Věřím v pozitivitu a kýžený výsledek

Hovoříme s předsedou Profesní a odborové unie zdravotnických pracovníků (POUZP) Bc. Tomášem Válkem.

POUZP letos oslaví 25. výročí od svého založení. Jaké byly hlavní milníky, co se nejvíce podařilo prosadit pro zdravotnické pracovníky a jaké jsou plány do dalších let?

Je to tak. POUZP je zde pro české zdravotníky již od roku 1991. Bohužel nejsem schopen vyjmenovat milníky minulosti, neboť jsem v organizaci relativně krátkou dobu, a to od roku 2007. V každém případě během uplynulého čtvrtstoletí proběhla řada událostí, které ovlivnily běh organizace, ale to je spíše na posouzení mým předchůdkyním a předchůdcům. Co se však nemění a doufám, že se zásadním způsobem měnit nebude, je poměrně stabilní postoj POUZP jak vůči svým členům, tak i orgánům státní správy. Zastáváme názor, že vše je řešitelné dialogem a kompromisem. Vyzkoušeli jsme si stávkové pohotovosti, byli jsme součástí zdravotnické trojky, kolektivně vyjednáváme, jednáme se zřizovateli, zaměstnavateli a výsledek je vždy kompromisem. Pokud bych měl hovořit o milnících za svého působení v Radě POUZP, pak bych určitě vyzvedl spolupráci se Slovenskou komorou sester a porodních asistentek, kterou se podařilo navázat v době působení mé předchůdkyně Bc. Ivy Kubátové. Neméně významným krokem je pro nás spolupráce se Srbským sdružením anesteziologických sester, aktivně spolupracujeme s polskou komorou sester a porodních asistentek, jsme součástí pracovních skupin na národní i mezinárodní úrovni. Velice mě těší, že jsem se během svého předsednictví podílel na navázání této spolupráce. V loňském roce jsme se jako jediná organizace ze zemí bývalého východního bloku stali členy European Biosafety Network. Zcela nepochybně je to dáno tím, že se poměrně intenzivně věnujeme bezpečnosti zdravotnických pracovníků. V rámci vize na další období plánujeme prohloubení spolupráce se současnými partnerskými organizacemi a samozřejmě navázání další spolupráce. Poměrně intenzivně komunikujeme s maďarskou komorou zdravotnických pracovníků, chorvatskou biochemickou společností, na přátelské úrovni pak s Evropskou federací sester. Je toho samozřejmě mnohem více, ale to by bylo nad rámec tohoto rozhovoru.

V jednání je revize zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání. Jaká úskalí vidí POUZP v současném návrhu a připravovaných změnách?

POUZP zásadně nesouhlasí s plánovanou změnou kvalifikačního vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. V současné době zná zákon č. 96/2004 Sb. celkem 41 nelékařských zdravotnických povolání. Návrh MZ ČR, který má jít údajně v březnu do vlády, přidává do tohoto systému dalšího nelékařského zdravotnického pracovníka, tzv. praktickou sestru. Takže místo plánované redukce počtu nelékařských zdravotnických pracovníků nastává situace přesně opačná. Celkově se nemůžeme ani ztotožnit s uvažovaným návrhem, tedy že zdravotnický pracovník – praktická sestra, která se má vzděláním nejvíce přibližovat všeobecné sestře a má snad převzít část odborné práce – bude studovat o dva roky kratší dobu. Samotná představa, kdy připravovaná legislativní změna má jít za necelé dva měsíce do vlády a prozatím nikdo neviděl ani návrh tohoto dokumentu, je poněkud „zvláštní“. Je pro nás zarážející, že ministerstvo svůj návrh tak přísně střeží a nediskutuje o něm s odbornou veřejností. Představa ministerstva, že tato změna přinese nové pracovníky do zdravotnictví, je z našeho pohledu zcela mylná. Dnešní studenti nemají zájem jít pracovat v 19 letech, trendem dnešní doby je studovat co nejdéle. Však se podívejme kolem sebe. Ze všech stran se na nás valí dezinformace, že sestra studuje 7 let. Co je to za nesmysl? Vždyť kvalifikační studium všeobecné sestry nám přesně definuje právě onen zákon č. 96/2004 Sb., kde všeobecná sestra studuje buď 3 roky vyššího odborného studia, tedy vyšší odborné školy, nebo 3 roky v bakalářském studijním programu na vysoké škole. Je to, jako bychom tvrdili, že studium medicíny je devítileté a podobně. Dále se dozvídáme, že současný systém ošetřovatelské péče je nefunkční. A proč by měl být nefunkční? Vždyť ten systém funkční je. Máme v něm sanitáře, ošetřovatele, zdravotnické asistenty a všeobecné sestry. Všichni tito pracovníci mají své kompetence a svou úlohu v systému ošetřovatelské péče. Problém hledejme jinde. Vidíme v tomto systému dvě zásadní chyby. Za prvé je to špatně nastavený systém odměňování, tedy jednoduše řečeno nedostatečný systém odměňování, a s tím související kompetence, zodpovědnost, možnost vykázat péči zdravotní pojišťovně. A druhým problémem je špatné nastavení minimálního personálního vybavení zdravotnických zařízení. Přece pokud do „motoru“ správně poskládáme všechny uvedené „součástky“, tak nám bude spolehlivě pracovat, tedy za předpokladu, že mu dáme správné „palivo“ a budeme o něj pečovat. Aby byl tedy systém ošetřovatelské péče plně funkční, je potřeba sestavit ošetřovatelský tým správným způsobem, složit jej ze všech povolání, která do něj patří, jasně definovat kompetence, nastavit systém práce, personál adekvátně zaplatit a věnovat mu náležitou péči.

