Více bezpečí pro zdravotníky i pacienty

Co hrozí provozu českých nemocnic, pokud zažijí dlouhodobý výpadek elektřiny, tzv. blackout? Jaký mají čeští zdravotníci a pacienti ve stávajícím prostředí vliv na vlastní i vnější bezpečí? S ohledem na bezpečnost před prací českých zdravotníků smeká i generál v záloze Andor Šándor.

Zaměstnanci nemocnic, kteří se zde věnují bezpečí a kvalitě péče, to dobře znají – získání akreditace jejich domovských zařízení klade na zdravotníky vysoké nároky. Vyžaduje schopnost nahlédnout svou práci shora, dokázat ustoupit, nastavit účinnější komunikaci, převzít odpovědnost. Všechny, kteří maraton zavádění akreditačních standardů podstupují, v jejich snaze o potvrzení kvality a bezpečí zdravotních služeb každoročně podporuje odborná konference Spojené akreditační komise (SAK).

Ředitel SAK David Marx letos připomněl bezpečnostní rizika, která na pracovišti z hlediska interakce mezi zdravotníky navzájem a zdravotníky a pacienty vznikají. „Reagujeme na informace o narůstající agresivitě u obou skupin. I v ČR se objevuje relativně nový faktor, a to agrese mezi zdravotníky navzájem. Přitom světový guru kvality zdravotní péče Avedis Donabedian

velmi jednoduše definoval kvalitu ve zdravotnictví jako lásku k práci, pacientům, ale hlavně přátelství mezi zdravotníky,“ uvedl ředitel Marx. Jak dodal, komise věnuje v tomto ohledu pozornost také otázkám zaměstnanosti ve zdravotnictví, zejména palčivé potřebě vyššího počtu sester. „Jejich nedostatek je limitujícím faktorem nejen kvality a bezpečí zdravotní péče, ale v mnoha případech i samé existence poskytovatele zdravotní péče vůbec,“ dodal ředitel Marx.

Co hrozí sestrám?

Prezidentka České asociace sester (ČAS) Martina Šochmanová k situaci sester uvedla, že vývoj medicíny si žádá mnohem kvalifikovanější zdravotnický personál, než tomu bylo v minulosti. „Dochází nejen k rozvoji medicíny, ale i legislativy a technologií a zdravotnický

personál to vše musí pojmout. Změnilo se také myšlení pacientů, jsou vzdělanější a komunikace s nimi je z odborného hlediska náročnější, než tomu bylo dříve,“ vyslovila se prezidentka ČAS k argumentu, podle nějž si na sebe sestry jen ušily bič, když se chtějí vysokoškolsky vzdělávat. „K systému naší ‚staré dobré čtyřleté zdrávky‘ se nelze vrátit, protože tento typ škol už neexistuje. Tehdy šlo o prestižní studium, na které se hlásily žákyně s perfektním prospěchem ze základních škol, přijímací zkoušky byly totožné se zkouškami na gymnázia. Logicky i výchozí studenti byli jiní. Dnes je střední zdravotnická škola všeobecně vzdělávací a nemůže všeobecnou sestru adekvátně připravit,“ uvedla prezidentka Šochmanová a připomněla, že dnes se všeobecná sestra vzdělává tříletým studiem na vyšší odborné nebo vysoké škole: „Není pravda, že se sestry vzdělávají sedm let, jsou sem naprosto nesprávně připočítány čtyři roky všeobecného středoškolského vzdělání.“

