Zohlednit názor sester

Po zakladateli Zbyňku Frolíkovi převzal letos na podzim vedení Linet Group Tomáš Kolář. Pro ZaM porovnal nákupní postupy českých a amerických nemocnic a popsal, jakou roli v něm hrají sestry.

Už pět let exekutivně řídíte Linet Group. Kam jej v dalších pěti letech chcete posunout?

Mojí vizí je další růst společnosti. Během pěti let můžeme zdvojnásobit obrat. Celosvětově nyní činí šest až šest a půl miliardy korun a udělat z nich 13 miliard čili 500 milionů eur, to je pro nás výzva. Co se našich produktů týče, tak portfolio máme skvělé, ale budeme jej stále více rozvíjet technologicky. Očekávám investice do technologií např. v systému internet věcí (propojení vestavěných zařízení s internetem – pozn. red.), kde využijeme současné trendy v senzorice, computingu a konektivitě.

Měl jste na starost vstup Linetu na americký trh. Můžete porovnat nákupní politiku amerických a českých nemocnic?

To je skutečně „black and white přístup“. Americký nákupní proces je ryze pragmatický. Nemocnice nakupují jako firmy – koupí si, co potřebují, ale také to, na co mají prostředky. Podstatné pro ně však je, aby koupily zařízení, které bude zdravotníkům i pacientům perfektně sloužit. Nejdůležitějším procesem při nakupování je clinical trial, kdy odborný názor sester tvoří až 80 procent úspěchu obchodování. Poté nastupují inženýři, kteří kontrolují kvalitu a servis nabízeného vybavení. Až pak přistupuje nemocnice ke zvážení ceny. Odborná stanoviska zde mají podstatně vyšší důležitost. V Čechách je ovšem cena nejdůležitějším parametrem. Teď nemluvím o našich produktech. Českým nemocnicím nesejde na tom, že nakoupí nekvalitní zboží, hlavně že je levné. Nákupní proces (i mimo oblast zdravotnictví) v Čechách svou krátkozrakostí a trivialitou nemá ve světě snad konkurenci.

Americké sestry jsou lakmusovým papírkem nákupů nemocnic. Bere se při obchodování v českých nemocnicích v potaz také názor sester?

Ano, stále více. V devadesátých letech o všem rozhodoval ředitel, pak se zodpovědnost přenesla na primáře oddělení, přestože ti nepřijdou s lůžkem pacienta téměř do kontaktu. Dnes se rozhodování přesouvá na sestry. V tom lze poznat vyspělost nákupního procesu, protože hodnocení sestry vychází ze znalosti věci. Kvalitní postel je jejím nástrojem pro dobře odvedenou práci, protože se může efektivně a kvalitně věnovat ošetřovatelské péči a nevysiluje se přesouváním osmdesáti kil živé hmoty. Má kvalitní postel, díky níž pacienta postaví, polohuje ho, ošetří mu proleženiny, lůžko, které zastane pasivní mobilizaci. S nesprávnou postelí to musí někdo „oddřít“. Anebo to odnese pacient, jemuž se nedostane adekvátní péče, protože sester na oddělení je málo. Vedoucí pracovníci nemocnice by měli tento fakt zohledňovat, a to především ve chvíli, kdy je sester dlouhodobý nedostatek.

Ohodnoťte tento článek!