Anketa ZaM: Zrušení poplatků musí být trvale kompenzováno (1. část)

Zjišťovali jsme, jaký názor na zvažované rušení regulačních poplatků ve zdravotnictví mají lékaři, manažeři zdravotnických zařízení i představitelé profesních sdružení. V první části ankety časopisu Zdravotnictví a medicína odpovídali: Milan Kubek, Martin Engel, Lubomír Chudoba a Václav Šmatlák.

MUDr. Milan Kubek – prezident České lékařské komory

V případě zrušení tzv. regulačních poplatků Česká lékařská komora požaduje, aby stát prostřednictvím zdravotních pojišťoven všem poskytovatelům zdravotních služeb poskytujícím lékařskou péči v plné výši kompenzoval takto způsobený pokles příjmů.

MUDr. Martin Engel – předseda Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů

Pokud jde o regulační poplatky, myslím, že cca kromě prvního měsíce aplikace nikdy nic zásadně neregulovaly, takže jejich zrušení bych považoval za celkem rozumné. Jedinou výjimkou jsou poplatky v nemocnici za „hotelové služby“, které by měly pokračovat.

Problém však vidím v tom, že se zavedením poplatků byly zkráceny příjmy zdravotnických zařízení od zdravotních pojišťoven. Zrušením poplatků by tak vznikl další deficit v systému ve výši 2–5 miliard korun, v závislosti na rozsahu zrušených poplatků, který by bylo nutné saturovat. Kromě deficitu cca 12 miliard korun za zvýšení DPH, který navrhovanými opatřeními na příští rok zdaleka nebude saturován, by tak vznikl další.

Odvody do zdravotního systému jsou u nás nastaveny velmi nespravedlivě, finančně je systém „držen nad vodou“ pouze zaměstnanci, OSVČ odvádějí asi polovinu a stát za své pojištěnce (což činí cca 60 %) platí sotva čtvrtinu. Na příjmové stránce je potřeba zajistit větší spravedlnost, i když určitá rozumná míra solidarity musí existovat.

PharmDr. Lubomír Chudoba – prezident České lékárnické komory

Před zavedením regulačního poplatku za položku na receptu jsme tehdejšího ministra zdravotnictví MUDr. Tomáše Julínka přesvědčovali, že pro jím zamýšlenou regulaci bude účelnější zavedení poplatku za předepsání receptu přímo v ordinaci lékaře. V lékárnách již tehdy pacienti platili poměrně vysoké částky ve formě doplatků na léky a my se chtěli soustředit na stanovení jejich přiměřené a předvídatelné výše, stejně jako je tomu v ostatních zemích Evropské unie. Stále považujeme za nutné sjednotit doplatky na léčiva hrazená ze zdravotního pojištění na státem stanovenou stejnou úroveň ve všech lékárnách. To by plátcům pojištění garantovalo stejnou finanční dostupnost péče ve všech lékárnách, orientaci pacientů na odbornost poskytnuté péče a jasně dané a známé podmínky již při předepisování léků.

V průběhu doby se bohužel ukázalo, že tzv. ochranný limit splňuje svou funkci v systému nezapočitatelných a započitatelných doplatků stále méně. Dostali jsme se do situace, kdy při stále rostoucí spoluúčasti (dané drastickým snižováním úhrad léků a vyřazením některých přípravků z úhrad) paradoxně klesají částky, které zdravotní pojišťovny vracejí pacientům při překročení ochranného limitu. Nedávné vysvětlení VZP, že třetinový pokles objemu vracené částky je prý díky jejímu pozitivnímu listu, je nesmysl. Skutečným důvodem bude spíše absence kontroly dostupnosti léků se započitatelným doplatkem, případně plně hrazených s nejnižší úhradou ve skupině, na našem trhu.

V průběhu let se některé lékárny v pudu sebezáchovy přizpůsobily dravému marketingu „virtuálního odpouštění“ regulačních poplatků u řetězců lékáren. Je nepochopitelné, že stát zcela rezignoval na kontrolu dodržování zákonných povinností lékáren (i v lékárnách ve vlastnictví krajů) v souvislosti s výběrem regulačních poplatků. Z toho je zřejmé, že vymýšlení dalších virtuálních regulací nemá smysl. Stejně jako se doplatky zavedené v 90. letech staly marketingovým nástrojem, takto dopadla i situace okolo regulačních poplatků.

