záchranky je jeden velký závod

Ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje MUDr. Martin Houdek je ve funkci již šest let. Tvrdí, že česká záchranka je na velmi dobré úrovni, ale trápí ho nedostatek lékařů, zneužívání záchranné služby a legislativa, která spíše komplikuje, než pomáhá.

Co se vám vybaví jako první, když se ohlédne zpět na své šestileté řízení záchranky?

Mám pocit, že to je jeden velký závod a vůbec mi nepřijde, že to trvá už šest let. Těch dojmů je spousta, ale pár věcí mi z té běžné rutiny vyčnívá, a to je například návštěva papeže Benedikta XVI. ve Staré Boleslavi v roce 2009. To jsem byl ve funkci teprve půl roku. Měli jsme z toho velkou obavu a oprávněně, předcházela tomu několikaměsíční příprava s dalšími složkami IZS. V jednu chvíli jsme měli pocit, že jsme hrozně naddimenzovali síly a prostředky na zdravotnický dozor celé akce, ale nakonec se ukázalo, že to bylo jen taktak. Ten den bylo velké horko, lidé stáli několik hodin na přímém slunci a kolabovali. I když jsem tam nebyl primárně ve funkci lékaře, tak jsem v jednu chvíli musel z kapacitních důvodů jednoho z vážně nemocných pacientů doprovázet do nemocnice. Záchranka tehdy opravdu prošla zátěžovým testem, nakonec se to všechno zvládlo bez větších komplikací.

Ve své funkci jste otevřel 5 nových výjezdových míst, plánujete otevřít ještě nějaké?

Za šest let jsme vybudovali nová výjezdová stanoviště ve Zdicích, Hostivici, Novém Strašecí, Vranově a poslední v Mnichově Hradišti. Z hlediska plánu plošného pokrytí bez problémů splňujeme zákon o zdravotnické záchranné službě. Dojezdové časy máme průměrně pod hranicí 9 minut a v porovnání s obdobnými kraji máme jednu z nejhustších sítí výjezdových stanovišť. V současné době tedy žádnou novou výjezdovou základu otevřít neplánujeme.

Rozhodl jste se pokračovat v trendu budování rendez-vous systému v kraji. Kde má tento systém ještě vzniknout?

Z počátku jsem byl k myšlence rendez-vous systému dost skeptický, protože jsem měl pocit, že patří jen do velkých aglomerací, ale tehdejší hejtman David Rath byl jeho příznivcem. S postupem času, kdy jsme tento systém začali v kraji zavádět, jsem pochopil, že i na vesnici má rendez-vous systém své místo. A v současné době, kdy je velký nedostatek lékařů, je skvělým řešením. Rendezvous systém jsme zavedli skoro ve všech okresech. Zbývají dvě místa v kraji, o kterých ještě uvažujeme, a těmi jsou Rakovnicko a Nymbursko.

Jak je to s modernizací vozového parku?

V této chvíli máme krajem schváleno 12 nových sanitních vozů. Intenzivně se snažíme o to, abychom dalších 16 plně vybavených sanitek získali z evropských fondů, konkrétně z 23. výzvy, která se týká hlasových a datových komunikací mezi zdravotnickými zařízeními včetně záchranné služby. Sanitní vozy by byly plně vybavené včetně tabletů, díky kterým by mohly elektronicky komunikovat s našimi nemocnicemi. Celá zdravotnická dokumentace by se mohla předávat bezdrátově a nemocnice by byly informované o pacientovi ještě před příjezdem zdravotnické záchranné služby. Do listopadu tohoto roku by mělo být jasné, zda prostředky z evropských fondů získáme, či nikoli.

Co by to v praxi znamenalo?

Například povezeme do nemocnice těžce zraněného pacienta po dopravní nehodě, ale ten bude zároveň po dvou infarktech a operaci srdce, kterou prodělal v minulosti. Nemocnici budeme avizovat, že vezeme pacienta po dopravní nehodě s těžkým zraněním, po krevní ztrátě více než 1 litr a že má zároveň přidružené srdeční onemocnění. Oni už budou vědět, že musejí zavolat ortopeda, ale i kardiologa a že musejí aktivovat ARO. Bude tam časový profit. Teď samozřejmě také informujeme nemocnice, jakého jim vezeme pacienta, ale zdaleka ne tak podrobně.

V jaké fázi je nyní sjednocení oblastních zdravotnických operačních středisek pod jedno krajské?

Když jsem nastoupil do funkce, měla středočeská záchranná služba šest oblastních zdravotnických operačních středisek, která přijímala hovory na linku 155. Byla v Kladně, Příbrami, Kolíně, Mladé Boleslavi, Benešově a Jesenici, což bylo z finančních, organizačních i personálních důvodů dlouhodobě nevýhodné. Naším cílem bylo jejich postupné sjednocení v jedno krajské se sídlem v Kladně, což se nám během tří let podařilo. V roce 2014 byla centralizace úplná, velkou zásluhu na hladkém průběhu má náš současný vedoucí operačního střediska Bc. Patrik Merhaut. Bylo to velmi náročné a stálo nás to hodně bezesných nocí. Nyní už konečně řídíme celý Středočeský kraj z jednoho místa. Vybudovali jsme také záložní dispečink v Benešově. Máme tam čtyři kompletně vybavená pracoviště. V případě nějakého blackoutu, je zde jedna permanentní síla se všemi dostupnými prostředky, která bude schopná udržet základní provoz linky 155, než se tam dopraví další operátoři.