Na psychiatrii a sama

Podle Martiny Šochmanové nedostatek sester rozhodně nesouvisí se systémem jejich vzdělávání. Skutečné příčiny vidí v demografickém vývoji – ze škol vycházejí nejslabší ročníky, je tedy méně absolventů a zájemců o toto povolání, k čemuž přispívá i nízké finanční ohodnocení za těžkou, odpovědnou práci ve stresujícím pracovním prostředí. Pozitiva podle prezidentky ČAS nepřinese ani novela o vzdělávání nelékařů, která ustavuje opět nový systém vzdělávání. Po střední škole s navazujícím jednoletým studiem na vyšší odborné škole absolvuje nová, tzv. praktická sestra. „Obávám se, že další typ sestry, vedle absolventek tříletých studijních programů na vyšších odborných a vysokých školách, vnese do umisťování těchto sester jen další chaos. A navíc hrozí snížení kvality a bezpečí poskytované péče, což je víc než jasné,“ řekla Martina Šochmanová s tím, že snížení nároků na vzdělávání rozhodně do nemocnic absolventky nepřivede. Chybí motivace mladých sester, aby do náročné práce nastupovaly. Situaci komplikuje i fakt, že dnešní středoškoláci nechtějí v 18 letech nastupovat do práce, ale dál studovat.

Náročnou práci sester popsal také bezpečnostní poradce, generál v záloze Andor Šándor, který byl po násilném incidentu na psychiatrické klinice pražské nemocnice požádán, aby zde posoudil bezpečnostní stav. „Když jsem zhodnotil systém zabezpečení oné kliniky, musel jsem vzdát hold všem sestrám, které jsou ochotny ve tři hodiny ráno od zástupců Policie ČR přijmout člověka, o němž vůbec netuší, čeho je schopen, vedou ho samy tři patra a nejsou před ním při přechodu mezi vstupem do budovy na oddělení nijak chráněny. Překvapuje mě, že zdravotníci jsou v takto bezpečnostně benevolentním prostředí ochotni pracovat,“ pozastavuje se generál Šándor.

Voda a elektřina

Andor Šándor, který se před dvěma lety organizačně podílel na cvičení Blackout v Praze, označil jako závažnou bezpečnostní hrozbu v nemocnici také výpadek elektřiny. „Při cvičení jsme nasimulovali, že Kárané a Želivka – dva zdroje pitné vody pro Prahu – zůstanou funkční. Přesto by při masivním výpadku elektřiny byla půlka Prahy, kde se musí voda tlačit do kopce, okamžitě bez vody. Nedokážeme vodu ve vodojemech podržet a nasměrovat ji do potřebných míst, jako třeba do nemocnic,“ uvedl generál v záloze, který se obává nedostatečné připravenosti státu na zásah v krizi pomocí Integrovaného záchranného systému. „V Praze je každou chvíli asi 13 tisíc nemocných, tisíc z nich je napojeno na život podporující přístroje. Nikdo ale nemapuje, kde tito pacienti jsou. V případě rozsáhlého výpadku elektrické energie jsou tito lidé prvními oběťmi. I kdybychom věděli, kde jsou, nebo byli všichni v jednom pavilonu, tak 196 hasičů příslušného hasičského záchranného sboru není schopno pomoci tisícovce lidí, a to ani v případě, že by se kromě toho nic jiného nedělo,“ varoval generál Šándor a poukázal na fakt, že stát zrušil složky civilní obrany jako relikt komunismu, aniž by je nahradil odpovídajícím počtem „záchranářů“ pro krizové situace.

Na pár hodin

Domnělý blackout ale odhalil i jiná rizika. „V době organizování cvičení jsme měli porodnici, kde neměli náhradní zdroje u inkubátorů. To potom na spuštění kritické situace nepotřebujete žádný blackout. Stačí, aby někdo překopl kabel, a vypadne elektřina pouze v daném pavilonu… A to už vůbec nemluvím o tom, že na převoz novorozeňat je v Praze vyčleněná jediná speciální sanitka nebo že operační sály nemocnic jsou v horních patrech. Jak tam dostanete pacienty, když nepojedou výtahy?“ položil řečnickou otázku Andor Šándor a dodal, že například ve Vídni musí nemocnice zajistit náhradní zdroje na 72 hodin. České nemocnice mají náhradní zdroje elektřiny koncipovány většinou na 24 hodin, ale i jen na 12 či 6 hodin.

