Ve zdravotnictví si můžete vybrat

Hovoříme s přednostou III. interní kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice Praha a předsedou České lékařské společnosti J. E. Purkyně prof. MUDr. Štěpánem Svačinou, DrSc., MBA.

Co pro vás jako lékaře znamená zdravotní sestra?

Zdravotní sestra je stejně důležitá součást zdravotnictví jako lékař. Kdysi sestry vykonávaly práci, která byla hodně rutinní a málo invenční. Postupně se sesterské povolání stalo stejně složitým a komplikovaným, vyžadujícím trvalé studium a inovaci znalostí a postupů, jako povolání lékaře. Dnes obě povolání fungují společně a doplňují se. Zásadní rozdíl mezi námi byl ale vždycky v přípravě. Sestra je po zaškolení (pod vedením staniční sestry) ihned schopna docela dobře pracovat. Čerstvý absolvent medicíny není schopen samostatné činnosti. Je to teoreticky připravený pracovník, ale zatím neschopný samostatné praxe.

Říká se, že ošetřovatelství je poslání. Není brzy se pro ně rozhodnout v patnácti?

Je to relativní, povolání lékaře je taky poslání. Obě tato povolání jsou neobyčejně divergentní. Po studiu medicíny si lékař může vybrat obor, kde chce pracovat. Uzavřený a nekomunikativní člověk si vybere třeba patologii, radiologii či laboratorní obory, kde nepřichází moc do styku s veřejností. Jsou ale lékařská povolání, která jsou založena na obrovské komunikaci. I sestra má na začátku praxe možnost široké volby. Existují i pracoviště, kde se s pacientem skoro vůbec nebavíte, protože není pořádně při vědomí. Některá sesterská povolání jsou spíše úřednická a jiná zase hodně praktická. V určitých povoláních vám volba učiněná v patnácti letech determinuje celý život. V povolání lékaře či sestry máte možnost si vybrat obor, který se vám líbí a pro který máte psychické předpoklady. Je rozdíl dělat sestru u praktického lékaře, u psychiatra nebo na interním oddělení nemocnice. Ošetřovatelství je dobrá volba pro někoho, kdo není rozhodnut, co přesně by chtěl v životě dělat.

Je sesterské povolání perspektivní?

Dnešní společnost je složitá a nepochybně bude procházet krizemi. Cokoliv si v životě zvolíte jako povolání, průmyslové či obchodní aktivity, je v zásadě ohroženo, všude hrozí nezaměstnanost. Stonat ale lidé budou vždycky. I když se některá onemocnění stávají vyléčitelnými, objevují se další. Myslím, že kdo si zvolí práci ve zdravotnictví, má naprostou jistotu zaměstnání pro příštích padesát let. Je trochu nešťastné hodnotit povolání lékaře či sestry z hlediska současného stavu, neboť dnes je mzdově podhodnoceno, ale protože jsme součástí Evropské unie, tento stav nemůže být setrvalý. Ukazuje se, že kliniky nemají sestry právě z těchto důvodů a kvůli uzavřeným oddělením jsou ohroženi pacienti někdy v celých okresech. Tato oblast tedy nutně musí projít mzdovým vývojem.

Proč je podle vás málo sester?

Dnešní vysoké školy zaměřující se na ošetřovatelství se do značné míry staly něčím podobným, jako jsou pedagogické fakulty. Pedagogická fakulta je škola s praktickou výukou, která stát něco stojí, a dvě třetiny absolventů pak nejdou dělat učitele, ale uplatní se jinde. Dělají vlastně něco, k čemu nejsou vyškoleni. A sestry při vysokoškolské přípravě také získávají kvantum teoretických znalostí typu psychologie, komunikace a podobně, takže po získání bakaláře či magistra mohou odejít do jiného oboru mimo zdravotnictví. Společnost se s touto situací zatím nedokáže vypořádat. Učitelé jsou málo placeni, je jich nedostatek a tak se rekvalifikují lidé, kteří nemají pedagogické vzdělání. Pro ošetřovatelství se člověk rozhoduje v patnácti letech. Později třeba zjistí, že mu vadí krev, že nemá k tomu povolání ten pravý vztah, a uvědomí si možnosti, které mu skýtá jeho vzdělání v oblasti komunikace a psychologie, tak logicky jde dělat něco jiného a za více peněz. A to jsou sestry, které nakonec ve zdravotnictví chybějí.

