ČRo 2: Jak to vidí Vladimír Beneš

mikrofon, rádio, rozhovor,

Václav ŽMOLÍK, moderátor: Dobré dopoledne vám, vážení a milí, přeje Václav Žmolík. Ve studiu Dvojky je společně se mnou jeden z našich pravidelných hostů, lékař, neurochirurg, profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, kterého se teď budu ptát, jak to vidí. Vítám vás, pane profesore. (needitovaný přepis pořadu)

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Dobrý den.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

A začněme, když dovolíte, u vás v resortu. Ministr zdravotnictví Leoš Heger v nedělních Otázkách Václava Moravce uvedl, že počítá s rozšířením nadstandardů, byť tento plán zatím musel odložit, protože se k němu má vyjádřit Ústavní soud. Pan ministr však počítá s tím, že pokud se soud nevyjádří do konce léta, návrh opět předloží. A co tomu jako přednosta kliniky říkáte, je to dobře?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

No, samozřejmě, že je to dobře a samozřejmě, že už to mělo být dávno. Ale u nás je to pojato myslím trošku chybně, protože u nás veřejnost nabyde dojmu, že pokud-li chce tu lepší sádru, protože na té se to zatím jaksi zaseklo, takže prostě přijde do nemocnice a vysází ty peníze na dřevo. To se i mně stává, že ty lidi ty třicetikoruny mi chtějí vysázet v kanceláři, to je směšný, že jo, ale doposavaď tím, že si nemůže nikdo nic připlatit, tak samozřejmě je to diskriminace zámožných lidí, kteří by si mohli chtít přikoupit něco lepšího, efektivnějšího, trvanlivějšího, jakkoliv. Ale to samozřejmě nemůže být otázka takového toho placení na dřevo. To musí být otázka regulérního pojišťovnického byznysu tak, jako se pojišťují auta, tak jako se pojišťují domy, cokoliv jiného, prostě nabídka velkých pojišťoven na zdravotní připojištění, kde by všecko tohle to, co by mohlo být nad standardem, což je u nás velmi svízelné stanovit, bylo pokryto. To je vcelku jednoduché, logické a není to nic proti ničemu a ani to zdaleka neznamená to, že bychom nenaplnili slova ústavy, že každý má nárok na péči podle nejnovějších a nejmodernějších poznatků medicíny, což je hloupost mimochodem tohle tam napsat.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Znamená to, že tedy počítáte, pane profesore, s tím, že by to mohlo přinést peníze do zdravotnictví /nesrozumitelné, souzvuk hlasů/ peníze?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Určitě, určitě by to přineslo dost peněz a určitě by se lidi připojišťovali, pokavad by se to naučili se připojišťovat, pokavad by pochopili, že tak, jak si pojišťují auta, domy, chaty, tak stejně si pojistí, nebo připojistí zdraví. Tam taková ta obecná představa, že přijde pacient a řekne, vždyť já si to celý život platí, tak on zdaleka nepochopí, že pokud pak leží na intenzivní jednotce, tak během tejdna to pojištění, který celý život opravdu platil, vyčerpá a tudíž ty peníze mizí neuvěřitelně rychle.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Právě na pomoci rozšíření nadstandardů by podle ministra Hegera měla napomoci možnost komerčně se připojistit.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Přesně tak, to regulérní komerční pojišťovny, aby se o to staraly, tam potom se pokreje všecko. Trošku špatné je to, že my nemáme tolik toho, co by šlo mimo. My nemáme stanovený ten standard, protože chci-li nějaký nadstandard, tak napřed musím mít definovaný standard. A pokud tento není definovaný, tak samozřejmě jakékoliv pokusy jsou jenom takové výkřiky do tmy, jako je to dneska ta sádra nebo co ještě se dá připojistit. Takže myslím si, že ministerstvo k tomu přistupuje z opačného směru. Že ten první krok měl být stanovení standardů, na co ten pacient má nárok, co je ta současná správná léčba a teprve k tomu potom postupně přidávat. Protože nemůžu říct zpětně historiky a říct, že to, co se dělalo před 10 lety bude teď najednou nadstandard, když to do té doby bylo běžné. Takže musí to jít dopředu a v každým případě napřed stanovit ten standard a pak se připojisťovat na něco dalšího.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Nicméně právě o tomto se diskutuje hodně dlouho, co by měl být ten standard a co tedy potom může být tím nadstandardem. Vracíte tu diskusi na začátek.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

