Změna, která nebude

Na smutném orloji českých ministrů zdravotnictví přibyla 19. figura. Nový ministr Miloslav Ludvík je po dlouhých 18 letech prvním nelékařem, který usedá do křesla ministerstva zdravotnictví. Nepočítáme-li několikatýdenní přechodné anabáze, během nichž šéfovali zdravotnictví Vladimír Špidla nebo Zdeněk Škromach. Mohl by to být příslib zajímavých změn a nového pohledu na český systém, který by obojí potřeboval jako sůl. Nebýt dvou zásadních vad na kráse.

Tou první je fakt, že ekonom Ludvík přichází na Palackého náměstí na jedenáct měsíců, které zbývají do parlamentních voleb. To je období, během něhož nelze prosadit zhola nic, i kdyby se chtělo. Lze jen udržovat. Dobře to bylo vidět na posledním zasedání vlády, na nějž Ludvík sice přinesl návrh zákona o neziskových nemocnicích, ale vzápětí jej z programu zase stáhl. Žádná škoda, nicméně pro ilustraci Ludvíkova manévrovacího prostoru to poslouží dobře.

Druhým důvodem, proč nelze od ministra čekat žádný novátorský přístup, je samotná osoba Miloslava Ludvíka. Jako dlouholetý úspěšný ředitel Motola a současně aktivní komunální politik je do systému vrostlý jako málokdo, a ačkoli jej nevěnčí titul MUDr., je v českém zdravotnictví insiderem až na půdu.

Navíc vzhledem k tomu, že ani necítil potřebu rezignovat na funkci ředitele největšího špitálu v zemi, není těžké uhodnout, že to se svým působením v čele rezortu nemyslí nijak zvlášť vážně. Posloužil prostě jako kompetentní a ochotný stranický kádr v situaci, kdy premiér Sobotka potřeboval náhradu za Svatopluka Němečka, kterého se rozhodl vyhodit. Jediný bonus, který mu z funkce ministra plyne, než se zase vrátí do motolské kanceláře, bude právo sepsat úhradovou vyhlášku na rok 2018 a dá se směle předpokládat, že nemocniční segment v čele s velkými zařízeními, zvláště pak fakultními, nebude škodný. Ostatně jako za Ludvíkova předchůdce v Rusnokově prezidentské vládě Martina Holcáta – motolského náměstka, který „koeficientem specializace“ v úhradové vyhlášce na rok 2014 vylepšil Motolu už tak solidní hospodaření.

Znovu se bude mluvit o střetu zájmů, v němž se ocitají ministři, jestliže z pozice zřizovatelů jednoho specifického segmentu zdravotnictví (přímo řízených zařízení) rozhodují o rozdělení peněz v celém systému. A o kolik je tento střet zájmů markantnější, jestliže se jedná o bývalé (Němeček, Heger), či v Ludvíkově případě dokonce současné ředitele fakultních nemocnic. Nezmění se ale nic. Opět se bude mluvit o potřebě spravedlivějších úhrad a o systému DRG a opět se to celé odloží. Zase budou znít velká slova o tom, jak zásadní prioritou je pro vládu zdravotnictví, a znovu se nenajde odvaha se současným neudržitelným systémem hnout.

A opět se povedou války mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí. Jen Andreji Babišovi bude čelit nová tvář. Na tu bude vládce financí moci tahat příběhy z pražské ČSSD a historky o „kuliších“, takže konflikt zřejmě dostane novou rétorickou dynamiku. To bude jediná změna, která s Ludvíkem přijde.

O autorovi| Martin Čaban (autor je komentátorem deníku E15)

Ohodnoťte tento článek!