Proč se POUZP angažuje v oblasti prevence poranění ostrými předměty?

Důvody pro zapojení naší organizace do této problematiky jsou v zásadě dva. Jako první bych uvedl celkově špatné povědomí mezi zdravotnickými pracovníky v oblasti prevence poranění ostrými předměty. V této oblasti POUZP zorganizovala průzkum, v jehož rámci oslovila přes 800 respondentů z řad všeobecných sester, jiných zdravotnických pracovníků, lékařů a managementu z lékařských zařízení po celé ČR. V rámci tohoto průzkumu bylo mimo jiné zjištěno, že celých 61 procent všeobecných sester se zranilo ostrým předmětem, přičemž dokonce 24 procent pracovníků toto poranění nenahlásilo a ani v budoucnu nenahlásí. Celkově bylo zjištěno, že prevenci v oblasti poranění ostrými předměty nelze brát na lehkou váhu, protože osobní zkušenost s tímto druhem poranění má 65 procent všech zdravotnických pracovníků včetně managementu a lékařů. Druhým důvodem, proč se POUZP o tuto oblast zajímá, je aktuální stav české legislativy, která se problematikou zabývá. Příslušná Směrnice Rady EU č. 2010/32/EU, kterou se provádí Rámcová dohoda o prevenci poranění ostrými předměty v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních, byla do národní legislativy přenesena pouze částečně. Jedním z několika problémů je úprava již existujících nařízení a zákonů, která vedla k vytvoření značně nepřehledné a roztříštěné implementace této směrnice. Výsledkem je příliš obecná formulace některých částí, která nezohledňuje specifika pracovníků ve zdravotnických zařízeních. Pro ilustraci mi dovolte uvést výčet některých úprav, do kterých je Směrnice Rady EU implementována. Jedná se o zákoník práce, zákon o ochraně veřejného zdraví, zákon o BOZP, zákon o inspekci práce, dále různé vyhlášky i nařízení vlády.

Jak se POUZP podílí na zlepšení situace v oblasti prevence poranění ostrými předměty u zdravotnických pracovníků?

Dlouhodobě v této oblasti intenzivně spolupracujeme s Českou asociací sester (ČAS) a Spojenou akreditační komisí (SAK). Společně s těmito organizacemi a zástupci zdravotnických zařízení jsme v listopadu roku 2014 iniciovali vznik odborné pracovní skupiny. Jejím cílem bylo zpracovat dokument, který napraví současný stav neúplné implementace Směrnice Rady EU č. 2010/32/EU. Výstupem několika zasedání této skupiny byl návrh metodického pokynu „O řešení situací spojených s poraněním ostrými předměty ve zdravotnictví a prevenci jejich vzniku“. Tento dokument byl předložen odboru ošetřovatelství a nelékařských povolání MZ ČR v polovině roku 2015, kde stále probíhá vnitřní připomínkové řízení. Samozřejmě pevně věřím, že bude během roku 2016 s minimálními připomínkami schválen. Spolu s výše uvedenými organizacemi se dále snažíme o rozšíření povědomí o problematice a závažnosti poranění ostrými předměty mezi zdravotnickými pracovníky. V této souvislosti se nám povedlo v dubnu roku 2014 zúčastnit na MZ kulatého stolu na téma prevence poranění ostrými předměty. Cílem této události bylo upozornit odbornou veřejnost na zmíněnou směrnici Rady EU a možnosti zlepšení její implementace, chcete-li její aplikaci do praxe. Navíc jsme v září téhož roku uspořádali mezinárodní konferenci „Bezpečnost pracovníků ve zdravotnictví – prevence poranění ostrými předměty“, které se kromě zástupců MZ ČR, POUZP a ČAS zúčastnili přední čeští i evropští odborníci na tuto problematiku, zástupci nemocnic i univerzit. Navíc u příležitosti 25. výročí založení POUZP pořádáme 7. a 8. října IV. mezinárodní kongres POUZP v Ostravě, jehož hlavním tématem bude „Sestra, nepostradatelná součást českého zdravotnictví“, kde bude o nutnosti zlepšení aplikace zmiňované směrnice diskutováno v kruhu přítomných odborníků. V neposlední řadě bychom se v roce 2016 samozřejmě opět rádi zúčastnili konference či kulatého stolu týkajícího se problematiky prevence poranění ostrými předměty ve zdravotnictví.