No, samozřejmě, protože ono obecným faktem je to, že i pacienti volí a tohle to pak už přestává být problém ekonomický nebo pojišťovnický nebo problém nemocnic, nebo tohozdravotnictví samotného, to je samozřejmě problém politický, aby někdo řekl, ano, takhle to bude, ta to má být a pak se podle toho rozjelo. Ty zákony jsou připraveno všecko, ale vždycky se to jako, ostatně většina věcí u nás, na něčem zadrhne na nějakých partikulárních zájmech, na nějakém lobbingu a nikam to nevede. Mimochodem my v oboru prakticky nemáme nic, co by se do toho nadstandardu dalo dát. Takže mně osobně jako neurochirurga se to prakticky netýká.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

To jsem se právě chtěl zeptat, jaké nadstandardy by mohly být ve vašem oboru. Čili žádné.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Nás oslovila pojišťovna jako Neurochirurgickou společnost, my jsme nad tím diskutovali, my jsme nad tím špekulovali, pak jsme si uvědomili, že zaprvé v neurochirurgii v této zemi není nikdo v soukromí, všichni jsme v nemocnicích, protože to je obor, který závisí na technologiích a na všem ostatním, takže provozovat někde mozkovou chirurgii v nějakém ambulatoriu v žádném případě nejde. A pak jsme hledali, co by asi bylo nadstandard u nás a přišli jsme na to, že opravdu se musíme odpíchnout od toho, co poskytujeme teď a teprve nové věci tak, jak budou přicházet, ta hodnotit z toho pohledu, jestli jsou standardní nebo nadstandardní, zda splňují ty požadavky léčebné, které vlastně mi vkládáme, jestli dovedou k tomu cíli, kterého chci dosáhnout anebo jestli k něm dovedou třeba v něčem lepším, pohodlnějším, příjemnějším, ne bezpečnějším, že jo, tam to, tento kritérium nemůže být v bezpečí, ale musí tam být to kritérium toho pohodlí, toho komfortu a toho dejme tomu i nějakého luxusu, trvanlivosti a tak dále. A to nemáme v oboru zatím.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Říká profesor Vladimír Beneš, který je dnešním hostem Dvojky v pořadu Jak to vidí. Pane profesore, vy jste nejen lékař, ale jste také pedagog a tak jste jistě zaznamenal, že anketu Zlatý Ámos vyhrála paní učitelka přírodopisu a chemie ze Základní školy U Pálenice v Kunovicích. Paní učitelka Růžena Hlůšková. Vyhrála i cenu dětské poroty a Ámose sympaťáka. Měl jste vy nějakou oblíbenou učitelku?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já jsem spíš měl neoblíbené učitelky, protože v základní škole jsem nebyl, v základní škole a střední škole nebylo mé nejoblíbenější období nebo má nejoblíbenější činnost, takže samozřejmě, že tam byly nějaké oblíbené, ale většina jich byla neoblíbených, protože mě ta škola moc nebavila. To se upřímně přiznám.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

No, tak to budu zvědavý na vaše další hodnocení našich učitelů a našeho školství, protože vy jste dnes pedagogem, byť vysokoškolským na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jak moc je důležité pro kantora, aby byl oblíbený?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já si myslím, že to důležité je, protože ono pak pronikne těch poznatků mezi ty recipienty, mezi ty žáky daleko víc, pokavad vás někdo nebaví nebo pokavad k němu cítíte nějakou averzi, no, tak samozřejmě ani nedáváte moc pozor, co vám říká a když už dáváte pozor, co vám říká, tak to neberete seriózně a nepřikládáte tomu takovou váhu jako někdo, kdo je vám sympatický, takže to samozřejmě nesmírně důležitý faktor a myslím si, že asi fundamentální, tam jako by nemělo být neoblíbených učitelů.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

