Postup při podezření na domácí násilí

„Jak mám postupovat, mám-li u jedné ze svých pacientek podezření, že jde o oběť domácího násilí? Na přímý dotaz žena vše popírá, ale já se nechci vystavit nebezpečí nařčení, že jsem jí nepomohl. Mám věc nahlásit policii, i když nemám jistotu, že k domácímu násilí skutečně dochází?“ ptá se čtenář Zdraví.Euro.cz.

Odpovídá Mgr. Radek Policar

Dotazující správně cítí určité napětí mezi svými povinnostmi. Zde se jeví jako zásadní zejména dvě: povinnost mlčenlivosti a povinnost překazit, respektive oznámit trestný čin.

Průlomy do povinnosti mlčet

Povinnost mlčenlivosti ukládá všem zdravotnickým pracovníkům § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Podle tohoto ustanovení základního zdravotnického zákona jsou zdravotničtí pracovníci povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu svého povolání, s výjimkou případů, kdy danou skutečnost sdělují se souhlasem ošetřované osoby.

V tomto případě dotazující uvádí, že jeho pacientka odmítá jím vyslovená podezření, že je doma týrána. Je tak jasné, že mu nedala žádný souhlas, aby toto své podezření kdekoli sděloval. Nicméně jedním z tzv. průlomů do povinnosti mlčenlivosti, a tedy možností jak přes tuto povinnost v souladu s právem sdělovat skutečnosti, které jsou předmětem ochrany soukromí pacientů, je povinnost překazit, resp. oznámit trestný čin, uvedená v § 367, resp. § 368 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.).

Tento zákon přikazuje všem osobám, včetně zdravotnických pracovníků, překazit či oznámit určité (nikoli všechny) trestné činy pod hrozbou uložení trestu odnětí svobody až na tři roky. Povinnost oznámit trestný čin spočívá v tom, že ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný spáchal některý z trestných činů uvedených v § 368 trestního zákoníku, oznámí tuto skutečnost bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Povinnost překazit trestný čin pak znamená, že ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá některý z trestných činů uvedených v § 367 trestního zákoníku, spáchání nebo dokončení takového trestného činu překazí, a to například tím, že jej včas oznámí státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Mezi trestnými činy, u kterých trestní zákoník stanoví povinnost je překazit, respektive oznámit vzhledem k řešenému dotazu, nacházíme pouze skutkovou podstatu trestného činu podle § 198 trestního zákoníku, tj. týrání svěřené osoby. Tento trestný čin spáchá ten, kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově. Jedná-li se v případě dotazu čtenáře o tuto situaci, tedy že má podezření na týrání osoby ze strany toho, kdo o danou osobu pečuje či ji vychovává, potom je oprávněn oznámit své podezření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.

Týrání ve společném obydlí

Vzhledem k dotazu bych rád doplnil, že trestní zákoník zná i trestný čin podle § 199 nazvaný „týrání osoby žijící ve společném obydlí“. Tento trestný čin spáchá ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí. Pokud se v případě dotazu čtenáře jedná o tuto situaci, pak bohužel musím konstatovat, že nemá povinnost takový trestný čin ani překazit, ani oznámit, a tedy není oprávněn porušit povinnost mlčenlivosti.

Zvláštní úprava pro děti

Specifikum pak nastává v případě dětí, kde by se v dané situaci uplatnila i některá ustanovení zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Zdravotnické zařízení je totiž povinno při ošetřování úrazu dítěte v případě podezření z jeho týrání, zneužívání nebo ze zanedbávání péče o ně zajistit záznam o vzniku úrazu.

Tento záznam je povinna provést osoba doprovázející dítě nebo dítě samo, dostavilo-li se k ošetření úrazu bez doprovodu jiné osoby a je-li to možné s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost. V záznamu je osoba doprovázející dítě povinna uvést, jak k úrazu došlo. Stejnou povinnost má i dítě, pokud záznam vyplňuje samo.

Jestliže zdravotnické zařízení zjistí, že charakter zranění neodpovídá popisu úrazu uvedeného doprovázející osobou, popřípadě dítětem, tuto skutečnost v záznamu uvede. V případě, že doprovázející osoba, popřípadě dítě, odmítne záznam provést, vyznačí zdravotnické zařízení tuto skutečnost v záznamu. Následně je zdravotnické zařízení povinno zaslat tento záznam obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

Zdravotnická zařízení jsou také povinna oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1 zmíněného zákona č. 359/1999 Sb., a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o takové skutečnosti dozví. Jedná se mimo jiné o situace, kdy byl na těchto dětech spáchán trestný čin ohrožující jejich život, zdraví, svobodu, lidskou důstojnost, mravní vývoj či jmění nebo je podezření ze spáchání takového činu, popřípadě jsou tyto děti ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami.

Ohodnoťte tento článek!