnutím nadstandardu při hospitalizaci), se snad už ani nemluví.

4. Odstranění konfliktu zájmů ministerstva zdravotnictví jako zřizovatele fakultních nemocnic a regulátora

Viděl jste někdo gramotný návrh jak odstátnit univerzitní nemocnice a dát jim nějaký stabilní vícezdrojový finanční model?

5. Zavedení elektronického receptu a sdílení elektronických zdravotních záznamů

eHealth byl, je a bude hudbou budoucnosti. I osoby se základním vzděláním sice umějí v Česku používat smartphone, nicméně zanechávání elektronické stopy ve zdravotnictví je pořád stejně nežádoucí.

6. Optimalizace sítě ambulantních zařízení

Jak chcete optimalizovat, když nemáte ani výkonnostní metriku, ani samostatnou obchodní politiku pojišťoven?

7. Optimalizace sítě akutní lůžkové péče a zavedení úhrady na bázi DRG

Od nějakého transparentního úhradového mechanismu v nemocnicích jsme se spíše vzdálili – restartu DRG navzdory. Není-li úhradová transparence, těžko může být nějaká legitimní debata o optimalizaci. Navíc se periodicky opakuje snaha „zacementovat“ existující síť poskytovatelů vlastněných státem či kraji prostřednictvím „neziskových nemocnic“, jejichž ztráty bude sanovat stát (i těch krajských).

8. Koordinace péče o chronicky nemocné

Nemáte-li třetí vrstvu přerozdělení zohledňující náklady na péči o chroniky a motivační nástroje pro lepší adherenci ze strany pacientů a poskytovatelů, co a jak byste koordinovali?

9. Regulace poptávky po zdravotní péči prostřednictvím poplatků

Byly zavedeny a zrušeny. A politické náklady na zavedení i těch nesporných (za lůžkoden, například) budou ještě více prohibitivní.

10. Motivace pojištěnce ke zdravému životnímu stylu, dodržování plánu léčby a využívání preventivních prohlídek; posílení role praktického lékaře

Motivace v této oblasti, ať již v podobě bonusů či negativní v podobě přirážek a sankcí, samozřejmě neexistují, a to se o nich psalo už za ministryně Součkové, blahé paměti. O koordinační roli praktických lékařů nehovořme, bylo by to poněkud trapné (bez elektronického sdílení zdravotních záznamů a ekonomických nástrojů to ani nejde).

11. Definování standardu a nadstandardu

Po nesmělém začátku přišel brzy konec, další příklad politizování v podstatě dobře zvládnutelného problému.

12. Zavedení komerčního připojištění

Na co chcete zavést komerční pojištění, když nemáte definovaný nadstandard? Místo vícezdrojového financování (rozumná míra spoluúčasti a komerční připojištění) a zlepšení ekonomické motivace k hospodárnému využívání zdrojů (úhradovými mechanismy, optimalizací sítě a snížením vysokých fixních nákladů, například) se celá reformní agenda scvrkla na zjednodušení vzdělávání a zvyšování mezd a platů. Dokud bude trvat současná konjuktura, půjde požadavky zdravotnictví saturovat relativně dobře. Jenže ty evergreeny zároveň představují docela zásadní problémy, bez jejichž řešení nelze absorbovat moderní medicínu a zároveň udržet finanční stabilitu celého systému zdravotnictví. Poznáme to, až přijde příští periodické období sucha.

O autorovi| Miroslav Zámečník (autor je komentátorem týdeníku Euro)

Ohodnoťte tento článek!