To znamená, jak vy se o to snažíte, abyste byl oblíbeným učitelem, když přednášíte?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já se přiznám, že až tak často neučím a když učím, tak dělám takové letem světem oborem a je to spíš formo diskuse, kdy se snažím o to, aby to bylo co nejvíc interaktivní, takže víceméně je to sled otázek, které mají vést k tomu, aby začli ti studenti to přemýšlet, aby sami, protože ty znalosti v sobě mají, akorát si je neumí pospojovat anebo to neumí vymyslet a dost často najednou jsou překvapeni, že de facto tohle to ví, že to dají dohromady, ale nikdo předem je k tomuhle nenutil. Takže naše školství, které je víceméně od základní po začátek vysokých škol založeno na memorování a na ne na přemýšlení, tak tam asi je ten problém a tam se, když už se angažují, tak tímto směrem se to snažím nějak vést.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

No, já si, pane profesore, říkám, jestli to není právě ten recept na to, kterak být oblíbeným učitelem. Být totiž partnerem pro ty žáky a studenty.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Určitě, určitě, určitě, určitě, taková ta převaha toho učitele, že jo, Šídlo – Obecná škola, že jo, tak ta už dávno nemůže být možná v tom začátku, protože s dětmi se samozřejmě nedá příliš jednat demokraticky, ale pak jak se, jak postupně dospívají, tak pochopitelně už to nejsou žáci, ale partneři zejména na těch vysokých školách.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Vy jste otcem syna, ten už je tedy vaším následovníkem ve vašem oboru. Nicméně určitě jste pozorně sledoval jeho studijní výsledky, když byl na různých stupních škol. Troufnete si odpovědět na otázku, jací jsou čeští učitelé?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já si myslím, že syn měl štěstí, protože měl velmi slušné učitele v průběhu celého, celé své školní kariéry a na rozdíl ode mě, my jsme s ním neměli sebemenší problém. On se učil dobře, aniž by nějak se extra snažil a vždycky jako, nikdy jsme nešli ze školy, nebo manželka chodila na třídní schůzky, aby potom dostal vynadáno, to pro mě to bylo až překvapivé, protože já jsem v této, v tomto období jako své rodiče trápil. Takže jestli byli ti učitelé lepší nebo jestli syn je povaha, která neprovokovala tolik, to nevím, ale on se opravdu celou dobu učil dobře, včetně roku, který strávil na střední škole v Americe, tak i tam prostě se zařadil těsně za ty orientálce, kteří jsou na špici.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Čili odpověď na otázku, jací jsou čeští učitelé?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já bych řekl, že to musí být nadšení lidé a že to musí být lidé, které to opravdu baví a kteří to dělají rádi, aspoň na těch základních školách a možná i na středních. Pak to bohužel jde do vysokého školství, což je svým způsobem u nás tragédie, ale ten základ, a i podle velkých statistik, my začátek školství máme vcelku velmi dobrý, patříme někam k té špičce a pak se postupně začneme propadat až už nás pomalu ani takové ty velké mezinárodní agentury nehodnotí. Protože už jsme tak špatní, jo, ale ten začátek toho memorování, kdy je třeba se naučit ten úplný základ, 1., 2., 3. obecná, tak to umíme a tam asi máme ty učitele nejlepší v této oblasti.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

A v čem tedy vidíte ten problém, co se týče tedy těch vysokých škol?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

No, co se týče vysokých škol, tak tam je ohromná diluce a ohromný trend k tomu, aby každý měl vysokou školu a nikdo už se neptá po kvalitě. Tam je ohromná, on je v tom překvapivě veliký byznys, protože se bere podle žáka, že jo, no tak ta vysoká škola soukromá, když přijme žáka, který mu platí, no tak toho samozřejmě nevyhodí kvůli prospěchu, toho si tam budou chovat trvale. Kde je tolik vysokých škol, které dneska jsou po republice vůbec sehnat kvalifikované pedagogy, habilitované lidi, to, plzeňská práva, co si pamatuju, tak tam měli pár profesorů, pár docentů na částečný úvazek, no, to není vysoká škola, to je učiliště, že jo a do toho i když pominu ty podvody, že jo, které se děly na mnoha vysokých školách, to nebyly jenom problém plzeňských práv. To bylo všude tam, kde je slovo, že jo a kde je soukromý byznys, abych někoho teď nenapadl, ale prostě nesedí mi to a myslím si, že ten trend k tomu, aby každý měl vzdělání pokud možno někde v nějaké té slovotepetecké oblasti, není úplně správně. Techniky zejí prázdnotou a technických profesí je málo. Medicíny se to naštěstí netýká, protože ta stojí mimo a svým způsobem se nedá nějak tak jako ošidit, ale to ostatní, to, co vidí po Praze člověk těch inzerátů a tohohle, tak to není dobře. Ne každý musí mít vysokou školu.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Tak to vidí významný neurochirurg, profesor Vladimír Beneš. Věk pro odchod do důchodu zmrazíme v 67 letech. To prohlásil šéf České strany sociálně demokratické Bohuslav Sobotka. Jak to vidí lékař, jaký je podle vašich zkušeností, pane profesore, dnes z medicínského hlediska ten ideální věk pro odchod do důchodu?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

