Vzdělané průvodkyně na cestě ke zrození

Porodní asistentka je plně zodpovědným zdravotnickým pracovníkem, který podporuje normální průběh porodu a dokáže rychle reagovat na emergentní situaci. Je také významnou psychickou oporou rodiček, jež na porodním sále hledají empatii. O tom, jak se daří porodním asistentkám v českých porodnicích, jsme si povídali s Ditou Schniererovou, porodní asistentkou z Nemocnice Neratovice, kterou provozuje skupina VAMED Mediterra.

Co se ve vašem oboru změnilo od doby, kdy jste začínala?

Hlavní rozdíl oproti minulosti dnes vidím v přístupu a v informovanosti. Je dobře, že je dnes díky internetu přístup k informacím tak snadný, ale je jich, bohužel, přespříliš. Jsem ráda, že ženy chtějí k porodu přistupovat aktivně, ne ho pouze odevzdat do rukou zdravotníků.
Je pravda, že v některých porodnicích se stále ještě uplatňují zbytečné a rutinní postupy, proti nimž stojí za to se bránit. Já si naštěstí pro svou praxi vybrala malou porodnici v Neratovicích, která je k přáním klientek vstřícná a zásahy přicházejí jen v nejnutnějších případech. A právě v urgentních situacích je přemíra informací škodlivá. Není možné, aby nám klientky diktovaly, co máme a nemáme dělat. Pracujeme všichni pod velkým tlakem a přitom bychom si chtěli naše „zákaznice“ především hýčkat. Nechoďme tedy do porodnic bojovat, ale domluvit se.

Kdy se rodičky s asistentkami setkávají? Mělo by to být dříve, než překročí práh porodnice?

V České republice nás nejčastěji potkávají až při samotném příjmu. Zdejší systém péče o těhotné je téměř výhradně vedený lékaři. Jsou tu i terénní porodní asistentky, ale není jich mnoho a pojišťovny je podporují minimálně. Za ideální považuji spolupráci lékařů a asistentek již v předporodní péči. Pokud jde o zdravé těhotenství, měly by je vést spíše porodní asistentky, které v případě odhalených komplikací odesílají ženu do lékařské péče. To by ovšem znamenalo změnu celého systému, smluv s pojišťovnami i vzdělávání asistentek, které by měly být odhodlané převzít zodpovědnost a obětovat spoustu času.

Já sama díky podpoře naší porodnice mohu mít kromě práce ve službách „své“ klientky po celou dobu těhotenství, porodu i v poporodním období, čímž se zachovává optimální kontinuita péče. Porod je velmi intenzivní, intimní zážitek a je vždy výhodou, když se společně trochu „osaháme“ a může tak vzniknout výjimečné pouto vzájemné důvěry. Lékaře – porodníka určitě volám v případě odhalených komplikací. Tento způsob péče mi přijde ideální a je velmi žádaný, si ženy, bohužel za 24 hodinovou pohotovost musejí platit samy, podpora státu je minimální.
V čem proti světu v přístupu k vedení porodu zaostáváme nebo v čem jsme naopak napřed?
Oproti zemím, zmítaným hladomorem, kde chybí vzdělání porodních asistentek a hygienické návyky, jsou na tom naše porodnice výborně. Skvělá je péče o nemocné nebo předčasně narozené děti. Také extrémy zejména z Ameriky, kde se rodí císařskými řezy na přání rodiček, se u nás naštěstí příliš nerozšířily. Přesto se máme ještě co učit, a to právě v péči o zdravé ženy.
Chybí mi hlavně změna systému ve spolupráci mezi asistentkami v terénu i v porodnici a lékaři, dále pak podpora zdravotních pojišťoven a možnost volby místa porodu. Vždy bude určité procento žen, které si pro svůj porod zvolí domácí prostředí, ať už to zákony dovolují, či zakazují. V tomto případě je lepší, aby porodní průběh ohlídala zkušená porodní asistentka, než by na to byla žena úplně sama. Chybí mi tu mezistupeň péče, jakým by mohly být porodní domy, kde se ženy setkávají s domácím prostředím, ale zároveň s odbornou péčí.

Ženy, mířící k porodu, potřebují erudovanou, empatickou a usměvavou porodní asistentku. Co naopak potřebují porodní asistentky?

Samotný porod toho moc nepotřebuje.
Stejně jako u zvířat jsou ze všeho nejdůležitější základní potřeby: klid, pocit bezpečí, teplo, přítmí, tedy co nejméně rušivých elementů. Jedině tak se ve správném množství vyplavují důležité hormony. Také porodní asistentka ze všeho nejvíc potřebuje své ruce, oči, uši, obrovskou dávku trpělivosti, empatie a klid na práci. Žena, která nezapomněla na své instinkty a jde k porodu s odhodláním i vírou v sílu zrození, je pro nás doslova za odměnu. V dnešní době nás jen ohromně zdržuje množství dokumentace, kterou jsme zavaleny.
Problém českého zdravotnictví vidím především v nedostatku kvalifikovaného personálu. Pro mě je hodně důležité prostředí, ve kterém pracuji a vzájemná spolupráce kolektivu.
Dnešní porodní asistentky jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé. Jak je teoretické vzdělávání ve vaší práci důležité?

Mají vůbec asistentky čas se vzdělávat?

Vůbec bych nepodceňovala význam teoretického vzdělání. Kdo nebude znát dobře anatomii, těžko pochopí fyziologii porodu. V našem systému vzdělávání mi chybí propojení s praxí. Dříve si zkušená porodní bába vzala pod křídla mladou, nezkušenou a ta se od ní učila. Dneska jsou studentky vrženy na praxi do fakultních nemocnic a ochota unaveného personálu něco předávat často chybí.
Většina škol sice „vypouští“ své studentky se zhruba čtyřiceti asistencemi u porodu, ale někdy se k takovému počtu ani nedostanou a honí jen razítka do indexu. A tady je další kámen úrazu. I přes ochotu se učit musejí začátečnice vinou nedostatku personálu co nejdříve pracovat samostatně, a to i s malými praktickými zkušenostmi.
Uzavřením studia naše vzdělávání samozřejmě nekončí. Je potřeba navštěvovat školení, semináře, kdo chce, čas si vždycky najde. Ale semináře bývají často dost drahé. Jako přínosné vidím tzv. supervize, kde si porodní asistentky vzájemně sdílejí své zkušenosti a tím se učí od sebe navzájem. Pro mě každý porod představuje obrovskou školu, jde o jedinečný okamžik, se kterým se vždy naučím něco nového.
Děkuji za rozhovor.

Méně administrativy, bojovných matek a lepší kontinuitu péče…

Dita Schniererová, DiS.

porodní asistentka narozena 1973 v Praze matka tří dětí (25, 19 a 10 let) * 2010–dosud porodní asistentka v Nemocnici Neratovice * 2012–2014 funkce vrchní sestry, konzultační, přednášková činnost * 2005–2010 porodní asistentka Brandýs nad Labem * 2002–2005 studium Porodní asistentka Praha * 1993–2001 překladatelka pro ČT * 1991–1992 au-pair v Belgii se studiem francouzštiny * 1987–1991 Gymnázium W. Piecka * 2014–2016 Beli centrum – komunitní centrum pro nastávající maminky

Ohodnoťte tento článek!