Vrozená ztráta sluchu není tak vzácná, jak by se mohlo zdát. Přibližně jedno z 500 dětí se narodí s určitou formou poruchy sluchu, přičemž u části z nich jde o těžkou až hlubokou ztrátu. Ta výrazně ovlivňuje jejich další vývoj, bez včasné léčby a podpory mohou pak mít potíže s osvojováním jazyka, vzděláváním i dorozumíváním se s okolím.
Co se dozvíte v článku
Když ucho zvuk zachytí, ale nedokáže ho poslat dál
Abychom slyšeli, nestačí, aby se do ucha dostal zvuk. Vnitřní ucho musí jeho vibrace převést na nervový signál a následně ho předat do mozku. Právě v této fázi může u některých lidí nastat problém způsobený genetickou vadou. Jedním z viníků je gen s označením OTOF.
Ten obsahuje „návod“ pro tvorbu bílkoviny zvané otoferlin, která je nezbytná pro předávání zvukové informace z vnitřního ucha do sluchového nervu. Pokud je gen poškozený, otoferlin se nevytváří správně. Sluchové buňky tak sice mohou zvuk zachytit, ale zpráva se nedostane tam, kam má, tedy do sluchového nervu a následně do mozku. Výsledkem může být těžká až hluboká ztráta sluchu už od narození.
Naději přináší kopie genu
Právě OTOF se stal cílem genové terapie. Princip nové léčby je překvapivě jednoduchý. Pokud tělu chybí správný gen, vědci mu ho zkusí dodat. Do vnitřního ucha proto dopraví funkční kopii genu OTOF. Ta obsahuje návod, podle kterého mohou buňky znovu začít vyrábět potřebný otoferlin.
Jako dopravce genetické informace slouží upravený virus, který sám o sobě nezpůsobuje onemocnění, jeho úkolem je pouze dostat správný gen na místo určení. Léčba se aplikuje přímo do hlemýždě, tedy do části vnitřního ucha, kde se nacházejí sluchové buňky. Obnovený otoferlin pak pomáhá znovu nastartovat předávání zvukových signálů do sluchového nervu.
Výsledky překvapily i samotné vědce
První klinické studie vykazovaly výrazné zlepšení sluchu. V jednom z výzkumů dostalo genovou terapii deset pacientů ve věku od jednoho do 24 let, přičemž sluch se zlepšil u všech. U některých se první známky účinku objevily již během několika týdnů.
Průměrná hranice slyšitelnosti se u účastníků posunula z přibližně 106 decibelů na 52 decibelů. Jinými slovy, před léčbou potřebovali dotyční ke vnímání zvuku velmi vysokou hlasitost, zatímco po terapii se jejich schopnost slyšet přiblížila úrovni běžné řeči.
Ještě významnější výsledky přinesla pozdější studie se 42 pacienty ve věku od devíti měsíců do 32 let. Sluch se zlepšil u 90 % účastníků a přibližně polovina z nich po dvou a půl letech dosáhla normální úrovně sluchu. Nejvýraznější přínos byl pozorován u mladších pacientů, ale zlepšení zaznamenali i někteří dospělí.
Na léčbu lépe reagovaly děti
U dětí může být obnovení sluchu obzvlášť důležité kvůli osvojení si řeči. Pokud totiž jedinec zvuky dlouhodobě nevnímá, může mít později potíže s mluvením a porozuměním. Co se týče výzkumu, některé děti do něj zapojené se postupně posouvaly od pouhé reakce na zvuky k napodobování řeči, tvorbě vět až ke zpívání.
Výzkumníci se proto domnívají, že mladší mozek může z nově získaných sluchových podnětů těžit více. Současně ale skutečnost, že na léčbu reagovali i někteří dospělí, naznačuje, že možnosti obnovy sluchu nemusí v dětství končit.
První schválená genová terapie
Výzkum nezůstal pouze v laboratořích a klinických studiích. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv schválil přípravek Otarmeni pro děti i dospělé s těžkou až hlubokou ztrátou sluchu způsobenou potvrzenými změnami v obou kopiích genu OTOF. Terapie je určena pouze pro specifickou skupinu pacientů, mimo jiné pro ty, u nichž je zachována funkce sluchových buněk vnitřního ucha a kteří nemají v léčeném uchu zavedený kochleární implantát.
Dosavadní výsledky jsou nicméně velmi povzbudivé, v registrační studii se sluch zlepšil u 80 % pacientů. Mezi častější nežádoucí účinky patřily například infekce středního ucha, nevolnost, závratě nebo bolest související s provedeným zákrokem. Lékaři však budou pacienty i nadále sledovat, aby zjistili, jak dlouho účinek léčby přetrvává a zda se časem neobjeví další rizika.
OTOF může být jen začátek
Úspěch této léčby může mít dalekosáhlejší význam, vědci už zkoumají, zda by podobný princip bylo možné využít také u dalších genů spojených s vrozenou hluchotou. Velkou pozornost přitahuje například GJB2, jehož mutace patří mezi nejčastější příčiny dědičné ztráty sluchu.
Zatím nejde o univerzální lék na hluchotu, výzkum ale ukazuje, že některé případy vrozené ztráty sluchu možná nebude nutné kompenzovat pouze pomocí sluchadel nebo kochleárních implantátů. Pokud jsou sluchové buňky zachované a problém spočívá v chybě jediného genu, může být možné jejich funkci znovu obnovit. A právě v tom spočívá největší příslib genové terapie: neobcházet poškozený sluch implantáty, ale pokusit se opravit jeho samotnou příčinu.
Zdroje: fda.gov, nationalgeographic.cz, hms.harvard.edu