Jako jedna z mála záchranek nemáte leteckou záchrannou službu. Proč?

Tak to bylo i před mým nástupem do funkce. Ve Středočeském kraji zasahuje obvykle letecká záchranka z Prahy, ale nemá to tak docela logiku, protože v Praze je její využití minimální a naopak 90 procent jejích zásahů je ve Středočeském kraji. Pražská záchranná služba stále říká, že je to pro ni neúnosná finanční zátěž. Jednal jsem už s hejtmanem Středočeského kraje, jestli by stál o provozování letecké záchranné služby, i když by náklady na provoz záchranky významně stouply, a nebyl proti. Chceme psát oficiální žádost na ministerstvo zdravotnictví, ale předběžně jsem o tom jednal s panem ministrem a ten mi řekl, že se tím určitě budou zabývat. Probíhalo by to tak, že by letecká záchranka zůstala na stejném místě, ale byla by provozována, operačně řízena i financována středočeskou záchrannou službou.

Záchranné služby se před několika lety potýkaly s novým zákonem, jaké přinesl změny?

Čekali jsme, že nám usnadní práci, ale opak je pravdou. Pouze nám ukládá a nařizuje povinnosti, které jsou jen těžko splŘízení nitelné. Například financování zdravotnických záchranných služeb zůstalo i po příchodu nového zákona na stejném principu. Jsme příspěvkové organizace a 75 procent financí jde od našich zřizovatelů, tedy krajských úřadů, a 25 procent z veřejného zdravotního pojištění. Snahou záchranných služeb před uvedením nového zákona bylo, aby se pojišťovny do financování více zapojily a kraje nebyly tak zatížené. To se nám bohužel nepodařilo.

Zjednodušeně řečeno – negativa převážila nad pozitivy?

Tento zákon nám měl usnadnit práci v tom, že bychom vyjížděli pouze k zásahům, které jsou indikovány pro záchrannou službu. Praktičtí lékaři zavřou v pátek odpoledne ordinace a pacienti jsou do pondělního rána v podstatě bezprizorní. Částečně sice díky našemu krajskému úřadu fungují lékařské služby první pomoci, ale většinu zajišťuje zdravotnická záchranná služba. Velmi často jezdíme do ústavů sociální péče, alzheimercenter, domovů důchodců, kde všude avizují, že mají zajištěnou lékařskou péči, ale v drtivé většině tam volají nás. Obvykle to však nejsou výjezdy pro záchrannou službu, nejsou to život ohrožující stavy, ale zhoršení chronických obtíží. Velice často se jedná i o soukromá zařízení, která na nás tímto způsobem parazitují. Tím, že jezdíme na tyto neindikované výzvy, se nám překrývají výjezdy a může se stát, že kvůli tomu přijedeme pozdě někam, kde nás skutečně budou potřebovat. To nový zákon nevyřešil. Spolu s Asociací zdravotnických záchranných služeb se na to neustále snažíme upozorňovat.

Stále se potýkáte s napadáním záchranářů na výjezdech?

Je to v podstatě náš dennodenní chléb. Obvykle je to spojené s požitím nějaké návykové látky. Ti lidé hledají nepřítele, vytvoří si ho v nás a vede to až k napadení, byť si nás sami volali. Začíná to už voláním na tísňovou linku, slovní agresí vůči operátorkám, vyhrožováním a nadávkami. V současnosti probíhá veřejná iniciativa, abychom dostali status veřejného činitele, jako má policie. To ale nepotřebujeme, nic pozitivního nám to nepřinese. Drtivá většina fyzických napadení je pod vlivem alkoholu nebo drog, těm lidem je v tomto stavu úplně jedno, jestli máme status veřejného činitele nebo ne.

Stále se mluví o velkém nedostatku lékařů, jaká je situace na vaší záchrance?

Nedostatek lékařů řeší záchranky po celé republice. Pokud se něco výrazně nezmění, abychom zde lékaře udrželi, bude ubývat lékařské péče a k pacientům budou v sanitce jezdit hlavně záchranáři. Na to není současný systém připraven a role lékaře v terénu je naprosto nezastupitelná. Přitom v současnosti evidujeme u mediků obrovský zájem o práci na záchranné službě. Řešením je zařazení urgentní medicíny mezi základní obory, tento návrh nedávno ministr zdravotnictví schválil. Věříme, že se tím nedostatek lékařů na záchranných službách časem vyřeší.

Ohodnoťte tento článek!