„V oblasti vývoje umělé inteligence hrozí, že nám ujede vlak,” popisuje v rozhovoru

Petr Šrámek

Český podnikatel Petr Šrámek věří, že věda a technologie mohou pomoci lidstvu dosáhnout nové, lepší úrovně existence. Po 27 letech úspěšné podnikatelské kariéry v oblasti informačních technologií založil AI Startup Incubator, jehož cílem je vybrat ty nejlepší nápady a projekty využívající umělé inteligence a připravit je pro globální trh.

Můžete se čtenářům blíže představit?

Ačkoli nemám zdravotnický nebo medicínský background, odjakživa mě zajímal průnik takzvaných exponenciálních technologií čili technologií, které se rozvíjejí se zrychlující tendencí. Konkrétně se pohybuji v oblasti průniku umělé inteligence, neurověd a zdraví – oblastí, které mohou zlepšit a prodloužit délku aktivního života. Díky těmto zájmům se mi podařilo navázat skvělé kontakty. Dostal jsem se do spojení s organizací Singularity University, Peterem Diamandisem a širokým okruhem dalších lidí. Singularity University zde v Praze v březnu pořádala historicky první summit. V loňském roce se pak konal v San Diegu summit Exponencial medicine, zaměřený přímo na pokroky v medicíně.

Co je smyslem těchto setkání?

Cílem je propojovat podnikatele a odborníky z celého světa a podporovat startupy nebo rozvoj projektů soukromých firem. Filosofie tohoto počínání vychází ze skutečnosti, že v současném světě je vědecko-technologický pokrok tlačen především soukromými iniciativami. Příkladem může být SpaceX Elona Muska v kosmonautice, kde se ukazuje, že s menšími soukromými prostředky lze v kratším čase docílit většího pokroku. Podobně to vypadá i v oblasti biomedicíny a longevity. Právě summit Exponencial medicine byl zaměřen na prezentaci exponenciálních technologií v medicíně. Mám-li uvést příklady, jednalo se třeba o technologie založené na EEG biofeedbacku nebo o technologie umožňující virovou a bakteriální analýzu lidského mikrobiomu. Připadá mi, že česká lékařská veřejnost do podobných aktivit zatím moc zapojena není… Lékařské prostředí u nás je konzervativní. Myslím, že zde panuje přesvědčení, že průlomové věci nelze realizovat prostřednictvím soukromé iniciativy. Spíše se očekává, že významnější objevy se odehrají s pomocí velkých dotačních programů. Je to velký kontrast ve srovnání s USA, ale i s některými západními státy, zejména Anglií. Peter Diamandis se však snaží motivovat a edukovat podnikatele na celém světě, aby se nebáli přijímat větší výzvy. Říká se tomu „moon shots“ – projekty, které mají za cíl zlepšení ne třeba o deset procent, ale o desetinásobek. V ČR panuje určitý rozštěp odborníků, uznávajících jen tzv. EBM postupy, nebo i alternativní metody. I řada experimentálních metod je vnímána jako alternativa.

Jsou aktivity, o nichž hovoříte, vnímány českou akademickou sférou jako důvěryhodné a vědecké?

Většina aktivit, o nichž se hovoří na summitech, nejsou z oblasti tzv. alternativy. Jsou založené na vědeckém pokroku a podložené seriózními publikacemi. Problém vidím spíš v tom, že mnoho lidí má tendenci setrvávat v jakémsi status quo. To se projevuje nejvíc v oficiálních institucích. Naproti tomu já zde zastupuji podnikatelský inkubátor, který hledá aplikace umělé inteligence v různých oborech, včetně medicíny. Ukazuje se však, že spolupráce s institucemi se nám daří spíše prostřednictvím konkrétních lidí, ať už z odborných ústavů nebo univerzit, kteří vidí, že jejich práci lze posunout dál rychleji s námi než přes oficiální kanály. V oblasti neurověd spolupracujeme například s dr. Filipem Španielem z NÚDZ, komunikujeme také se zástupci 1. LF UK. Větší spolupráce probíhá na mezinárodní úrovni s několika evropskými a americkými institucemi. Mám-li jmenovat příklady projektů, pak vyhodnocujeme například projekty pro počítačovou detekci rakovinných buněk nebo využití neuronových sítí pro diagnostiku vývojových poruch řeči u dětí. Naším cílem je vývoj podobných aplikací a dalších nástrojů, které budou praktické a široce použitelné. Konference Abundance slibuje během 15 až 20 let vymoženosti, jako jsou prodloužení věku, zlepšení imunitního systému pomocí nanorobotů či implantáty pro vylepšení kognitivních funkcí.

Opravdu můžeme očekávat takový skok?

