Vzteklina u netopýrů v České republice

Koncem září proběhla tiskem zpráva o laboratorním potvrzení vztekliny u netopýra nalezeného v pražských Riegerových sadech. Nakaženou samici netopýra večerního (Eptesicus serotinus) předala nálezkyně pražské záchranné stanici pro volně žijící živočichy Lesů hlavního města Prahy.

Od roku 1994 se jedná o pátý případ pozitivního nálezu vztekliny netopýrů v České republice, přičemž všechny předchozí případy (tři u netopýra večerního a jeden u netopýra hvízdavého, Pipistrellus pipistrellus) byly zaznamenány na jižní Moravě. I přesto je Česká republika od roku 2004 považována za stát bez přítomnosti vztekliny a nálezy vztekliny u netopýrů tento stav nijak neovlivňují. Tato skutečnost je dána tím, že více než 99 % případů vztekliny u člověka je vyvoláno virem RABV, pro který jsou v Evropě rezervoárem šelmy. Cirkulace dalších lyssavirů, které zjišťujeme u netopýrů, je oddělená od vztekliny lišek.

Přenos je možný, ale vzácný

U evropských netopýrů byly doposud popsány čtyři různé lyssaviry: European Bat Lyssavirus 1 a 2 (EBLV-1 a EBLV-2), Bokeloh Bat Lyssavirus (BBLV) a West Caucasian Bat Virus (WCBV).
Nejběžnějším je lyssavirus EBLV-1, který byl také jako jediný zjištěn ve všech případech v České republice. V celé Evropě přitom bylo v letech 1977–2010 do databáze Rabies Bulletin Europe oficiálně registrováno 959 případů vztekliny u netopýrů a přibližně 95 % z nich tvoří právě nálezy EBLV-1 u netopýra večerního, který je jeho hlavním rezervoárem. Netopýr vodní (Myotis daubentonii) a netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) jsou naopak hlavními rezervoáry pro lys savirus EBLV-2. Většina nálezů infikovaných netopýrů pochází z hustě osídlených oblastí Dánska, Nizozemska a severního Německa, kde probíhaly rozsáhlé programy aktivního monitoringu výskytu vztekliny u netopýrů.
Vzhledem k tomu, že řada druhů netopýrů využívá jako své úkryty téměř výhradně lidské stavby, dochází k častým kontaktům s lidmi. Lidé se mohou setkávat s jednotlivými netopýry, kteří zaletí nebo zalezou do jejich bytů, ale i se skupinami netopýrů. Nejčastěji se jedná o letní kolonie na půdách nebo skupiny zvířat zimující ve štěrbinách, například panelových domů. I přesto bylo během posledních 35 let v Evropě potvrzeno pouze pět případů přenosu vztekliny z netopýra na člověka. Proto není vzteklina netopýrů považována za významné nebezpečí pro zdraví lidí ve srovnání s jinými virovými infekcemi.

Jak zacházet s nalezeným netopýrem

V současné době není potřeba zavádět zvýšená opatření na ochranu před vzteklinou netopýrů. Důležitá je nicméně osvěta a prevence. Pokud se člověk setká s netopýrem, měl by se vyhnout riziku pokousání. To znamená, že na netopýra nebudeme nikdy sahat holou rukou. Přemístit netopýra můžeme opatrně uchopením přes silnější látku (např. ručník) nebo s pomocí rukavice. Netopýra umístíme opatrně do papírové krabice opatřené malými otvory pro přístup vzduchu. Dovnitř vložíme kousek látky tak, aby zde zvíře našlo přechodný úkryt. Zatímco v letním období netopýry bez známek poranění můžeme po setmění vypustit, v zimním období je třeba přivolat odborníky z nejbližší záchranné stanice, kteří zvíře převezmou a poskytnou mu potřebnou péči. Pouze v případě, že dojde k poranění člověka netopýrem, je nutné, aby pacient kontaktoval svého lékaře. Pokud zvíře, které zranění způsobilo, není již k dispozici pro laboratorní vyšetření na vzteklinu, musí být zahájena postexpoziční vakcinace. Doporučuje se, aby lidé, kteří pravidelně přicházejí do styku s netopýry (pracovníci záchranných stanic pro divoká zvířata, zoologové, ošetřující veterinární lékaři), byli chráněni v rámci preexpoziční vakcinace.

O autorovi| prof. MVDr. Jiří Pikula, Ph. D., Dipl. ECZM1, Mgr. Jan Zukal, Dr., MBA2, 1 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 2 Ústav biologie obratlovců AV ČR Brno

Netopýr večerní

Ohodnoťte tento článek!