To je, já myslím, že neexistuje ideální věk. Tam musí být věk, který je vázán na tu profesi a stanovit nějaké jedno specifické tabulky nejde už i proto, že ti jednotliví lidé zaměstnaní si nejsou podobní. Ty jsou různě nemocní, někdo je v 60 letech zchátralý a někdo v 70 jezdí na lyže a všecko. Takže tohle to nelze brát. Tam jde o to, že se prodlužuje věk, že jo. My svým způsobem neumíráme a ženské u nás mají dneska 81 let dožití a chlapy 78. Takže pokud by se vzaly nějaké ty obskurní tabulky, že 5 let má být člověk v důchodu, no tak by se chodilo v 75, že jo, což je svým způsobem samozřejmě hloupost. Jestli to zafixovat někde na 67 nebo ne, to nevím. Pravděpodobně je nezbytné, aby byla nějaká hranice stanovena a pak bych opravdu asi vcelku šel do těch 70, protože zase všude jsou studie, že člověk, který je zaměstnán, je svým způsobem jakoby zdravější, aktivnější, mentálně čilejší a ať to člověk bere, jak to bere, tak práce a jakákoliv práce je hlavní životní náplní. Takže takové to, já si v důchodu odpočnu, to mě svým způsobem děsí, protože to musí bejt přece hrozná nuda.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Když ocituji dalšího sociálně demokratického politika Jana Mládka, tak ten na nedávném sjezdu strany, mimo jiné prohlásil: „V řadě zemí mají stanoveno, že průměrný důchodce má 5 mezi odchodem do důchodu a úmrtím. Je to trochu cynické, ale bohužel jinak to nejde.“ Konec citátu. Jak se vám to tedy jako letošnímu 60. poslouchá, protože přece jen systém potřebuje mít jasně stanovená pravidla, každý systém?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já nevím, já si myslím, že poslouchat tohohle člověka je dost nesmyslné, protože mně připadá, že je hloupý. On, on za to asi nemůže, že jo, ale hlásat do veřejnosti tyto sice možná pravdy, není moc chytré. Stejně tak, jako označit živnostníky za parazity. Mě taky štve, že platí míň než já ze svých daní, že já si nemůžu odepsat auto ze svých daní a tak dále, ale asi je to správně a asi je to v našem okolí taky. Takže tohle to prohlášení, kam by vedlo podle tohohle člověka? Možná, že je to pravda, ale určitě to nikdo nedodržuje, protože to je pitomost, to by opravdu celá Evropa musela dělat do těch 75.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Ano, ženy by odcházely v 76, počítám to správně, u nás do důchodu.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Ženy by odcházely v 76 a chlapi v 73. A to samozřejmě nikdy není v Evropě. Já mám pocit, že nejvyšší hranice je těch 70 někde v Evropě, ale nikde to nejde přes ní. A jako takovéto prohlášení je sice zajímavé z nějakého určitě sociologického hlediska a může nad ním člověk uvažovat, ale samozřejmě, že je to politicky úplná pitomost a spíš mě překvapuje, že se do něj někdo nepustil jako se do něj pustili kvůli tomu parazitovi, takže je to apriori hloupost, která možná může vést k tomu, že se člověk zamyslí nad tím, zda by se neměl ten odchod, který je u nás dneska myslím v 65, já přesně nevím, prodloužit dejme tomu napřed na těch 67 a s tím mít někde ten cíl kolem 70, ale určitě ne 75.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Myslí si profesor Vladimír Beneš. Také vás pozdravují naši posluchači. Paní Hlaváčková vám píše a napsala toto: Povídáte si o věku pro odchod do důchodu, ale co takhle naopak věk, kdy naši mladí dozrávají? Zdá se mi, že dozrávají stále později. No pane profesore, je to tak? Dnešní 20., 30. jakoby nechtěli být dospělí.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Je to tak, je to tak a je to správně. Proč si neprodloužit mládí. To, že za komunistů nás s těma školama hnali co nejrychleji, abychom už byli v pracovním procesu a začali budovat socialismus, to není dobře. Člověk si má užít a má se co nejvíc naučit, má jet někam do ciziny, aby se rozhlédl po světě, aby se naučil jazyk, takže přerušit vysokou školu na rok a zmizet na rok odsud, to mimochodem syn udělal, to je plně na místě a jako není opravdu kam spěchat. Navíc jsou vcelku známé problémy se zaměstnáváním absolventů, takže pokavad se tento věk prodlouží a ty lidí začnou seriózně pracovat kolem 30, tak se vůbec nic neděje. Má to trošku nevýhodu ve vědě. Protože nejlepší nápady má člověk někde kolem těch 20, 25, že jo, starý vědec už těch nápadů moc nepřinese. Takže tam by snad měli být mladí, ale jinak to až tak, nevidím na tom nic špatného, naopak.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Když jste teď připomněl, že jsou problémy se zaměstnáváním absolventů, tak co se týče prodlužování věku odchodu do důchodu, ony jsou také problémy se zaměstnáváním lidí řekněme už nad 50 let, že?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Určitě jo, určitě jo, ale to je dopad toho faktu, že poprvé za historii je menšina schopna nakrmit většinu. A samozřejmě, že člověk je zvíře a žádný zvíře nepracuje, když je nakrmeno, žádné zvíře neloví, když se teď zrovna nažralo, takže člověk je líný přirozeně a tudíž si myslím, že zlomit tuto určitou psychologickou bariéru je problém.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Říká profesor Vladimír Beneš, kterého máme dnes ve studiu v pořadu Jak to vidí. Naším hostem je dnes známý neurochirurg, profesor Vladimír Beneš. Pane profesore, u Václava Havla se hodně diskutovalo o tom, když otevřeně podpořil určité politické strany, také Václav Klaus dostal co proto, když jako zakladatel a dlouholetý předseda občanských demokratů nastupoval do úřadu. Jak hodnotíte skutečnost, že Miloš Zeman oznámil na sjezdu Strany práv občanů Zemanovci, že svůj hlas dá právě této straně?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já na tom nevidím nic špatného, protože ani prezident nežije ve vzduchoprázdnu a ani prezident se tam nesnesl odkudsi z nějakého oblaku, ale přišel tam odněkud z praktického života, z normální společnosti, se všemi svými vazbami, se všemi svými preferencemi, se všemi svými politickými zkušenostmi a historií, takže spíš by mě překvapilo, kdyby řekl: Nepovím. Všichni by stejně věděli, že bude volit jak se ta zkratka, SPOZ?

