Vize zdravotnictví 2018-2021

Letošní programy si byly natolik podobné, že kdyby nebyly podepsané, bylo by těžké poznat, zda patří levici či pravici. Skoro všichni chtějí dbát o prevenci, dolít peníze do zdravotnictví, definovat úhradový standard, udělat „něco“ s úhradovou vyhláškou a podpořit zdravotníky.

Tvůrci volebních programů, patrně z nedostatku odvahy, nešli do potřebných detailů. Nikdo neříká „necháme soutěžit poskytovatele podle ceny a kdo neuspěje, ať zkrachuje“, ale ani naopak „budeme platit stávající síť, ať je drahá, jak chce, a nové do ní nepustíme“.
Nikdo neříká „cokoliv nad 1,3 milionu Kč/QALY vyhodíme z úhrad a kdo na to nemá, ať sbírá víčka nebo umře“, ale ani „inovativní léčbu budeme hradit za každou cenu, zato léčbu obézních a kuřáků zatížíme 50% spoluúčastí“.
Následkem neurčitosti programů může uzavřít koalici v podstatě kdokoliv s kýmkoliv, aniž by si nějak zvlášť zadal. Tvrdá rozhodnutí pak budou vznikat živelně a občané se budou divit, co že to vlastně volili.

Dostaneme to, co jsme volili?

Zdravotnictvím proteče za čtyřleté volební období bilion (1012) korun. Většinu rozhodnutí o jeho rozdělení činí ministr: vydává úhradové vyhlášky, rozhoduje o dotacích, dozoruje pojišťovny, může úkolovat nebo vyměnit ředitele státních nemocnic. Na parlament nemusí příliš dbát. Letos ale větší strany jasně neřekly, kdo je jejich „stínový ministr“. Nemusí to vlastně ani být naši respondenti a úspěšní kandidáti. Konkrétně, Jiří Běhounek vyhrál pro ČSSD na Vysočině všechny volby od 2008 s tisíci preferenčních hlasů, ale ministry se stali jiní, kteří volbami neprošli a odpovědnost před občany neponesou ani letos. Petr Zimmermann z ODS nekandiduje, u ANO je aspirantů více, jasný je snad jen Leoš Heger z TOP 09 a Soňa Marková za KSČM. Reálně proto hrozí, že z povolebního jednání vzejde nějaká kreatura, kterou by nikdo nevolil, přesto se nám o zmíněný bilion bude starat.

Poslední výtka se týká hlavně vládních ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Jejich letošní programy se blízce podobají těm z minulých voleb i vládnímu prohlášení z roku 2014. Slíben byl zejména „předvídatelný, stabilní a průměrným nákladům odpovídající systém úhrad pro všechny typy zdravotní péče“ a „stejná úhrada za stejný rozsah a srovnatelnou kvalitu péče“. Místo toho máme úhradovou vyhlášku 2018 a projekt DRG Restart s termínem dokončení 2021. To nestačí. JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M., odborník na zdravotnické právo JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M.:

Sliby jako „další finance do zdravotnictví“ nebo „valorizace plateb za státní pojištěnce“ jsou ve skutečnosti sliby zvýšení daní a odvodů pro občany – veřejné peníze se musejí někde vzít. Určitě je nutno změnit úhradové předpisy nebo pravidla vytvářející zbytečnou administrativu. Vláda zahrnující KDU-ČSL na to měla čtyři roky, stav vůči 2013 je ale nezměněn nebo i horší. Křesťanská strana by měla předvést více schopnosti rozpoznat dobré od zlého a méně ochoty k vládnímu kompromisu.

