Všechny sestry nemusejí mít vysokou školu

Je nutné, aby všechny kvalifikované všeobecné sestry měly vysokoškolské vzdělání? Já myslím, že všechny opravdu NE. Zatím mne nikdo nepřesvědčil o opaku a myslím, že ani nepřesvědčí.

Dnešní systém zná tři typy všeobecných sester. Sestry, které studovaly ve starém systému na středních zdravotnických školách, sestry, které z jakékoli střední školy, včetně zdravotnické, pokračují na VOŠ, a ty, jež pokračují po střední škole na VŠ. Všechny takto odborně způsobilé všeobecné sestry mají stejné kompetence a jsou stejně finančně ohodnoceny. Samotné sestry se pozastavují nad tím, proč tomu tak je. Proč vlastně studují a v konečném důsledku nejsou profesně ani finančně rozlišené od ostatních?
Odpověď je jednoduchá – všechny tři typy sester mají stejnou odbornou způsobilost (všeobecná sestra) a dle vyhlášky o činnostech zdravotnických pracovníků jsou kompetentní vykonávat naprosto stejné činnosti.
Zřejmě by musela nastat opravdu revoluce ve vzdělávacím systému, aby se veškeré činnosti, od základní ošetřovatelské péče až po tu vysoce odbornou, přehodnotily, přerozdělily a pověřily se jimi jen ty sestry, které k nim získají odbornou způsobilost na různých stupních škol. Ovšem přerozdělení kompetencí není z důvodu ošetřovatelského procesu tak jednoduché, jak si mnozí myslí. Sestra je za tento proces plně zodpovědná, a je tedy také zodpovědná za to, co se ve smyslu komplexní ošetřovatelské péče bude dál s pacientem dít. Chystaná novela zákona č. 96/2004 Sb. se však pouze snaží vyřešit nynější akutní nedostatek všeobecných sester další možností, kdy absolvent SZŠ, tedy zdravotnický asistent, později praktická sestra, bude mít možnost za daných podmínek získat odbornou způsobilost všeobecné sestry ve zkrácené podobě na VOŠ. Zákon i normy EU toto umožňují. Nicméně revoluce to určitě nebude.

Realita nemocničního oddělení

Jediná skupina sester, která je pověřena vysoce specializovanou činností a je také dle svého specializačního vzdělání ohodnocena a rozlišena co do kompetencí, jsou sestry-specialistky. Myslím, že toto specializační vzdělávání po nějaké době praxe u lůžka má opravdu smysl a je pro systém přínosem. Samozřejmě tu máme sestry ve vedoucích funkcích, sestry ve výzkumu a vzdělávání, pro které je jistě vysokoškolské vzdělání oprávněné a má smysl. Jinak je samozřejmě kvalitní vzdělání pro kvalitní sestru nutností. Jen bych kladla důraz na jiné priority, než na které se dnes klade.
Teoretická příprava je samozřejmě velice důležitá, ale z mého pohledu je možná ještě důležitější příprava praktická a neméně důležitý je adaptační proces u absolventů. Tam máme velké rezervy. Praxe je ve většině případů neřízená a studenti jsou hozeni do provozů napospas sestrámškolitelkám, které jsou zaneprázdněny péčí o pacienty. Natož aby se ještě plnohodnotně mohly věnovat studentům. Ti jsou pak mnohdy rádi alespoň za razítko v indexu. Adaptační proces je zásadní proces, kdy se absolvent rozhoduje, zda v systému zůstane, nebo ne. Je-li hozen do vody bez záchranného kruhu sestry-školitelky, která se mu intenzivně pevně stanovenou dobu věnuje, většinou znechucen a vystresován naše pracoviště opouští dříve, než se s provozem stačí kvalitně a řádně seznámit.
Dnešní realita praxe je mnohdy až děsivá. Zdravotničtí asistenti suplují práci všeobecných sester, sestry bakalářky jsou přijímány na pozice zdravotnického asistenta (je to přece levnější), ale přitom vykonávají všechny sesterské činnosti. Sestrám bakalářkám je jejich vzdělání některými zaměstnavateli uznáno za podmínky, že je volné systemizované místo, takže se může stát, že na jednom pracovišti pracuje více bakalářek, ale příslušnou platovou třídu má jen jedna. I toto je jeden z důvodů, proč nechápu tlaky na povinné vysokoškolské

Inzerce M161000454

vzdělání, když na tolik vysoce vzdělaného personálu managementy nemívají peníze a často pro ně nemají ani praktické uplatnění. Nechápu to ani z toho důvodu, že náš systém prakticky neví, kolik a jak vzdělaného personálu v něm pracuje a kolik ho vlastně potřebuje.

Různé pohnutky ke studiu

Chápu, že se vzdělávání sester na střední školu nevrátí, byť bylo kvalitní a efektivní. Bylo uznávané i ve světě a jeho absolventky byly velice úspěšné. Máme tu pokrok a jakési normy EU, které nám něco doporučují, něco přikazují. Ne vše je ale vhodné pro náš systém vzdělávání a ošetřovatelské péče. To, co vyhovuje sestrám ve Velké Británii, nemusí vyhovovat nám.
Na můj vkus hodně opisujeme a málo přemýšlíme, co by vlastně vyhovovalo nám. Mám osobně pocit, že jsme pokazili něco funkčního a dobrého, co už bohužel nikdy nikdo nedá dohromady. Vím, trendem dnešní doby je mít vysokou školu, nejlépe titul před jménem i za ním. Ale je tato, mnohdy jediná, motivace proč vysokou školu studovat správná? Samozřejmě, pokud někdo vidí ve studiu smysl a přináší mu radost a uspokojení z nového poznání, je to v naprostém pořádku. Takovým lidem fandím a obdivuji je. Většina z nich studuje při zaměstnání, za své peníze a s rodinami. Bohužel se ale stává, že mnozí kolegové jsou k dalšímu studiu nezákonně tlačeni svými managementy, aniž tuší, že studují prakticky tutéž a již jednou získanou odbornou způsobilost všeobecné sestry.

Systém vzdělávání i ohodnocení

Někteří kolegové mi vyčítají, že podporou zkrácení kvalifikačního studia pro všeobecné sestry se sníží i naše prestiž. Že nejsem dostatečně hrdá na sebe a na své povolání. Já si ale hrdost představuji jinak. Například tak, že na sebe nenechám převést práci, která mi nepřísluší, že umím říct NE, když je to potřeba. Že si dokážu uhájit svá práva. Že se s kolegy respektujeme a vážíme si jeden druhého bez ohledu na to, jaké máme vzdělání. Kdyby se mě někdo zeptal, proč si myslím, že je dnes takový nedostatek sester, odpověděla bych, že jedním z důvodů je právě vzdělávání. Systém je příliš dlouhý a neefektivní, jak jsem se snažila vysvětlit výše.
Dalším problémem jsou samozřejmě peníze. Obrovské rozdíly mezi platy ve státním sektoru a mzdami v sektoru soukromém, kdy za stejnou práci mají kolegové v některých soukromých zařízeních až o několik tisíc na výplatách méně. Tato čísla pak chybí v celkových průměrech – běžně medializovaných, ale tímto velice zkreslených. Platy i mzdy by měly odpovídat psychické a fyzické zátěži zdravotníků i zodpovědnosti, s jakou svou práci vykonávají. V neposlední řadě jsou to pracovní podmínky, které ale souvisí s výše uvedeným, a velice špatně nastavenou personální vyhláškou.

Dana Krásová, Ústřední vojenská nemocnice Praha

Ohodnoťte tento článek!