Čím je systém veřejnoprávního pseudopojištění tak snadno rozkládatelný?

Ilustrační foto; praktik, ordinace,

„Jsme zodpovědní za to, že jsme se vzdali svobody léčit svoje pacienty podle jejich potřeb a že jsme se vzdali toho, aby pacient garantoval proplacení zdravotní péče. My jsme odpovědní za to, že mlčíme k tunelování našich peněz na naše zdraví. Tuto odpovědnost z nás nikdo nesejme,“ píše MUDr. Šimek.

Úvodem několik politických poznámek z mého pohledu.

1. Když po druhé světové válce přišli komunisti k moci, rozvrátili společnost ekonomicky ve jménu Marxe, Engelse a Lenina. Současní mocipáni rozvracejí naši společnost v mezilidských vztazích hlouběji.

2. Díky mnohaletému komunistickému brainwashingu většina z nás nevnímá, že tu ve skutečnosti nemáme pravicovou stranu. Máme jen levicové strany, kam patří i ODS a TOP 09. Proč tak smýšlím? Klišé našich politiků je, že levice je tady pro chudé a pravice pro deset tisíc nejbohatších. Ale kam se našim politikům vytratila podstata pravicového myšlení: úcta k přirozeným vztahům a k občanské svobodě? Pravicové myšlení prostě zde není.

3. Nemyslím si, že by si komunisti ve své éře vážili medicínského umění lékařů, ale nikdy nepřipustili, aby zdravotnictví nebylo řízeno lékaři. Současní mocipáni nepokrytě pohrdají medicínským uměním lékařů a z lékařů dělají nesvobodné námezdní dělníky.

4. Když politici po Listopadu stavěli model financování zdravotnictví, měli na výběr

a) státní zdravotnictví s nedostupností kvalitní zdravotní péče, které jsme měli za komunistů,

b) normální zdravotní pojištění v přirozených vztazích a v občanské svobodě a

c) veřejnoprávní pseudopojištění. Zvolili to třetí, hospodaření s penězi občanů, ve kterém se dají nejlépe rozkrádat peníze. To je odpovědnost našich politiků, ke které se hrdě hlásí, že lepší systém neexistuje. A mají svoje další klišé, že žádný systém není dokonalý. Tak proč hledat dokonalejší systém než máme?

Začněme odpovědností našich politiků. Nevím, zda prvotním cílem skutečně bylo rozkrádání peněz našich občanů, ale jisté je, že v postkomunistické zemi soudružských bratříčků, korupčníků, tunelářů, zlodějů a zlodějíčků tato volba pro občany nebyla dobrá. Podle různých odhadů se z našich peněz na naše zdraví ztrácí 30-50 miliard korun ročně.

Pro mne nepředstavitelná suma. Všichni znají jména Cabrnoch, Ouzký, Šťastný, Julínek, Šnajdr, všichni znají IZIP, AKORD a další miliardové ztráty, všichni vědí, že první ředitel VZP Němec dobrovolně odstoupil. Možná se bál dál velet tomuto mizení peněz našich občanů. Další ředitelé byli již poddajnější a poslušnější našich hladových politiků.

Položme si otázku, čím je systém veřejnoprávního pseudopojištění tak snadno rozkládatelný. Především netransparentností. Pacient odevzdá svoji zdravotní daň a dál nemá co do toho mluvit, je vyřazen z možnosti ovlivnění systému. Tímto se stává v systému nesvobodný a nesvéprávný. A tak se podle toho chová a může se tak chovat. Čerpá a čerpá zdravotní péči bez ohledu na skutečnou potřebu. Pacient není limitován. Pacient může vše. Limitován je lékař. Když lékař bude léčit svého pacienta podle jeho potřeb, peníze, které budou chybět, nedoplatí pacient, ale jeho ošetřující lékař.

Tento mechanismus umožňuje politikům tunelovat naše peníze na naše zdraví, protože nedostatek peněz vždy svedou na pacienty a na lékaře, že spotřebovávají a provozují péči zbytnou. Nikdo jim to neprokáže, že je to jinak. Mizí desítky miliard korun. Mizí tak veliké sumy, že není na léčbu, není na platy lékařů. Hlad našich politiků po mamonu je tak veliký, že je jim zcela lhostejné, že lékaře neplatí adekvátně.

A to je příčina toho, že právě u nás si uvědomujeme zrůdnost evropského sociálního systému financování zdravotnictví. Na západ od nás to také nefunguje dobře, ale lékaři ochotně mlčí o iluzi dostupnosti špičkové kvalitní zdravotní péče a iluzi sociálního zajištění touto cestou, protože jsou zde adekvátně zaplaceni.

