Vláknina ve výživě nemocných

Vlákninou rozumíme polysacharidy rostlinného původu, které nejsou rozkládány enzymy lidského trávicího ústrojí. Dělíme ji na vlákninu rozpustnou (správněji spíše bobtnavou), která má velký význam ve výživě zdravých i nemocných, a na vlákninu nerozpustnou.

Pod pojemem nerozpustná vláknina nejčastěji rozumíme celulózu, hemicelulózu a lignin. Reprezentantem vlákniny rozpustné je pektin, který známe jako složku odpovědnou za želírování ovoce. Společně pak mluvíme o vláknině potravy.
Příjem obou druhů vlákniny příznivě ovlivňuje trávení a vstřebávání živin u zdravého člověka. Při onemocnění je však třeba zvažovat, který druh vlákniny a v jakém množství bude pro pacienta vhodný.

Funkce a zdroje vlákniny

Základní funkcí vlákniny v zažívacím traktu je ovlivnění peristaltiky a zvětšení objemu tráveniny. Hrubé části působí obdobně jako „kartáč“. Zvětšení celkového objemu a nerozpustná vláknina se postarají o zrychlení peristaltiky. Nezbytné je k tomu ovšem dostatečné doplnění tekutin, tedy důsledné zapíjení konzumované stravy. Na vrub zkonzumované vlákniny je třeba počítat cca 1/3 l tekutiny navíc. Pokud by doplněné tekutiny bylo málo, mohlo by dojít k opačnému problému, jehož důsledkem by byla v lepším případě zácpa, v horším ileus.
Zrychlení peristaltiky vede logicky ke snížení vstřebávání některých složek ze stravy (zejména cholesterolu a sacharidů, tuků) a tím se snižuje i celkový příjem energie. V tom spočívá pozitivní vliv konzumace vlákniny při snižování rizika nádorového onemocnění střev, civilizačních onemocnění a jejich komplikací.
Zvětšení objemu tráveniny pozitivně ovlivňuje i pocit sytosti, toho se proto s výhodou využívá ve stravování redukčním.
Zdrojem vlákniny ve stravě jsou hlavně luštěniny, obiloviny a výrobky z nich (zejména vícezrnné a celozrnné pečivo), některé druhy zeleniny a ovoce, ořechy, semínka. Případně doplňky výživy obsahující vlákninu. Doporučené množství vlákniny ve stravě představuje 30–40 g na den, nebo – pro diabetiky 2. typu – 20 g na 1000 kcal (4200 kJ), což je cca 40 g denně. Vhodné je konzumovat nejméně 2/3 z tohoto množství ve formě rozpustné vlákniny.
Toto doporučované množství vlákniny ale v běžném jídelníčku obvykle nesplníme. Průměrně konzumujeme mezi 15 a 20 g vlákniny denně. Je ale důležité vědět, že vláknina do každodenního jídelníčku patří a že se máme postupně učit konzumovat její zdroje (a tím si celkovou zkonzumovanou dávku vlákniny postupně navyšovat). Rozhodně není vhodné ze dne na den měnit stravování a doplnit si vlákninu například z obvyklých 15 g na 30 g. To by samozřejmě vedlo k zažívacím obtížím spojeným s bolestí břicha, možná zácpou a větším nadýmáním.

Jak vhodně zařadit vlákninu do jídelníčku?

Především je třeba zařazovat pravidelně (denně) do jídelníčku zeleninu a ovoce. To většinou dobře víme, jen se nám to nějak nedaří. Nejčastěji konzumovanou zeleninou v českém stravování bývají salátová okurka, rajčata a paprika. Více vlákniny lze získat například při konzumaci čínského zelí, ředkviček, mrkve, pórku, kedluben a květáku. Stále opomíjeným a poněkud pozapomenutým dobrým zdrojem vlákniny jsou luštěniny. Těch jíme málo, s různým zdůvodněním – hlavní příčinou je však spíše fakt, že luštěniny neumíme připravovat v různých pokrmech a mnohé druhy luštěnin ani neznáme. Koho z nás někdy napadlo zahustit omáčku hrachovou moukou či cizrnou? Nemusíme rovnou vařit polévku čočkovou, ale můžeme přidat trochu červené čočky nebo cizrny do běžné polévky. Ochutnali jste někdy čočkový salát?
U nemocných v akutní péči je obecně vhodnější konzumace vlákniny rozpustné. Ta je také velmi dobrým opatřením při řešení průjmů, včetně inkontinence stolice. Standardní jídelníček nemocných je obvykle na vlákninu chudý, což je ovlivněno jak dalšími potřebami léčebné výživy, tak konzumačními možnostmi pacienta (problémy s chrupem, celková slabost, motorická postižení, potíže s nadýmáním). Proto je častější a vhodné doplňování vlákniny prostřednictvím potravinových doplňků nebo výběrem klinické enterální výživy s obsahem vlákniny. V akutní péči se pochopitelně setkáváme i se situací, kdy je třeba ze stravy jakoukoli vlákninu naprosto vyloučit. Je to ale daleko méně časté než dříve. Pozitivní vliv zejména rozpustné vlákniny byl praxí opakovaně ověřen u většiny onemocnění.
U chronicky nemocných je běžný požadavek na konzumaci vlákniny výsledkem stravovacích a režimových doporučení. Například již výše zmíněné doporučení obsahu vlákniny ve stravě u diabetika 2. typu. Současně s takovým doporučením je ale nutné pacienta edukovat tak, aby došlo k provázání nového doporučení s jeho obvyklým stravováním. To je mimo jiné úlohou nutričního terapeuta. Ten musí zvážit, co je pacient schopen konzumovat a ve svém stravování dlouhodobě měnit. Rychlý úspěch u motivovaného pacienta, který se ihned začne chovat nově, tedy změní razantně své stravování, je jen krátkodobý a nepřináší efektivní výsledek. Typickým onemocněním s úzkým vztahem ke konzumaci vlákniny jsou například divertikly. Při tomto onemocnění je pravidelná konzumace vlákniny velmi účinná. Ve věkově kategorii 50–60letých vede k 50% snížení rizika vzniku divertikulitidy. Vhodnou formou k dlouhodobému užívání je konzumace ovesných či kukuřičných vloček k snídani, případně jejich směsi. Jejich kombinaci s jogurtem nebo mlékem v podobě snídaně pacienti velmi dobře snášejí. U tohoto onemocnění je ale příjem vlákniny naopak naprosto zakázán ve chvíli, kdy dojde k divertikulitidě.

O autorovi| Mgr. Tamara Starnovská, vrchní nutriční terapeutka Thomayerovy nemocnice Praha, tamara.starnovska@ftn.cz

Ohodnoťte tento článek!