Člověk podobné zprávy vnímá optikou populárních časopisů, kde se takové články vyskytují už léta. Pak ale na konferenci poznáte firmu, která podobné technologie již nabízí, jen jsou prozatím příliš drahé a nelze je plošně využívat, případně nejsou ukončené klinické testy. Vezměte si však, jak to bylo s mobilním telefonem. První mobily si mohlo dovolit pár bohatých lidí. Dnes ho vlastní i v poslední africké vesnici, kde nemají ani základní infrastrukturu. Podobný osud čeká většinu exponenciálních technologií. Cena klesá, masová produkce roste. Již dnes má několik lidí neuroimplantáty, které zlepšují krátkodobou paměť a kognitivní funkce. Ale pro řadu lidí je obtížné si představit tu exponenciálu. My máme tendenci v každém okamžiku extrapolovat lineární vývoj. Extrapolovat tu zrychlující se dynamiku, to je schopen málokdo. Když vidíte nějakou novou převratnou technologii, musíte si uvědomit, že její vývoj trval dvacet třicet let, jen to nebylo vidět. Zdá se, že tady vznikne nějaká „superinteligentní elita“.

Lze nějak zaručit, že se bude angažovat ve prospěch lidstva a nebude hromadit bohatství pro sebe?

Jak jsem měl možnost poznat lidi kolem Petera Diamandise a celkové dění, mám pocit, že se jim daří skloubit lidský pozitivní přístup s obchodní stránkou. Jak jednou Diamandis prohlásil, největší problémy lidstva jsou zároveň největšími obchodními příležitostmi. Tím není myšleno, že se má na těch problémech v první řadě vydělat, ale že realizovat obchodní příležitost lze jen tak, že se lidem pomůže. Samozřejmě existuje koncentrace moci a bohatství do menšiny vládnoucích elit, ale jedná se o staré kapitály, jako jsou ropa či strojírenství, což jsou oblasti, které se dnes otřásají v základech. Naproti tomu podnikání v nových technologiích má hodně pozitivního náboje.

Rodí se tedy nová světová filantropní elita?

Já jsem o tom přesvědčen. Je to o pozitivním přístupu ke světu. Vypadá to, že nebude problém s materiálním zabezpečením lidstva. Nebude problém s vodou. To všechno jsou problémy technologicky řešitelné. Ve správné kombinaci se správnými cíli mohou nové technologie řešit globální problémy lidstva. Ale samozřejmě půjde i o to, jakým způsobem to budou určité skupiny lidí vnímat a snažit se to využít či zneužít. Současné masové ovlivnění volebních preferencí pomocí internetových médií je jen zlomek toho, co bude možné v budoucnu. Jsou tu nová rizika, která se začnou v brzké době projevovat.

V materiálech ke konferenci Abundance se uvádí, že máme v brzké době očekávat takový skok, jaký můžeme přirovnat k nástupu Google nebo Facebooku. Je na to ale společnost připravená?

Máte pravdu, že lidé na to připraveni nejsou. Je velmi těžké udržet krok s tak rychlým vývojem, a to i v případě, že vývoj sledujete. Většina lidí toho nebude schopná, a proto bude docházet ke zvyšujícím se sociálním tlakům. Logicky se vyčlení některé skupiny obyvatel. Tím se dostáváme k jednomu z našich primárních cílů v oblasti vývoje umělé inteligence. Chceme vytvářet technologie, které budou pomáhat. Člověk v proudu změn potřebuje někoho, o koho se může opřít. Takových lidí nebude dostatek. Technologie budou danou funkci zčásti zastávat. Může se to týkat péče o seniory, mentálně handicapované. Uvedu jednoduchý případ. Existují digitální roboti pro autisty. Ukázalo se, že jsou to ideální partneři pro komunikaci – autista se může zeptat 150x robota na tutéž věc a robot mu v klidu 150x odpoví. Existují také technologie, které pomáhají v oblasti duševních poruch. Příkladem může být woebot – robot, který s vámi komunikuje v rámci mobilní aplikace a je zaměřen především na podporu mladých lidí trpících depresí či pocity méněcennosti. Na podkladě kognitivně behaviorálních metod s vámi dokáže být v každodenní interakci a zdůrazňováním pozitivních stránek vás podporuje. Obecně se však řítíme do hodně obtížného období, a tak jak technologie na jedné straně nůžky rozevírá, musíme ji umět využít tak, aby nám pomohla toto období překlenout. V té souvislosti se hovoří o hrozbě spojené s nástupem superinteligence.

Můžete vysvětlit rozdíl mezi umělou inteligencí a superinteligencí a proč se jí máme obávat?