MUDr. Roman Sýkora, Ph. D., MHA, Realisté

Realisté se dívají na změny ve zdravotním systému České republiky ze tří úhlů. Prvním je postavení lékařů a zdravotního personálu. Postavení zdravotních sester je v ČR všeobecně špatné, proto je třeba ho zlepšovat tím, že se budou navyšovat platy. Ambulantní specialisté ve srovnání s nemocničními lékaři nebo zdravotnickým personálem v nemocnicích jsou na tom významně lépe. Je třeba velmi razantně sáhnout do postgraduálního vzdělávání, tam je absolutním zmatek. Musím říct, že věc je v praxi velice komplikovaná a složitá, což souvisí s akreditací zdravotnických zařízení. Jako ředitel záchranky nechápu, proč bych si nemohl vzdělávat svoje lékaře sám. Druhou záležitostí je podívat se na standardy a nadstandardy a na možnosti konkurence zdravotních pojišťoven. Systémy, v nichž si pojišťovny konkurují, již existují ve Švýcarsku či Holandsku. Odvod státu za státní pojištěnce je v zásadě docela nízký – asi jedna třetina, zatímco dvě třetiny jdou od zaměstnanců. Je třeba definovat základní nárok a najít určitou možnost, jak si připlatit, čímž se do systému vnesou kýžené soukromé peníze, které celkově navýší budget ve zdravotnictví. Úhradová vyhláška musí být zničena, protože s ní nelze pracovat a brzdí naše zdravotnictví. Kontakt pojišťoven s poskytovatelem povede k větší efektivitě, pacienti si budou u pojišťovny vybírat svůj zdravotní plán podle své vlastní potřeby a svoji vlastní vizi si budou dohrazovat u pojišťovny. Nikdy se nesmí stát, aby péče nebyla garantovaná státem. Nárok ze základního pojištění ale musí zůstat. S tím souvisí, že pacient musí být dobře informován, aby mohl do systému vstupovat a osobně se rozhodovat.

JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M.:

Všichni by zvyšovali platy. Předtím by měl ale proběhnout „personální audit“ pro zjištění, které sestry dělají práci zbytečnou (papírování) nebo nekvalifikovanou, kteří konkrétní lékaři berou málo, kteří naopak příliš a proč. Zrušit úhradovou vyhlášku? Jasně, ale co nabízí Realisté místo ní? Tržní soutěž o cenu? Direktivní přidělování rozpočtů? O konkurenci pojišťoven a volbě zdravotních plánů už jsme tu slyšeli. Funguje to bezvadně u zdravých, aktivních a bohatých. Ale modelovým klientem solidárního zdravotnictví je vážně nemocný, nesvéprávný senior bez majetku. Co přinese zavedení švýcarského nebo holandského modelu typické populaci na lůžkách českých okresních interen?

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, ANO

Debata se odehrává zejména na bázi financí a kolik dalších miliard má do českého zdravotnický přitéct, jestli navýšit platy o pět nebo deset procent, myslím si, že to ale není gró. Řešila se otázka, kolik je průměr OECD i jaká jsou doporučení. Ale OECD a Evropská komise nám každý rok dávají řadu dalších doporučení, jež se týkají toho, jak systém zefektivnit, které vůbec nereflektujeme. Přál bych si, aby se začala odehrávat spíše na systémové úrovni. Měli bychom se ptát, co udělat s českým zdravotnictvím, aby bylo efektivní, transparentní a aby byla silná role pacienta. Chceme posílení transparentnosti zdravotnictví na všech úrovních, z hlediska hospodaření nemocnic, vstupu nových výkonů do úhrad, schvalování technologií, kde je právě netransparentnost flagrantní. Chceme posílit informovanost občanů, měřit kvalitu péče v českém zdravotnictví a zveřejňovat určitá data, která jsou k dispozici. Chceme podporovat primární péči, prevenci a motivaci občanů k odpovědnosti za vlastní zdraví. Když se podívám, co říká WHO a co hraje roli ve zdraví obyvatelstva, tak ve více než 50 % je to životní styl a rizikové faktory, zatímco kvalita zdravotní péče hraje roli tak z 10 až 15 %. Není to o tom, že budeme podporovat pouze nemocnice, musíme podpořit i primární péči a například jednodenní chirurgii. Definujme nárok pacienta, reformujme fungování zdravotních pojišťoven, aby byly odpovědné a měly jasné podmínky. Chceme odpolitizování VZP, elektronizaci zdravotnictví, zlepšení řízení nemocnic, benchmark hospodaření nemocnic, provázání zdravotní a sociální péče i podporu domácí péče v rámci dlouhodobé péče, zavedení systému hodnocení vstupu nových technologií do zdravotnictví a v neposlední řadě zlepšení vzdělávání a pracovních podmínek mladých lékařů, protože ze všech výzkumů vyplývá, že pro mladé lékaře není klíčový plat, ale jsou pro ně důležité pracovní podmínky.

JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M.:

Toto vše bylo známo už v roce 2013, vláda zahrnující ANO měla čtyři roky času, výhodu hospodářské konjunktury a velké parlamentní většiny. Nyní je 2017, neudělalo se skoro nic, rezervy na účtech pojišťoven nejsou a rekordní příjmy se projedly. Že „ministra měla ČSSD“ není omluva. Nové zákony o pojišťovnách či o úhradách mohly být vypracovány a předloženy i tak. Nebyly. Chce ANO raději reformovat zdravotnictví až v podmínkách ekonomické a personální krize? Pokud uspěje ve volbách, asi bude muset.

MUDr. Petr Zimmerman, ODS

České zdravotnictví stále ještě funguje. A nefunguje úplně špatně. Co ho ovšem provází celou dobu je trvalé napětí mezi neomezenými potřebami a vždy omezenými zdroji. Panuje všeobecná nespokojenost a systém by se dal označit za neefektivní, neprůhledný, nelogický, nespravedlivý. Všichni jsou nespokojení, i když všechno funguje, dále jsou zde: nemožnost si legálně připlatit, problém předstírání, že zdravotnictví je zadarmo či problém konfliktu zájmu státu. Chceme, aby zdravotnictví bylo založeno na systému všeobecného zdravotního pojištění, jenž garantuje, že zejména v situaci vážné nemoci nebo úrazu se lidé mohou spolehnout, že budou ošetřeni a že je to ekonomicky nezruinuje. Poplatky v nemocnicích podle mne nikoho neuvedly do bídy. Jejich zrušení z politických důvodu ale zdravotnictví připravilo o 5 miliard. Valorizace odvodů za státní pojištěnce je 60 % zrušených poplatků. Chtěli bychom, aby zdravotnictví bylo více otevřené, založené na rovných podmínkách poskytování zdravotní péče bez ohledu, jestli ji poskytují soukromí lékaři, státní, městské či soukromé nemocnice. Chceme konkurenci jak mezi lékaři, tak mezi zdravotními pojišťovnami, aby si pacienti mohli vybrat, aby měli jistotu, že budou ošetřeni, a aby dostali možnost si za péči legálně připlatit. Platby totiž v českém zdravotnictví probíhaly, probíhají a určitě dále probíhat budou. Chtěli bychom zjednodušit a zprůhlednit vyhlášku, sazebník a stanovování cen léků i zdravotnických prostředků, zásadním způsobem zjednodušit vzdělávání, aby lékaři měli jasnou perspektivu a nestalo se, že 10 let po promoci nemají ani jednu atestaci. Chtěli bychom individuální zdravotní pojištění a obnovit strop na zdravotní pojištění, jako je to u pojištění sociálního, kde je strop ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy.

JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M.:

ODS měla svou šanci v letech 2006-2010. Právě z této doby jsou mnohá z pravidel, kvůli kterým je systém „neefektivní, neprůhledný“ atd. Namátkový výčet: libovůle ministra při tvorbě Sazebníku výkonů, těžkopádný systém úhrad léčiv před SÚKL, nemluvě o „regulačních“ poplatcích navržených tak špatně, že posílaly pacienty do exekuce. Zrušil je Ústavní soud a zdiskreditovaly spoluúčast nadlouho dobu dopředu. Je ODS v roce 2017 dost nová, aby dostala druhou šanci? Záměry proponované doktorem Zimmermannem by stály za pozornost, stejně jako kdysi návrh reformy harvardského odborníka doktore Hroboně, muselo by být ale dáno, že po volbách nebude za ODS zavádět někdo jiný něco zcela jiného.

JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M.: Jak jsou na tom SPD, KSČM a Piráti?

