Výročí otevření první státní ošetřovatelské školy v roce 1916

6. 4. 2006 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
V květnu letošního roku si připomeneme 90. výročí otevření 1. české státní ošetřovatelské školy v Praze. Když se ohlédneme zpět, určitě se shodneme, že je co slavit!


Do té doby fungovala v Rakousku-Uhersku jediná laická škola pro ošetřovatelky, a to ve Vídni při nemocnici Rudolfi nerhaus (vznikla v květnu 1882). Založena byla díky aktivitě a autoritě významného rakouského lékaře Th eodora Bilrotha. Počátkem 20. století se vedle lékařů a různých spolků již i vládní úřady zasazovaly o zřizování laických ošetřovatelských škol při větších nemocnicích a sjednocení jejich učební náplně. Tyto snahy vyvrcholily vydáním Nařízení ministra vnitra ze dne 25. června 1914, číslo 139 říšského zákona o ošetřování nemocných z povolání provozovaném.

Český Spolek pro povznesení stavu ošetřovatelek nemocných na základě tohoto zákona vyvinul velké úsilí, aby získal povolení k otevření školy pro ošetřovatelky. Velmi se o to zasazovala zejména jednatelka spolku, odborná učitelka dívčí pokračovací školy a členka spolku Červeného kříže Františka Fajfrová. Ihned v roce 1914 byla v Praze založena ošetřovatelská škola - česká a německá. K jejich otevření však došlo až v roce 1916, kdy v Ječné ulici v čísle 506 (později 4) byla otevřena 1. česká škola a na Karlově náměstí v čísle 318 (později 28) byla otevřena 1. německá škola pro ošetřování nemocných v Praze.

Důvodů pro časovou prodlevu mezi získáním povolení k založení školy a jejím otevřením bylo několik. Jednak bylo třeba připravit a vybavit budovu školy a internát pro žákyně, což vzhledem k vypuknutí 1. světové války a hospodářským problémům, které to Rakousku-Uhersku přineslo, nebylo snadné. Dále bylo třeba získat odborné vyučující - lékaře a diplomované ošetřovatelky nemocných (dále jen DS).

Františka Fajfrová, která byla jmenována první představenou školy, si byla vědoma toho, že bude potřebovat pro výuku zkušené a také teoreticky vzdělané české ošetřovatelky, které v té době byly ovšem vzácností. Vždyť k tomu, aby ošetřovatelka získala povolení k připuštění k diplomové zkoušce, musela buď vystudovat dvouletou ošetřovatelskou školu, které se ovšem teprve reorganizovaly na základě zákona 139, nebo musela alespoň 3 roky pracovat jako ošetřovatelka a dále musela projít ročním odborným teoretickým kurzem. Františka Fajfrová je odjela hledat do ošetřovatelské školy ve Vídni. Jako první přišla do školy, po absolvování diplomové zkoušky v roce 1917, DS Anna Marie Hupková. Nastoupila do Všeobecné nemocnice v Praze na Interní kliniku prof. Maixnera, kde vedla výuku žákyň.

Další nastoupila v roce 1918 DS Emilie Gisela Bártová, ta začala ve Všeobecné nemocnici pracovat na Gynekologické klinice prof. Piťhy, kde měla na starosti praktický výcvik a výuku žákyň. V roce 1918 ve škole začala pracovat další vídeňská absolventka, DS Božena (Beatrix) Březinová, která zde zorganizovala jednoroční kurz péče o dítě pro sestry. DS Březinová také po odvolání představené Fajfrové na počátku roku 1920 zastávala funkci představené.

Jak vypadalo studium na této škole

Škola směla v prvních letech každý rok přijmout pouze 15 žákyň. Ty musely povinně bydlet ve školním internátě spolu s představenou školy a učitelkami - diplomovanými ošetřovatelkami. Přijímací zkoušky tvořily testy inteligence, zkoušky z počtů a mateřského jazyka. Výběr byl velmi pečlivý a pokračoval vlastně i po přijetí.

