Co lékař, to jiný metr na boreliózu

Čeští lékaři přistupují k léčbě lymské boreliózy nejednotně, předepisují antibiotika i ve chvílích, kdy již nemohou pomoci, a příliš spoléhají na neprůkazné laboratorní výsledky. Největším viníkem je systém.

Hlavním problémem léčby lymské boreliózy je její nesourodost a vyjádření odborníků v médiích, která nereflektují poznatky současné moderní medicíny.

„Například žádná věrohodná studie dosud neprokázala, že léčba antibiotiky delší než čtrnáct dní má v časné fázi onemocnění větší efekt na vymýcení borelií,“ uvedl MUDr. Martin Jan Stránský, neurolog pražské Polikliniky na Národní a primář neurologie v americké Yale New Haven Medical Center a přidělené nemocnice. Zdejší lékaři patří v léčbě boreliózy již tradičně k nejzkušenějším na světě: New Haven se totiž nachází jen pár kilometrů od městečka Old Lyme ve státě Connecticut, kde bylo v roce 1975 popsáno prvních několik případů boreliózy. „Stejně tak není vědecky prokázáno, že by léčba antibiotiky jakéhokoli symptomu „pokročilejší“ lymské boreliózy, která by byla delší než 21 dní, přinesla zvýšený efekt. Bohužel jí však lékař vystavuje pacienta rizikům důsledků dlouhodobé antibiotické léčby, jako jsou záněty střev nebo rezistence bakterií k antibiotikům,“ dodal neurolog,

Nezřídka dochází i k záměně tzv. post-borreliového syndromu (chronické boreliózy) za vlastní infekci boreliemi. „Symptomy, jako například bolesti hlavy či svalstva, občasné bolesti kloubů a deprese však nevypovídají o borelióze, ale o tom, že bakterie jen odstartovaly různé protichůdné imunologické nebo psychické reakce v organismu,“ uvedl MUDr. Petr Smejkal, primář Kliniky infekčních nemocí 1. LF UK a Ústřední Vojenské nemocnice v Praze. Léčba by se tedy měla přizpůsobit charakteru problémů – pacient může dostat například protizánětlivé léky, antidepresiva či docházet na fyzioterapii. MUDr. Martin J. Stránský tvrdí: „To, že antibiotika nemají pro léčbu post-borreliového syndromu žádný věrohodný efekt, potvrdily i mezinárodní studie. Organizace, jako je Mezinárodní společnost pro boreliózu a přidružené nemoci (ILAS) však o nich zřejmě nevědí. Jinak by přece nenavrhovaly pro zmíněné symptomy antibiotickou léčbu s tím, že je však třeba tuto oblast podrobit další studiím. Je to škoda, protože právě takové organizace mohou být zdrojem informací pro naše lékaře.“

Testům se moc věřit nedá

Při rozhodování o léčbě lymské boreliózy se lékaři musí vyrovnat s dalším velkým problémem. Neměli by se totiž absolutně spoléhat na prováděné krevní testy. Nejde jen o to, že výsledky se často liší podle toho, která laboratoř měření prováděla. Protilátky se však mohou stát pozitivními až zhruba za měsíc po kontaktu s nakaženým klíštětem. V určitých regionech má navíc pozitivní protilátky až 25 procent populace. Již dříve se totiž s boreliózou setkalo a ani o tom nevědělo. Jak tvrdí MUDr. Stránský, podstatně důležitější je, že kterékoliv protilátky proti borelióze mohou navíc zůstat navýšené doživotně, a to i u úspěšně vyléčených pacientů. „Má se léčit pacient, nikoliv test, který sám od sebe nemusí znamenat nic“ doplňuje MUDr. Stránský.

„Některé laboratoře si zvykly,“ dodává primář Smejkal, „připojit pod výsledek měření protilátek i klinické hodnocení, v němž například tvrdí, že výsledek ukazuje na akutní infekci´. Interpretace laboratorních výsledků musí náležet pouze zkušenému lékaři, který hodnotí výsledky v souvislosti se skutečným klinickým stavem pacienta. Nezkušeného lékaře může takového hodnocení zmást a samotného pacienta povzbudit k nežádoucím reakcím v souvislosti s léčbou.“

Kde hledat viníky?

Nabízí se otázka, proč u nás řada lékařů přehlíží moderní poznatky vědy? Neexistuje tu totiž žádný skutečný způsob postihu, jestliže se neřídí výsledky aktuálních studií. V jiných zemích je něco takového nepředstavitelné. Někde dokonce musí každých deset let obnovovat atestační zkoušku, která reflektuje moderní praxi.

Příkladem nerespektování vědecké profesionality jsou však mediální vystoupení některých českých parazitologů. Seznamují sice veřejnost s novými laboratorními poznatky ze života borelií, vzápětí však zbrkle tyto objevy vztahují do jim málo známé klinické reality principů ověřené léčby pacientů bez jakýchkoliv adekvátních studií, které by potvrdily či vyvrátily jejich hypotézu. Tak vznikají mýty, uvádí MUDr. Petr Smejkal a MUDr. Martin J. Stránský téma uzavírá: Stejně jako jinde, i v České republice by se mělo stát běžnou praxí, že nevychází-li lékař ze statisticky věrohodných studií, tedy neuplatňuje-li tzv. evidence-based-medicine (medicína založená na důkazech), měl by alespoň čelit nějakým procesem. A to nejen ze strany nejen místního odborného vedení, ale i odborných organizací v jeho oboru specializace či České lékařské komory.

Co lékař, to jiný metr na boreliózu
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 2 hlas/ů