Předpokladem ke stanovení diagnózy GAD je, že dotyčný pociťuje úzkostné stavy minimálně po dobu 6 měsíců. Úzkost proniká do nejrůznějších oblastí života pacienta, přičemž nové podněty vedou ke zhoršení jeho stavu. Daný jedinec mívá ustavičně z něčeho obavy, aniž by dokázal říct důvod. Mezi další příznaky patří neustálé napětí, únava a problémy se soustředěním či neschopnost se uvolnit.
Kromě duševních potíží doprovází generalizovanou úzkostnou poruchu také fyzické projevy. Jedná se například o nespavost, svalové napětí, bolest hlavy, sevřené hrdlo, závratě, bušení srdce nebo třes rukou. Co se týče léčby, nebývá snadná. Dotyčný totiž postupem času často nabývá dojmu, že takový byl vždy, a svým potížím nevěnuje patřičnou pozornost. K lékaři obvykle tyto osoby doženou až tělesné projevy.
Tento typ úzkostné poruchy se zpravidla řeší kognitivně-behaviorální terapií či nasazením antidepresiv. Nicméně pokud máte s touto poruchou osobní zkušenosti, budeme vděční, podělíte-li se o ně s ostatními v komentářích a poradíte-li jim, čím se vám podařilo úzkostné stavy zmírnit.
Ještě tu nebyla řeč o stravě, tu bych se snažila upravit, takže žádný kafe, naopak do ní zařadit tučný ryby nebo si koupit rybí tuk.
musíte si něčím zaměstnat hlavu, pak vám na úzkost nezbude čas
úlevu od úzkosti může přinést pravidelný pohyb - lépe se díky němu odplaví látky produkované tou úzkostí. Vyplatí se také chodit na fyzioterapii nebo si občas zajít do sauny (uvolnit stres )
přesně, přidala bych ještě dechová cvičení. Práce s dechem se učí třeba na józe, ale různé dechové techniky se dají vyhledat taky na internetu, zaměřuje se na to i spousta videí na youtubku. Hlavní je dech zpomalit a zklidnit
mne předepsali lék Elicea
abych neuváděla jen nějaké obecné rady typu jít na psychoterapii, řeknu, co přesně pomáhá mně. Cíleně se vystavuju situacím, ve kterých mě úzkost přepadá. Je mi jasné, že to automaticky nemusí zabrat i všem dalším, někomu by ale třeba mohlo
u me je to jak kdy, kdyz mam navic nejaky stresovejsi obdobi nebo jsem nemocna, hned se uzkost zhorsi. Chce to vychytat spravnou kombinaci prasku a vhodnou formu psychoterapie
nejspíš to bude znít nepřesvědčivě, ale dost mi prospělo si o tom s někým promluvit, prostě se z toho vykecat a přestat to vnímat jako slabost nebo něco, za co bych se měla stydět a před ostatními skrývat :)
já zkoušela kdeco, ale nic mi nepomohlo. Na terapie jsem chodila, antidepresiva brala, ale účinek nula. Už jsem z toho pěkně zoufalá :/
zkus myo inositol,má mít pozitivní vliv na psychiku. Sice to neberu nějak dlouho, ale citim se po něm fakt lip
na psychoterapii jsem docházela, ale nenašla jsem nikoho, u koho bych cítila, že to je to „ono“, a tak jsem přestala. Přidala se mi k tomu deprese, takže teď beru AD, konkrétně venlafaxin