Jaké charakterové vlastnosti by sestra měla mít?

Především by měla být slušným člověkem se smyslem pro kolektivní práci. V týmové práci nemůžete podvádět, a to se týká jakéhokoliv zdravotnického kolektivu.

Co byste sestrám nejvíce přál?

Určitě peníze. Já si ale myslím, že se dočkají, protože současná situace není udržitelná. Bude-li se EU vyvíjet tak, jak se vyvíjí, je naprosto vyloučeno, aby v těchto povoláních byly tak zásadní mzdové rozdíly jako nyní. Když si představíte, že dobře vyškolená sestra, která pracuje na oddělení operačního oboru nemocnice nebo je ve vedoucí funkci, odejde do Rakouska, kde poskytuje home care jednotlivci, je jasné, že systém je špatně nastaven. Nebo když je tato práce hned za hranicemi republiky zaplacená líp, než je práce intenzivní sestry u nás, je to rovněž špatně. Dnes jsou všeobecně známy výše mzdy v sousedním Německu či Rakousku a víme, jaké jsou i u nás. Existují zdravotnická zařízení, která kromě zdravotní péče vyvíjejí ještě další činnost, třeba zpracování krevních derivátů. A prostředky získanými z této činnosti dotují práci sester, které pak mají nesrovnatelně vyšší mzdy než na pracovištích, která takovou možnost nemají. Taková situace rozkládá zdravotnická zařízení stejné úrovně. Z hlediska sestry jde o stejně kvalifikovanou práci, pouze za odměňováním stojí jiné zdroje.

Vzpomínáte na nějakou sestřičku, která zanechala ve vašem životě stopu?

Pamatuju Martu Staňkovou, která původně pracovala u nás na klinice. My se už od dob, kdy jsem pracoval jako mladý sekundář na jednotce intenzivní péče, dodnes scházíme v restauraci nebo jdeme na výlet. Je zajímavé pozorovat, jak se kolektivy na jipce generačně obměnily. Pamatuju si spoustu sester a nejvíc staniční, které byly naprostým základem. Myslím, že když sestra nastoupí do praxe, určitě je pro ni cílem dosáhnout určitého postu, třeba staniční sestry, což je jedno z nejhezčích zdravotnických povolání.

Je jasné, že se lékaři bez sester nemohou obejít…

Jeden z velkých problémů je, že se lékařské a sesterské povolání v posledních pěti deseti letech hodně separovala. Za nesmyslné třeba považuji vedení sesterské dokumentace v té formě, do jaké byla v posledních letech dovedena. Je správné, že sestry do ní zapisují různé ošetřovatelské diagnózy, tyto údaje ale nepatří do zvláštních papírů. Pacient je jeden a denní dekurz musí zcela nutně obsahovat společné informace pro celý léčebný proces. Je to týmová práce a příliš velká separace sester od lékařů tomu škodí. Taková situace může být pro pacienta nebezpečná. Zcela jistě je správné, aby dokumentace byla jedna. Může být z poloviny psaná sestrami, které tam zapisují důležité postupy týkající se léčebného postupu a diagnostického procesu.

Práce sestry u lůžka je fyzicky i psychicky náročná…

V současných podmínkách pořád ještě ano. Psychicky by tak náročná být nemusela, člověk se na stresové situace adaptuje, nebo si najde jiný zdravotnický obor. V ordinaci praktického lékaře musíte komunikovat, ale neteče tam krev a neumírají lidé. Sestra na intenzivní péči musí být člověkem určitého typu. Příčina syndromu vyhoření je, podle mě, ve špatné organizaci práce. Jsou lidé, které adrenalinová práce baví a nabíjí je. Existují třeba asistentky generálního ředitele, děkana fakulty nebo u nás na klinice. Ty musí být připraveny na to, že tam každých pět minut někdo otevře dveře. Nebo třeba filmové štáby, kde také pracují lidé, které baví různorodost práce, aby se pořád něco dělo. A takoví lidé se na intenzivní péči uplatní, jsou tam rádi a práci dělají dobře. Člověk, který je introvertní a který se na to primárně nehodí, by tam byl nešťastný. Ale ve zdravotnictví má vždycky volbu najít si práci, která mu bude sedět.

Ohodnoťte tento článek!