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Ano, ano, Strana práv občanů Zemanovci.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

A bylo by spíš překvapivé, kdyby je nevolil, protože oni ho tam vynesli, jejich zásluhou se tam mezi jiným dostal, takže je logické, že to tak udělal. Určitě nikdo nebude, by nepodezíral Klause, že nebude volit ODSku, to přeci ten člověk se tady nevylíhl v dospělosti hotový najednou odněkud introdukovaný, takže na tom nevidím nic špatného a ano, i on, i prezident, může se to zdát překvapivé, má nárok na svůj názor. Ale má-li chuť ho říct, ten názor, tak nic proti tomu.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Takže podle vás by prezident neměl být nebo nemusel být nadstranický, jak se někdy říká?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

On musí být samozřejmě nadstranický v otázkách dejme tomu politických, on nemůže zasahovat do výkonné politiky, on nemůže být stranický v jednotlivostech, které se odehrávají dennodenně v parlamentu, v Senátu, na zastupitelstvech, kdekoliv, ale jeho životní preference a jeho životní názor samozřejmě se musí někde projevit a není na něm nic špatného, vždyť on tam se nemůže nechat zvolit jako 20 let sociální demokrat a najednou se tvářit, že se sociální demokracií nemá nic společnýho. U hodně lidí mu to vůbec nepomůže tenhle ten fakt, ale u těch voličů sociální demokracie a toho SPOZ určitě ano. A nic proti tomu.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