V roce 1916 nastoupilo do školy 11 žákyň, v roce 1918 školu opustilo prvních 10 diplomovaných ošetřovatelek nemocných. V roce 1919 školu ukončilo dalších 11 DS, v roce 1920 už 16 DS (již v roce 1918 tedy škola překročila původně určený limit 15 žákyň). Počty uchazeček se postupně výrazně zvyšovaly, například v roce 1924 si žádost podalo již 120 uchazeček, do prvního ročníku jich bylo přijato 53. Podmínky pro přijetí ke studiu (§ 4 nařízení čís. 139 ř. z.) byly následující:

- rakouské státní občanství,- věk nejméně 18 let, u nezletilých souhlas otce či poručenského úřadu,- úspěšné absolvování měšťanské školy nebo prokázání přiměřeného všeobecného vzdělání,- dokonalé zdraví (tělesná a duševní způsobilost), prokázání bezúhonnosti života,- doklad, že nepečuje o nezletilé dítě a že nevede vlastní domácnost.

Vybrané kandidátky byly do školy přijaty nejprve na zkoušku na 4 měsíce a teprve pokud vyhovovaly všem požadavkům školy, byly po této zkušební době přijaty defi nitivně. Kdykoli během studia ale mohly být na základě vyjádření představené propuštěny, například pro špatné chování, pro neschopnost nebo porušení školních pravidel. Významné pro hodnocení vhodnosti kandidátky bylo i její vystupování a společenské chování, vlastnosti a úprava, přičemž se velmi uplatňovalo povinné společné bydlení a stolování s učitelkami v internátě. Náplní prvního ročníku byla teoretická příprava, ve druhém následovala praxe na školních stanicích. Žákyně platily školné, které zahrnovalo i ubytování, stravování, uniformu a praní prádla a také poplatek na lékařské a zubní ošetření. Platilo se měsíčně, vždy předem. Ve druhém ročníku, kdy již studentky praktikovaly na odděleních, jim škola vyplácela kapesné. Nemajetné žákyně, které měly dobré výsledky a předpoklady pro výkon povolání, mohly být od školného osvobozeny buď zcela, nebo získaly slevu 75, 50, 25 %. Žádost však bylo možné podávat až po úspěšném zvládnutí čtyřměsíčního zkušebního období. Studentky, které úlevu získaly, se ovšem musely zavázat, že po ukončení studia zůstanou určenou dobu, úměrnou poskytnuté slevě, ve službě ve státních nebo státem spravovaných nemocnicích.

Zákon z roku 1914 a otevření státní ošetřovatelské školy v roce 1916 nastartovalo nejen vznik dalších odborných škol pro ošetřovatelky, ale zároveň i silné emancipační hnutí ošetřovatelek - diplomovaných sester. Jak se zlepšovala jejich profesní příprava, rostlo i jejich sebevědomí a snahy zlepšit i společenské postavení ošetřovatelek.

LITERATURA
Kafková, V.: Z historie ošetřovatelství, Brno, IDVPZ, 1992. Staňková, M.: České ošetřovatelství 7: Galerie historických osobností. Brno, IDVPZ, 2001. Staňková, M.: Základy teorie ošetřovatelství. Praha, Karolinum, 1996. Vrbatová, N.: Přínos absolventek I. ošetřovatelské školy pro rozvoj čsl. zdravotnictví. Praha, FF UK (ÚTPO), diplomová práce, 1990. Wiltschová, M.: Příspěvek k historii vzdělávání sester, Praha, FF UK (ÚTPO), diplomová práce, 1964.

SOUHRN

Předpoklady pro založení 1. české státní ošetřovatelské školy v Praze, její následné budování a náplň studia na škole jsou obsahem tohoto článku.

SUMMARY

The article describes the founding of the 1st Czech state nursing school in Prague, its building and the study programme.


O autorovi: Bc. Alexandra Kramářová, SŠZ a V0ŠZ Ústí nad Labem (kramar.alex@seznam.cz)

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?