Kromě tunelování a omezování lékařů ve zdravotní péči je systém evropského sociálního financování zdravotní péče zvrhlý tím, že je z podstaty věci plný iluzí. První iluzí je sociální zajištění chudých cestou zdravotnictví prakticky zadarmo pro bohaté i chudé, což ve svých důsledcích vede k nedostupnosti kvalitní zdravotní péče.

Bohatí to nepotřebují a chudí mají svoji iluzi. Nejsou peníze. Peníze mizí, i kdyby nebyly našimi politiky tunelovány. Toto není racionální cesta skutečného zajištění chudých. Důsledkem toho je ve skutečnosti další iluze, iluze o dostupnosti kvalitní zdravotní péče.

Takže tolik vychvalovaný systém evropského sociálního financování zdravotní péče selhává tím, že peníze jsou grandiózně tunelovány a že pacienti i lékaři jsou tlačeni do iluze dostupnosti kvalitní zdravotní péče a iluze sociálního zajištění.

A když jsem takto zrelativizoval tuto chloubu Evropy, budete klást otázku, co máš lepšího. Skutečnou pravicovou politiku. Ne politiku pro boháče, ale pravicovou politiku pro střední vrstvy a pro chudé. Politiku opřenou o přirozené vztahy a občanskou svobodu. Odložme socialistické brýle mámení.

Přirozené vztahy jsou nejefektivnější a nejekonomičtější pro všechny subjekty ve zdravotnictví, především pro pacienty, ale i pro lékaře a pro pojišťovny. A svoboda lékaře léčit, svoboda pacienta se léčit a svoboda pojišťovny v zajištění ekonomického vztahu mezi lékařem a pacientem je nezbytná pro přirozenou odpovědnost, pro přirozený růst kvality a pro tvůrčí elán ku spokojenosti všech.

Je jediný systém zdravotnictví, ve kterém můžeme žít bez iluze dostupnosti kvalitní zdravotní péče a bez iluze sociálního zajištění chudých, žít poctivě, odpovědně a ku spokojenosti všech. Je to systém, ve kterém je umožněno lékaři léčit skutečně podle potřeb svého pacienta a ve kterém je umožněno pacientovi garantovat svému lékaři proplacení zdravotní péče. Jinou reálnou cestu bez iluzí nevidím.

V tomto systému potřebuji svobodné pojišťovny s rozličnými pojišťovacími produkty a s rozličnou výší spoluúčasti. Nejspíše půjde o neziskové organizace s legislativní podmínkou solidarity zdravých s nemocnými a bohatých s chudými.

Výše pojištění se nesmí odvozovat od zdravotního stavu. Současné pseudopojišťovny vnímám jako zdegenerované a nepoužitelné. Předpokladem fungování je státem zajištěná vymahatelnost práva a ekonomický dozor nad fungováním bez tunelování.

Pokud má systém fungovat, musí část peněz pacient platit v ordinaci přímo a zbytek doplatí jeho zdravotní pojišťovna. Cash platby jsou pro fungování systému nenahraditelné. A nyní na mne vyhrknete: Na to nemáme! Ano, a proto systém musí být ekonomicky citlivě nastaven, aby byl pro běžného občana únosný.

Ale přesto jsou občané, kteří na takovéto zdravotnictví mít nebudou. Ano, a tomu slouží skutečné, neiluzivní sociální zajištění chudých státem, které nevede k nedostupnosti kvalitní zdravotní péče ani přes omezování lékaře, ani přes nezaplacení péče chudých.

Závěrem: Politici jsou zodpovědní za nastavení financování zdravotnictví tím nejrozkrádatelnějším způsobem. Ale my lékaři jsme zodpovědní za to, že jsme připustili léčení podle omezování pojišťoven, že jsme přijali iluzi dostupnosti kvalitní zdravotní péče a že jsme nepoukázali na iluzivní zajištění chudých v našem systému.

My jsme zodpovědní za to, že jsme se vzdali svobody léčit svoje pacienty podle jejich potřeb a že jsme se vzdali toho, aby pacient garantoval proplacení zdravotní péče. My jsme odpovědní za to, že mlčíme k tunelování našich peněz na naše zdraví. Tuto odpovědnost z nás nikdo nesejme.

Text komentáře pochází z nepředneseného projevu autora na shromáždění Sdružení praktických lékařů v Milovech.

Ohodnoťte tento článek!