Kvůli volebním prognózám zaslouží zmínku ještě další strany. SPD navrhuje digitalizaci, rozšíření pravomocí praktiků, zpoplatnění studia cizinců na lékařských fakultách a větší kontrolu pojištěnců nad prostředky zdravotního pojištění. Zde by možná trocha přímé demokracie pomohla. Otázkou je, jaký přístup by SPD zaujala k arabským, ukrajinským a dalším lékařům a sestrám, kteří již dnes drží personálně nejednu okresní nemocnici nad vodou.
Na KSČM je zajímavý záměr páteřní sítě nemocnic, ambulancí a lékáren, s jedinou pojišťovnou a s plně bezplatnou péčí. Jde o legitimní alternativu – koneckonců, současný systém úhrad je jen nepřiznané rozpočtové financování, které si na trh pouze hraje, tak proč to nepřiznat oficiálně. V takovém systému není ovšem potřeba ani jedna pojišťovna, peníze může rozdělovat stát rovnou. KSČM u mne má plus za bod „stanovení pravidel pro marketingové pobídky farmafirem“, protože současná politická garnitura považuje „bonusy“ za normální a prospěšné, ač tomu tak není.
Piráti mají v programu zajímavý bod voleb do orgánů zdravotních pojišťoven, který podle mého názoru není novátorský, nýbrž je vyjádřením tradičních demokratických principů podle Ústavy, jak snad brzy konečně posoudí i Ústavní soud. U Pirátů lze také ocenit důraz na samozřejmý přístup občana k informacím o penězích, jež odvedl. A protože u Pirátů je pár lidí, kteří zjevně umí používat počítač, mohla by jejich účast v politice vést k projektům elektronizace, které budou skutečně fungovat.

V Praze proběhla 12.-13. října odborná konference Zdravotnictví 2018. Letos počtvrté se setkali nejvýznamnější zástupci z oblasti zdravotní politiky, ekonomiky a odborné zdravotní péče, aby společně diskutovali nad situací v českém zdravotnictví a o výhledech do dalších let. Konferenci tradičně pořádala divize Medical Services nakladatelství Mladá fronta a.s., ve spolupráci s Unií zaměstnavatelských svazů ČR. Součastí konference byla i předvolební politická debata, jejíž komentované hlavní body přinášíme níže.

MUDr. Jiří Běhounek, nestraník za ČSSD Volební program sociální demokracie si můžete všichni přečíst. Jsou tam zásadní věci, které jsme říkali dlouhodobě. Jsem přesvědčen, že bez toho, aby se domluvili všichni hráči, to ale nepůjde. Jsem v tomhle směru asi naivní idealista, věřím totiž, že jsme schopni se domluvit. Zdravotnictví je v docela dobré kondici, ale má špatnou náladu. Budeme muset asi všichni ustoupit a začít realisticky říkat, co jsme schopni zaplatit, co vystavět i jak v systému udržet peníze. Musíme společně jednat, bude to na všech hráčích. Jsem přesvědčen, že dohoda je možná. Uvidíme. Vyzývám všechny, abychom se k ní snažili přiblížit.

JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M.: ČSSD lze hodnotit jako „ministerskou“ stranu. Oznámkujte si sami: univerzitní nemocnice, úhrady zdravotnických prostředků, vzdělávání lékařů, reforma Seznamu výkonů, férová Úhradová vyhláška, elektronizace zdravotnictví. Líbilo se? Daňovým poplatníkům se letos vzalo o padesát miliard víc než v roce 2013, které se přidělí podle historicky křivého klíče prioritně nejdražším nemocnicím (úhradová vyhláška), vykážou se léky předražené o bonusy a část potřebné péče se naopak neuhradí. Na tom se hráči domluvili – ne všichni, ale ti silní. Slabé nikdo neposlouchal a občané, kteří celou hru platí, stěží dosáhli práva znát výsledky dohod (zveřejňování smluv). To je zdroj té špatné nálady a také neefektivity, které se nám v příští krizi vymstí. Rolí ministra je řídit zdravotnictví výhradně v zájmu občanů, ne asistovat dohodám silných hráčů o rozdělení veřejných peněz, tedy jestli ČSSD neplánuje změnit náš stát z demokratického na korporativní.

doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., TOP 09 Klademe velký důraz na prevenci a motivaci lidí v prevenci, protože budou-li zdraví, tak nespotřebují tolik péče. Chceme dolít více financí jak ze zdrojů soukromých, tak ze státních, chceme posílit roli zdravotních pojišťoven a zvyšovat efektivitu. Klademe obrovský důraz na primární péči a myslím si, že je potřeba motivovat praktické lékaře, aby dělali činnosti, které dělají lékaři na západ od nás. Co pokládám ve finanční oblasti za nejdůležitější, je definování nároku pacienta. Kdybychom chtěli jen o jeden procentní bod zvýšit podíl financím, které jdou do zdravotnictví z HDP, potřebovali bychom 40 miliard, přičemž současná doba dovolila navýšení ze státních zdrojů o 3,5 miliardy. Definování nároku pacienta není žádný asociální program, jak je nám často podsouváno z levicového spektra. Velmi jsme se poučili v tom, že je potřeba dělat pravicovou politiku opatrně a sociálně akceptovatelně, jinak se všech zhroutí. Jsme přesvědčeni, že prostoru na to je dost třeba v oblasti nástupu nových technologií či v úhradových mechanismech,

kde je potřeba zavést trošku pořádek a udělat rozhodovací mechanismus, který by nepokrýval jen léky, ale všechny technologie. Musíme udělat pořadí, které technologie jsou v daném roce společensky nejprospěšnější, ať se jedná o masivní jednoduchá onemocnění nebo vzácná onemocnění. Musí zde dojít ke konsenzu a nesmíme překračovat rozumné hranice.

JUDr. Ondřej Dostál, Ph. D., LL. M.: S definováním nároku lze plně souhlasit, ale TOP 09 nemůže slíbit ani zajistit „dolití více financí ze zdrojů soukromých“. Zda si nad rámec povinného pojištění občané nějakou péči koupí nebo nekoupí z vlastní kapsy, je výhradně jejich rozhodnutí. Rozhodování o „pořádku v nástupu nových technologií“ je eufemismus pro limit solidární úhrady na inovativní léčbu, a „pořádek v úhradových mechanismech“ je rovněž eufemismus pro krach neefektivních poskytovatelů a tvrdou restrukturalizaci sítě. Oboje je potřeba, ale konsensus bych nepředpokládal. Ministra před kritikou a Ústavním soudem spasí jen předem daná, férová, transparentní a zákonem daná pravidla. Zvládne TOP 09 reparát po zrušených nadstandardech z roku 2012?

MUDr. Vít Kaňkovský, KDU-ČSL Ve zdravotnictví se už nějaký ten pátek pohybuji a musím říct, že za těch něco víc než 20 let jsme v podstatě pořád bojovali hlavně o finance. Zásadní úkol pro nadcházející

volební období je řešení personální záležitosti a to jak v nemocniční, tak rovněž v primární a ambulantní péči. To je dnes asi jeden z největších úkolů. Kroky vedoucí ke stabilizaci zdravotnického personálu vidíme jako jeden z nejdůležitějších úkolů a rovnou také říkáme, že jeden z nejtěžších. Myslíme si, že problém není pouze v platech, byť je potřeba je dále navyšovat ve všech segmentech zdravotní péče, ale že je potřeba udělat i kroky další. Všichni víme, že bojujeme s přemírou administrativy, proto je nutné se vážně zamyslet jednak nad zákonem o zdravotních službách a jednak nad vyhláškou o zdravotnické dokumentaci. Základem financování by mělo nadále zůstat veřejné zdravotní pojištění, ale jsme přesvědčeni, že revizi si zaslouží zákon o veřejném zdravotním pojištění. Jsme ochotni diskutovat o některých změnách ve smyslu vícesložkového pojištění. Potřebujeme dostat další finance do našeho zdravotního systému, a pokud budeme tvrdit, že to všechno zvládneme jen ze stávajících zdrojů, tak se vývoj naší medicíny zastaví. Je potřeba dokončit i automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce, protože to je velmi důležitý stabilizační krok. Je nutné se o tom bavit, abychom pacientům umožnili si na některé věci doplatit. Jsme ochotní diskutovat o nadstandardech, nicméně ty nesmí ohrozit přístup ke standardní péči pro pacienty. Za velmi důležitý úkol považujeme primární prevenci. To je oblast, která je v naší zemi zanedbaná a která prodražuje léčebnou péči. Pak je to záležitost dokončení koncepce organizace a financování paliativní hospicové péče a péče o dlouhodobě nemocné.

Vize zdravotnictví 2018-2021
Ohodnoťte tento článek!