Zpráva, která potěší

Následující řádky jsou určeny tisícům všeobecných a dětských sester, které absolvovaly studium na Střední zdravotnické škole Šumperk v letech 1950–1979.

Do této obrovské skupiny patříme i my, studentky 4. A – absolventky z roku 1960. V posledních letech, kdy nás postupně ubývá, se naše pomaturitní setkání uskutečňují již každoročně. V našich vzpomínkách na mladá léta strávená ve školních lavicích stále hraje významnou roli paní profesorka Zora Komárková. Aprobovaná němčinářka tenkrát vedle matematiky a psychologie učila hlavně tělesnou výchovu a v těchto hodinách formovala po celé čtyři roky i naši třídu. Byla pro nás ideálem ženské krásy, obdivovaly jsme ji, milovaly, ale naše snaha podobat se jí byla marná. Paní profesorka byla prostě jedinečná, nenapodobitelná a takovou i zůstala.
Na setkání po 55 letech, které uplynuly od naší maturity, jsme s údivem sledovaly líčení spolužaček, které paní profesorku Komárkovou potkávají v šumperských ulicích. Svojí vzpřímenou a svižnou chůzí prý úspěšně konkuruje nejen nám, 73letým bývalým žákyním, ale i 55letým dámám. Je stále půvabná a především obdivuhodná svojí úžasnou pamětí! Bez problému si vybavuje dívčí jména studentek, které učila před téměř 60 lety, dokonce i to, odkud do školy dojížděly či která z nich měla talent pro řešení matematických úloh. Taková je paní profesorka Zora Komárková dnes, vzdor skutečnosti, že 10. srpna oslavila 100 let svého věku. S dojetím, obdivem a úctou jí k tomuto významnému jubileu srdečně blahopřejeme! Nejen za moji třídu 4. A, ale za vás všechny, které na paní profesorku jistě rády vzpomínáte.

Paní profesorka Komárková ve spodní řadě, 3. zleva

Ohodnoťte tento článek!