Pro většinu lékáren jsou ovšem regulační poplatky stále nezastupitelným příjmem. A to nejen u menších zařízení, kde tvoří cca 15–20 % příjmu, ale kupodivu i u těch nemocničních, kde umožňují hradit cca 18 % veškerých personálních nákladů lékárny. Stejně jako lékaři i lékárníci požadují kompenzaci v případě jejich zrušení. Nejlépe ve formě dispenzačního poplatku za výdej léků na lékařský předpis, který by měl být hrazen zdravotní pojišťovnou. Bude-li v degresivní formě, pak se nám navíc podaří podpořit činnost lékáren na venkově.

Osobně bych preferoval se zrušením regulačního poplatku za recept počkat, neboť Česká lékárnická komora připravuje návrh nového modelu odměňování lékáren a není žádoucí, aby byl celý systém neustále v krátkých intervalech měněn. Příprava nového způsobu odměňování poskytované lékárenské péče a následné modelace dopadu na jednotlivé typy lékáren, farmaceutickou distribuci a veřejné zdravotní pojištění si vyžádají několik měsíců.

Unknown media type: poll

MUDr. Václav Šmatlák – předseda Sdružení praktických lékařů ČR

Regulační efekt regulačních poplatků (RP), tj. omezení zbytných návštěv v našich ordinacích, je dodnes zřejmý, byť ne tak markantní jako v počátku jejich zavedení. I tak můžeme získaný čas lépe věnovat těm pacientům, kteří jej skutečně potřebují. Provázaný systém RP pak ve svém důsledku přináší úsporu zbytečných výdajů z prostředků všeobecného zdravotního pojištění. Tyto uspořené prostředky mohou být efektivněji využity ve prospěch skutečně potřebných.

Zavedení regulačních poplatků ve výši 30 Kč u praktického lékaře (PL) se od samého počátku odrazilo v omezení nárůstu základní kapitační platby s tím, že toto omezení bude kompenzováno právě jimi. Toto počáteční omezení základního příjmu PL přešlo, jistě i v důsledku celkové ekonomické krize, ve stagnaci, která trvá již 5. rokem!

V době trvající ekonomické stagnace jsou RP důležitým příjmem, který je zcela reinvestován do našich ordinací. Slouží například k pokrytí části nákladů na zvýšení mezd našich sester a dovoluje tak jejich příjmy alespoň přiblížit výplatě sester pracujících v nemocnicích. RP tedy hrají i personálně stabilizační roli a pomáhají nám udržet kvalitní personál. Dále jsou tyto prostředky investovány do přístrojů (EKG, přístroje rychlé diagnostiky apod.), výpočetní techniky a dalšího vybavení praxí, které výrazně zvýšilo kvalitu i pohodlí poskytované primární péče. Dnes tedy již můžeme nabídnout evropský standard, na který si naši pacienti zvykli a bez něhož si činnost našich ordinací ani nedovedou představit. Z našich zkušeností z denní praxe je zřejmé, že většina pacientů si tento přínos RP uvědomuje. Jejich zrušení u praktických lékařů totiž postihne především samotné pacienty.

Regulační poplatky jsou příjmem zdravotnického zařízení a jako takové podléhají zdanění. Tvoří v průměru cca 6–7 % základního příjmu ordinace všeobecného praktického lékaře. Je tedy zřejmé, že výpadek tohoto rozsahu bez odpovídající kompenzace bude mít na chod našich ordinací negativní vliv a povede k zastavení slibně nastartovaného rozvoje primární péče se všemi dopady na její kvalitu. Apeluji na politiky, kteří se o zrušení RP zasazují (a jistě pro to mají i jiné než ryze populistické důvody), aby si uvědomili veškeré souvislosti, které s tímto krokem budou spojeny, a s dostatečným předstihem uvažovali, kde získají prostředky na kompenzaci, podobně jako se jim to pro rok 2014 podařilo u lůžkových zdravotnických zařízení.

1)
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).
Ohodnoťte tento článek!