Umělá inteligence je široký pojem. Pod její rámec spadají i třeba dnešní smartphony. Ty jsou výkonnější než člověk, ale jen v úzkém pásmu funkcí. Nazývají se také artificial narrow intelligence. Jinak je definována artificial general intelligence, to je inteligence počítačového algoritmu, který má podobné vlastnosti jako lidský mozek, je schopen se učit a porozumět prakticky čemukoliv. To je něco, co zatím neexistuje, ale v dané oblasti probíhá intenzivní vývoj k jeho vzniku. Předpokládá se, že v brzké době dojde k překonání Turingova testu. Znamená to prokázání toho, že chování a komunikace daného algoritmu je nerozpoznatelné od chování člověka. V tomto momentě se uplatní exponenciály, o nichž jsem se zmínil. Technologie, které budou mít dané schopnosti, budou stavět na neustále se zrychlujícím hardwaru. Jestliže se takový algoritmus naučí sám sebe zdokonalovat, dostane se na tu rychlou fázi exponenciály a nikdo nevíme, co se stane. Existují pro to různá přirovnání typu „jestliže jste do této chvíle nevěřili v boha, tímto bůh vznikne“. Na čem se však odborníci shodují, je to, že není jisté, zda člověk dokáže tento moment zaznamenat. Shoda není ani v tom, kdy moment nastane. Výhledy jsou od roku 2030 až někam do příštího století a někteří si myslí, že k tomu nedojde nikdy.

Mohla by superinteligence získat i schopnost cítit a rozhodovat se, zda se postavit na stranu dobra?

Pod superinteligencí bychom si neměli představovat nějaký stroj typu Terminátor. Na to, zda bude vůči lidstvu přátelsky nakloněná, či nepřátelská, jsou různé názory. Předpokládáme však, že pokud se podaří budoucí superinteligenci vtisknout základy etických pravidel, je vyšší pravděpodobnost, že vůči nám bude vstřícná. Existují určitá pravidla pro vytváření nových algoritmů, aby to nevedlo v budoucnosti k něčemu negativnímu. Pak je zde větev odborníků z oblasti neurověd, kteří tvrdí, že superinteligenci nesmíme dovolit, aby vznikla paralelně vedle nás, ale musíme ji využít k vlastnímu zdokonalení tak, abychom jí stačili. Podle nich by mělo dojít k prolnutí člověka a umělé inteligence. Hovoříme o takzvané singularitě.

Budeme si moci například zvyšovat IQ?

Takové metody již existují. Využívá se při nich například ovlivnění mozku pomocí magnetického pole, tzv. transkraniální magnetická stimulace. Metoda je sice známá již delší dobu a při ručním provádění je velmi nebezpečná. S využitím umělé inteligence jsme však schopni dosahovat daleko přesnějších výsledků. Zmínil jsem také možnost zvyšování kognitivních procesů pomocí neuroimplantátů. Podobné techniky se navzájem umocňují a doplňují. Určitou překážkou je, že mnoho současných technologií funguje přes naše smysly. Ve chvíli, kdy budou schopny komunikovat s mozkem na podkladě užšího propojení, bude nejspíš obtížné rozlišit, kde končí člověk a začíná technologie. Lidé budou více propojeni s digitálním světem. Ve vzdálené budoucnosti se mluví o tzv. „uploadu“.

Jak podle vás vývoj v oblasti umělé inteligence změní medicínu?

Určitě se brzy odehrají zásadní věci v oblasti longevity. Už dnes se daří pomocí umělé inteligence objasňovat různé procesy v lidském těle a hledat souvislosti, které člověk nemá šanci odhalit. Tím získáváme schopnost opravdu personalizované medicíny. Dochází také ke konvergenci empirických či alternativních a vědeckých metod. Objevují se vysvětlení pro různé tradiční metody, jako třeba akupunktura, kde se například ukazuje, že dochází k ovlivnění kmenových buněk. Předpokládám, že širší využití technologií umělé inteligence a stále lepších zobrazovacích technologií bude mít za následek zdravější populaci. Publikace převratných poznatků se neustále zrychluje. Mohou se na vás obrátit čeští vědci nebo lékaři, pokud budou mít zajímavý nápad? Samozřejmě. Jsme otevřeni nezávazné diskusi a můžeme pomoci, aby konkrétní podnikatelský nápad vůbec vznikl. Chtěl bych tímto apelovat na všechny, ať se nebojí přijít. Protože jinak nám v České republice ujede vlak. Už dnes jsou na mezinárodních konferencích zastoupeni z více než poloviny Asiati. V Číně vkládají do vývoje umělé inteligence miliardy dolarů. Takže už to není o tom, kde v tom vlaku pojedeme, ale zda máme vůbec šanci ho chytit.

**

Superinteligenci je třeba vtisknout etická pravidla. Petr Šrámek * podnikatel, mentor a popularizátor umělé inteligence * v září 2017 založil AI Startup Incubator, který stojí na propracovaném modelu spolupráce investorů a inovátorů * je spoluzakladatelem Platformy umělé inteligence při Svazu průmyslu České republiky * je členem organizace Petera Diamandise Abundance 360 Digital

O autorovi| MUDr. Andrea Skálová, foto: archiv Petra Šrámka a Tomáše Vlacha

Ohodnoťte tento článek!