Kolektivní smlouva vs. zákoník práce

11. 4. 2011 8:31
přidejte názor
Autor: Redakce
"Zajímalo by mě, jestli kolektivní smlouva uzavřená mezi zdravotnickým zařízením a odborovou organizací zaměstnanců může upravit některé skutečnosti pracovního poměru odlišně od zákoníku práce," píše čtenář Zdravotnictví a medicína.


Konkrétně mi jde o vymezení přesčasů. Podle zákoníku práce je celková doba přesčasové práce limitována 150 hodinami ročně. Lze tuto dobu v kolektivní smlouvě zvýšit a kde je v tomto případě horní hranice přesčasové práce, pokud tedy vůbec nějaká hranice existuje?

Na dotaz odpovídá JUDr. Pavel Zajíc, advokátní kancelář Kubica, Zajíc a partneři

Předně je potřeba konstatovat, že v kolektivní smlouvě je možné upravit především mzdová práva a ostatní práva v pracovněprávních vztazích. Obecně platí, že kolektivní smlouva může upravit některá práva a povinnosti odlišně od zákoníku práce, vždy však musí zákoník práce respektovat.

Limity pro dohodu

Pokud jde konkrétně o zmiňovanou problematiku přesčasů, zákoník práce rozlišuje mezi přesčasy a další dohodnutou prací přesčas ve zdravotnictví. Práce přesčas lze podle zákoníku práce konat jen výjimečně, přičemž zaměstnavatel může práci přesčas nařídit jen z vážných provozních důvodů. V takovém případě je zaměstnanec povinen práci přesčas konat, jinak by se jednalo o porušení pracovní kázně z jeho strany.
Nařízená práce přesčas skutečně nesmí překročit uváděných 150 hodin v kalendářním roce.

Do tohoto limitu se přitom nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na výkonu práce přesčas nad rozsah 150 hodin v kalendářním roce, celkový rozsah práce přesčas však nesmí být v průměru více než 8 hodin týdně. Kolektivní smlouva pak může ohledně práce přesčas sjednat nad rámec zákoníku práce pouze to, že maximální délka období, kdy zaměstnanec bude pracovat přesčas nejvýše 8 hodin týdně, se prodlužuje ze zákoníkem práce stanovených 26 týdnů na kolektivní smlouvou dohodnutých 52 týdnů.

V kalendářním roce tak může maximální doba výkonu práce přesčas činit 416 hodin (52 týdnů x 8 hodin týdně). Po odečtení nařízené práce přesčas v rozsahu 150 hodin tedy zbývá maximálně 266 hodin práce přesčas v kalendářním roce, jejichž výkon může být se zaměstnancem dohodnut. Zaměstnanec může, ale nemusí na takovouto dohodu přistoupit a nemůže být jakkoli postihován za to, že na dohodu případně nepřistoupí.

Výjimka ve zdravotnictví

S účinností od 1. října 2008 byla přijata novela zákoníku práce, která pracovníkům ve zdravotnictví umožňuje konat další dohodnuté práce přesčas. Cílem této specifické úpravy bylo a je napomoci při řešení nedostatku pracovních sil (a také finančních prostředků) v resortu zdravotnictví.

Tato zvláštní právní úprava je přitom dočasná a platí pouze do konce roku 2013. V praxi to znamená, že nad rámec sjednané pracovní doby a případné práce přesčas mohou určité skupiny zaměstnanců (lékaři a další zdravotničtí pracovníci) vykonávat další dohodnuté práce přesčas, a to maximálně v rozsahu dalších 8 hodin týdně.

Tak jako v případě „klasické“ práce přesčas může kolektivní smlouva sjednat nad rámec zákoníku práce pouze to, že maximální délka trvání období, kdy zaměstnanec bude pracovat přesčas nejvýše 8 hodin týdně, se prodlužuje ze zákoníkem práce stanovených 26 týdnů na kolektivní smlouvou dohodnutých 52 týdnů.

Novela zákoníku práce pak v souvislosti s další dohodnutou prací přesčas stanovuje některé další požadavky pro uzavírání takovýchto dohod (možnost vypovědět dohodu i bez udání důvodů; nemožnost sjednání dohody v prvních 12 týdnech po vzniku pracovního poměru; povinnost zaměstnavatele vést seznam zaměstnanců vykonávajících další dohodnuté práce přesčas; povinnost zaměstnavatele vyrozumět o takové dohodě orgány inspektorátu práce apod.).

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?