„Jako účastník několika setkání krizových manažerů hlavního města Prahy si troufnu říct, že žádná z pražských nemocnic není dostatečně zabezpečená proti vnějším krizovým situacím a možná ani těm vnitřním. Každé zařízení se snaží udělat pro bezpečí maximum, ale finanční možnosti jsou v tomto pro všechny nemocnice omezené,“ uvedla Michaela Papežová z oddělení řízení kvality Fakultní nemocnice Královské Vinohrady s tím, že ministerstvo zdravotnictví by mělo bezpečnost v nemocnicích stanovit jako svou prioritu a uvolnit finanční prostředky, aby zdravotnická zařízení měla možnost se lépe zabezpečit.

David Marx v této souvislosti připomněl, že řada nemocnic provádí cvičení v součinnosti s hasiči, kde zejména v původních budovách bez výtahu trénují evakuace. Nemocnice by tyto informace měly využívat jako impuls k analýze možných rizik.

Jistota v laboratořích

Pozitivní přínos akreditace s ohledem na bezpečí pacienta vyzdvihuje také Český institut pro akreditaci (ČIA), který jako jediný národní akreditační orgán České republiky notifikovaný Evropskou komisí zabezpečuje řadu typů akreditací, především však zdravotnickým laboratořím. Letos si ČIA připomíná 25. výročí od udělení první akreditace vůbec, první osvědčení o akreditaci pro zdravotnickou laboratoř bylo uděleno již před více než 10 lety. „Pacient má mnohem větší jistotu, že jeho vzorek bude správně vyšetřen a interpretován a výsledek bude včas k dispozici jeho ošetřujícímu lékaři. Význam laboratorních vyšetření je nepopiratelně zcela zásadní pro stanovení správné diagnózy a výběru další vhodné léčby,“ řekla garantka rozvoje akreditace pro zdravotnické laboratoře Milena Lochmanová.

Jak dále uvedla, aktuálně má akreditaci podle mezinárodní harmonizované normy ČSN EN ISO 15189:2013 více než 260 laboratoří všech typů. „Pro jednotnou kvalitu a úroveň služeb dosažené akreditací musí mít laboratoře dostatečný počet kompetentního a trvale se vzdělávajícího personálu, odpovídající přístrojové vybavení, vhodné prostory, vyšetřovací postupy, které zaručují validní výsledek, a spolehlivé zacházení s pacientskými vzorky. Uvedená norma byla v nedávné době změněna tak, aby požadavky v ní uvedené odpovídaly aktuální situaci. Detailně se například zaobírá řízením rizik ve vztahu k bezpečnosti pacienta a požadavky na zabezpečení dat v informačních systémech,“ shrnuje Milena Lochmanová z ČIA, která na odborných stanoviscích k požadavkům normy spolupracuje s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně.

Světová kvalita

Na bezpečnost pacientů a zvyšování kvality poskytované péče se zaměřují také mezinárodní standardy Joint Commission International (JCI), která letos již počtvrté udělila světový certifikát kvality Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze (ÚHKT). „Mezinárodní akreditace zdravotnických zařízení podléhá velmi striktním pravidlům, standardy JCI se navíc s každým reakreditačním auditem zpřísňují. Ze zhruba 1200 kontrolovaných indikátorů se nám nicméně i tentokrát podařilo uspět v drtivé většině z nich. V ÚHKT se věnujeme jak specializované péči v celém spektru hematologie a transfuzního lékařství, tak špičkovému výzkumu a vzdělávání. Opakovaný úspěch při obhajobě akreditace JCI je tak mimo jiné oceněním kvalitní práce a součinnosti všech zaměstnanců ústavu,“ sdělil k akreditaci ÚHKT jeho ředitel prof. Petr Cetkovský.

Ohodnoťte tento článek!