A věříte, že nový prezident Miloš Zeman bude právě takový, jak jste před chvílí zmiňoval?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já, já si myslím, že je to natolik chytrý člověk, aby věděl přesně tu hranici, kde už by neměl zasahovat a kde by měl zasahovat. Je faktem, že je to rozený mentor a šťoural, takže on nás bude trvale poučovat a tím svým blazeovaným stylem s tisíci citátů nám ke všemu oznámí, co si o tom myslí. S pánem Bohem, ať nám to říká, to mi tolik nevadí. A jestli bude dobrý prezident nebo špatný prezident, to se zatím asi dost dobře odhadnout nemá, ale určitě tam máme v současné době do určité míry školometa a jediné, co na tom je myslím, nebo ne jediné, co je na tom dobré je to, že on má smysl pro humor. Což si myslím, že je taková základní vlastnost a viděli jsme v minulu, že pokud chybí smysl pro humor, tak to není to úplně pravé. Tenhle ho má, tak doufejme, že nás bude bavit stylem, kterému se my budeme moci zasmát a ne stylem, které člověka, který člověka namíchne.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

A co soudíte o radě pana prezidenta Zemanovcům: Necpěte se do vlády?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

No, to je samozřejmě chytré, zvlášť když, ať to vezmete historií, kteroukoliv malou stranu, která byla prvně zvolená, dostala se do vlády, tak nedopadla dobře. A přímo odstrašujícím příkladem musí být ten spolek Veřejných věcí s těmi jednotlivci, kteří se tam teďka potácejí jak tělo bez duše a hledají si nějaká témata, nechají se vyhazovat z ministerstev a vyjmenovat do dalších, začínají mít problém a cenami potravin, tuším teďka vytáhl ten relikt těchto Věcí veřejných. Jo, to je tak odstrašující příklad, že si myslím, že už by ho nikdo opakovat neměl.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Pane profesore, na závěr pořadu Jak to vidí, jsem si pro vás nechal takové řekl bych možná morální dilema. V pátek zemřela ve věku 66 let matka norského pravicového extrémisty Anderse Breivika, který předloni zabil 77 lidí. No a její syn, vrah by se chtěl zúčastnit tohoto pohřbu. Otázka tedy zní, jaké by měly být ohledy vůči takovému člověku?

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

No, vidíte to, tak si sám nejsem jist. Ale myslím si, že obecně lidské kvality by měly převažovat nad jakýmikoliv jinými záležitostmi. A taková ta obecně lidská slušnost porozumění, pochopení, nepochybně velí k tomu, aby mu umožnili na ten pohřeb jít. Samozřejmě za všech kautel, které je třeba splnit, ale z takového toho podle mě morálního hlediska by mu to mělo být umožněno.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Mimochodem, co vy si myslíte o tomto člověku? Vloni v Norsku vyšla kniha, ze které vyplývá, že právě jeho matka svého syna a považovala za agresivního vlastně už od mala, násilnické chování prý u něho bylo zřejmé už od nějakých 4 let.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Tam nepochybně u, de facto u jakéhokoliv kriminálníka přeci musí být nějaká psychologická vada, protože normální člověk ví, aniž by nad tím přemejšlel, co je dobře, co je špatně, co se může, co se nemůže, co je správné a co je nesprávné. A pokavad je někde určitý deficit osobnosti, tak se tyto hranice stírají a tady se teda setřely zcela absolutně. Takže podle mě ten člověk je psychicky velmi těžce nemocný, to není přeci, to normální člověk přeci toto nepochopí, to není nic, co by, na čem by se dalo něco chápat, nebo co by vedlo k nějaké toleranci nebo k nějakému pochopení.

Václav ŽMOLÍK, moderátor

Říká dnešní host Dvojky v pořadu Jak to vidí, významný neurochirurg, profesor Vladimír Beneš. Pane profesore, já děkuji za návštěvu a zase někdy se budu těšit na slyšenou.

Vladimír BENEŠ, neurochirurg, Neurochirurgická klinika Ústřední vojenské nemocnice v Praze

Já taky. Děkuju. Na shledanou.

Ohodnoťte tento článek!