Vzdělávání nemusí být nuda

Jednou z oceněných finalistů 1. ročníku soutěže Lékárník roku byla Mgr. Iva Lízalová, která získal první místo v kategorii Farmaceutický asistent. V současnosti zastává pozici Training and Development Manager v síti lékáren BENU.

Jaké jste měla pocity, když jste se dozvěděla o svém postupu do finále? Překvapilo vás vítězství?

Musím přiznat, že jsem byla velmi překvapená a cítila jsem obrovskou radost, ale zároveň také velký pocit zodpovědnosti. Nereprezentovala jsem v tu chvíli jen sebe, ale také svoji práci a společnost BENU. Už samotná účast ve finále pro mě znamenala vítězství. 1. místo mě utvrdilo v tom, že vzdělávání a rozvoj zaměstnanců má ve farmacii své nezastupitelné místo a má smysl se mu věnovat. Dává mi to sílu posouvat se dál, připravovat nové vzdělávací projekty a klást si nové cíle.

Co všechno může zaměstnavatel udělat pro svého zaměstnance, aby cítil dostatek pracovního uznání?

Myslím, že pojem pracovní uznání může pro každého znamenat něco jiného. Při práci v lékárně mě nejvíc těšilo, když mi pacient poděkoval za radu. Nesmíme zapomínat na to, že farmaceut je pomáhající profese a měli bychom ji tak i sami vnímat. Pokud k pacientovi přistupujeme individuálně, jsme empatičtí a hledáme pro něj nejlepší řešení, budujeme si jeho důvěru. A důvěra jde ruku v ruce s respektem. V případě, že pacient cítí ze strany farmaceuta zájem, stává se v jeho očích odborníkem, kterého uznává a rád se za ním vrací. Vnímání role farmaceuta totiž ovlivňujeme z velké části my sami, svým chováním, odbornou způsobilostí, komunikačními dovednostmi. V dnešní době cítím velkou snahu ze strany farmaceutů a jejich nadřízených vrátit profesi farmaceuta původní rozměr a myslím, že se to i daří. Je to však cesta dlouhá. Jsem potěšena, že se na tomto mohu svou prací podílet.

A jak nejlépe motivovat své zaměstnance?

Zaměstnanec musí cítit, že se o něj zaměstnavatel zajímá. Motivace totiž bývá spojena s emočním prožitkem. Pokud se tedy nebudeme bavit o finanční motivaci, jež působí pouze krátkodobě, pak výrazným motivátorem je právě zájem, který pozitivní emoce vyvolává. A ten může být vyjádřen různě. Je podstatné, aby zaměstnavatel zapojoval zaměstnance do projektů, komunikoval s ním, trval na vzájemné zpětné vazbě, sdílel všechny úspěchy a neúspěchy, dal zaměstnanci možnost vzdělávat se a růst a uměl také zaměstnance pochválit, poděkovat mu za jeho práci. Považuji za nesmírně důležité zaměstnancům neustále zdůrazňovat, jaké hodnoty ve firmě zastáváme a zejména, jaký je smysl a cíl společné práce. V tomto případě je zaměstnanec nejenom motivovaný, ale také loajální, protože je důležitou součástí, která tvoří celek, a přistupuje k firmě, jako by byla jeho vlastní.

Věnujete se vzdělávání zaměstnanců. Máte nějakou propracovanou metodiku vzdělávacího programu, aby kurz adepty bavil?

Vše začíná přípravou, kdy se dá velmi dobře ovlivnit, jestli kurz zaměstnance zaujme, nebo ne. Prvním důležitým předpokladem toho, že bude program účastníky bavit, je vědět, co by se potřebovali zaměstnanci naučit. To se může časem měnit. Když už vím, v čem budu zaměstnance vzdělávat, co jim v rámci vzdělávacího programu chci předat a co si mají odnést, kladu si otázku, jak to udělám? Pokud se budeme bavit o soft skills, za nejefektivnější považuji formu workshopu, tedy osobní setkání s lektorem. V BENU jsem zavedla novou metodu vzdělávání, kterou interně nazýváme „Hraj si a vzdělávej se.“ Workshopy, které s týmem interních lektorů realizujeme, jsou velmi interaktivní. Snažíme se, aby byl program zábavný a účastníky zaujal, proto často používáme prvky hry. Hra však musí mít smysl. Prostřednictvím hry zaměstnanec získá nejen potřebné znalosti a dovednosti, ale také zjistí, jaký přínos pro něj mají, jak je může při práci v lékárně využít a kam se může posunout. Neméně důležitá je při workshopu i osobnost lektora. Musí svému školení věřit a zároveň dokázat ostatní nadchnout a inspirovat.

Připravují naše vysoké školy farmaceuty dostatečně? Nebo se pak musejí v praxi rychle doučovat?

Vzdělávání farmaceutů se věnuji 9 let a mohu říci, že odborná úroveň lékárníků je na velmi vysoké úrovni. S čím se ale opakovaně setkávám, jsou nedostatečné komunikační dovednosti, jež je potřeba po nástupu do praxe farmaceuty velmi rychle doučit. Odborné znalosti jsou základ, bez nich nelze vykonávat práci farmaceuta, ale je dobré si uvědomit, že při expedici je důležité nejen to, co říkáme, ale také, jak to říkáme. S oblibou na svých workshopech říkám, že komunikovat umí každý, ale jen někdo efektivně. Je to dovednost, které se dá velmi dobře naučit. Pokud ji farmaceut má, dokáže svoji odbornost maximálně zúročit. V BENU klademe na vzdělávání nových zaměstnanců velký důraz. V rámci adaptačního programu se věnujeme nováčkům již od prvního dne nástupu a rozvíjíme jejich komunikační dovednosti, aby během prvních třech měsíců získali základy efektivní komunikace. Pracujeme s farmaceuty zejména na tom, aby sdělovali odborné informace
srozumitelně a jejich doporučení mělo vždy pro pacienta užitek.

Co máte na své práci nejraději?

Rozmanitost a hravost. Vzdělávání je pro mě hra s přesnými pravidly, prostřednictvím které můžu ostatní rozvíjet. Baví mě připravovat vzdělávací programy, kde mám možnost používat nové vzdělávací metody a techniky. Zkoušet, co je a co není efektivní. Příprava vzdělávacího programu často trvá i půl roku a přesto, že jej tvořím na základě vzdělávacích potřeb zaměstnanců a cílů, které jsem si definovala, do poslední chvíle nikdy nevím, jak bude přijat a jestli naplní to, co jsem si na začátku stanovila. První zpětnou vazbu dostávám od účastníků už při samotné realizaci, ale výsledky se mohou dostavit až mnohem později. A to je na tom to krásné, ta neustálá změna a hledání nových cest, které vedou k cíli. Velmi mě baví i to, že můžu zaměstnancům ukázat, že vzdělávaní nemusí být nuda, a když je pro vzdělávání dokážu nadchnout.

Když potom vidím, že jsem mohla přispět k tomu, že svoji práci odvádí efektivně a rádi, je to pro mě ta největší odměna.

Odborná porota: (zleva) David Mendl, Michal Krejsta, David Horák, Irena Storová, Martina Šochmanová, Adam Vojtěch, Petr Neužil, Jana Doleželová, Martin Mátl, Martin Dočkal, Michal Jurča a Aleš Novosád

Ohodnoťte tento článek!