Věnujete se i jiným tématům než bezpečnosti zdravotnických pracovníků?

Samozřejmě. Mimo celoživotního vzdělávání zdravotnických pracovníků jsme do loňského roku pořádali vzdělávání pro ošetřovatele a autoptické laboranty. Toto vzdělávání jsme prozatím pozastavili, neboť neustále očekáváme vývoj na MZ, jaký k těmto povoláním zaujme postoj. POUZP je také součástí mezinárodní pracovní skupiny CEEPS, která se dlouhodobě intenzivně věnuje preanalytické fázi odběru biologického materiálu. V rámci této pracovní skupiny jsme rovněž zpracovali metodický pokyn, který je v souladu se všemi doporučeními a standardy. Tento metodický pokyn prošel schvalovacím procesem České společnosti klinické biochemie ČLS JEP. Nyní se jej snažíme uvést „v život“ ve spolupráci s ČAS v rámci programu ministerstva zdravotnictví Zdraví 2020. Dále díky změně „politiky“ zmíněné asociace sester se nám daří spolupracovat na úrovni profesních sekcí, kde se společně věnujeme například celoživotnímu vzdělávání zdravotnických pracovníků. Je toho samozřejmě mnohem více.

V říjnu 2015 vás Valná hromada POUZP již podruhé zvolila svým předsedou. Jaké je to být předsedou organizace, která sdružuje přes 8 tisíc pracovníků? Co vás motivuje nebo naopak odrazuje?

Valnou hromadu jsme měli předčasnou, neboť se náš spolek, jak jsme nyní nově nazýváni, musel přizpůsobit požadavkům občanského zákoníku. Upřímně řečeno je to pozice, která přináší mnohem více starostí než radosti. Svou práci pro POUZP ale vykonávám velmi rád, neboť věřím v pozitivitu a tolik kýžený výsledek. Především je to neuvěřitelně časově náročné, neboť mimo formální pozici a povinnosti, kterých není zrovna málo, musíte komunikovat s každým jednotlivým členem, tedy nemusíte, ale pak by to ztrácelo význam. Nejsem uvolněný předseda, jsem stále na plný úvazek zaměstnancem zdravotnické záchranné služby a veškerou činnost vykonávám ve svém volném čase. Nic zásadního mě neodrazuje, občas jsem unaven z dlouhých a mnohdy byrokratických procesů při snaze docílit lepšího postavení zdravotnických pracovníků. Neuvěřitelným způsobem mě zlobí prezentace sester v českých seriálech. Na veřejnosti jsme prezentováni stále jako jakési „služky či milenky“ bez samostatného rozhodování či myšlení. Přitom lidé, kteří se s námi ve zdravotnických zařízeních setkají, vědí, že to tak není. A co mě nabíjí a pomáhá odreagovat se? Každopádně je to rodina. Snažím se každou volnou chvilku věnovat dětem a manželce. Té samozřejmě patří můj dík za její neuvěřitelnou toleranci a trpělivost.

Na otázky týkající se odměňování nelékařských zdravotnických pracovníků, jak řešit nedostatek sester a co očekávat od novely zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, odpovídají v rozhovoru na stranách 14-15 prezidentka České asociace sester PhDr. Martina Šochmanová, MBA, a přednosta I. interní kliniky – kardiologické FN Olomouc prof. MUDr. Milo š Táborský, CSc., FESC, FACC, MBA.

Ohodnoťte tento článek!